Vodník

Jeden prázdninový den parného léta změnil život všech co byly u toho v děsivou noční můru...Nečekal jsem v českých luzích a hájích detektivní thriller takového kalibru, že by se mohl směle zařadit do slavné americké série "Temný případ". Už jenom ta forma vyprávění za kterou v žádném případě obsah nepokulhává. Z herců vyzdvihuju hlavně Neužila, Melíškovou a Krobota. (09.04.2019)

Chválím neotřelý styl snímání, který mohl lézt leckomu na nervy, kdy nemáte postavu v prostředku obrazu a k tomu se dost často zaostřuje na pohled jakoby skrze figuru na pozadí za ní. V zahraničí už to nějakou dobu frčí, ale domácí divák si na to bude muset ještě zvykat. Bohužel celkově vyšetřovaná tragédie hrůzné smrti dítěte za komunistů mi nedošla k potřebnému napětí, škoda chvílema to mělo příjemně mrazivou atmošku s kapkou poetiky a temné pohádkové postavy. Nesedlo mi místo s opravdu futuristicky podivnou policajtárnou uprostřed polí s šéfem v kuchařské zástěře a laciný způsob odhalení vraha skrze jednu fotku. A ještě podivnější konec jak zvláštně si paní vyšetřovatelka dojde pro dotyčnou osobu někde do lesa, nebyla tam žádná cesta, prostě šla někam za devatero horami a devatero řekami, kde ukrývá se lodička... 65% (21.04.2019)

Já si sice taky pamatuju něco třicet let zpět, ale jsou to spíš střípky/záblesky a musí mi k tomu pomoct někdo, kdo u toho byl se mnou. Tady se poměrně velká skupina lidí tváří, že si pamatujou přesný detaily události desítky let zpět, přitom bylo evidentní, že se na to snažili zapomenout a od tý doby se spolu neviděli. Takže z tohohle úhlu pohledu mi to přišlo trochu nevěrohodné, navíc ten začátek je fakt svým pojetím dost nesnesitelnej. Ale pak se rozjede slušná krimi, kde je podezřelej každej. Nakonec se vyjeví stará známá pravda, že všechno je jinak a závěrečná retrospektivní scéna s pachatelem je luxusním posledním kouskem do toho složitýho puzzle. Klára Melíšková opět bezchybná. (26.06.2020)

A na topole podle skal, koncesionář ČT zatleskal. Tedy samozřejmě ne každý.. Stíny horkého léta 87´ využily podobně jako severské kriminálky koncept konfrontace dávného zločinu s vyšetřováním v současnosti a to včetně promítnutí vlivu oné tragické události na všechny zainteresované. Tauš a Douba opět formou nakrkli tradicionalisty, ale zvolené audiovizuální estetično snového oparu vzpomínek tomu baladickému tónu posloužilo dobře a i to krajské policejní ředitelství alias partyhouse v opuštěném autosalónu uprostřed polí přineslo kouzlo odlišnosti. Pro vnímavějšího diváka možná škoda, že jeho cesta k identifikaci pachatele až příliš těžila z principu odhalení „zelenouchého špagetového monstra“ z první řady True Detective (důvěra v podceňované a přitom tak přesné vnímání světa dětskýma očima), ale svou prostotou uprostřed složitého labyrintu pokřivených rodinných vztahů nakonec našla své opodstatnění.. (16.04.2019)

Na tohle já neskočim. Ani na rádoby uměleckou práci s kamerou (brutální nadužívání snad všech triků z knihy "Učíme se s kamerou" v každý scéně bez zřejmějšího propojení s dějem) ani na závěrečnej obviňovací salónek na zahradě. ("Tys mi zahejbal". - "Tys byl ve straně". - "Tys kašlal na rodinu". ...). Ten krimi příběh byl samozřejmě úplně hloupej, jo, vim, že to je to hlavní. (45%) (30.04.2019)