Jak si nepodělat život

Jako televizní produkce těžký nadstandard. Čtyři příběhy, čtyři pohledy na svět, čtyři solitéři. Co kus to originál – co kus to kvalitně strávený čas. Genderově vyvážené, rozmanité, žádná plochá krajina. Sice jsem každému jednotlivému dobrodružství dal za tři, ale cyklus jako celek si zaslouží o hvězdu navíc….už jen pro to, že se pořád bavíme o veřejnoprávním televizním večeru. (13.02.2020)

4/4 Počínaje Obětmi (1999) se ČT pravidelně vrací k podobnému konceptu, který se aktuálně jmenuje Jak si nepodělat život. Někdy se dílo zadaří více, někdy méně. Ale je téměř nemožné se orientovat v té změti dílů a televizních filmů. Chtělo by to sjednotit, pokrátit stopáž a pak by to bylo jak víno. (16.01.2021)

První příběh ne s úplně přesvědčivým námětem, ale se solidním emočním nábojem v závěru. Druhej příběh nabízí poměrně fádní výchozí situaci, ve finále ale neotřelou story se solidními herci. Ještě víc debilní výchozí situaci má třetí příběh, opět to ale zachraňuje slušný herectví (Tereze Brodská!). Naprostou lahůdkou je poslední příběh Beze stopy, kterej by si s Ondřejem Vetchým klidně zasloužil velký plátno. (09.02.2020)

Název seriálu bohužel nedává moc smysl, protože většina hlavních postav si svůj život podělala dost vydatně a jako návod pro diváky to také moc nefunguje. Naštěstí se před i za kamerou sešlo mnoho prověřených jmen, takže projekt rozhodně stojí za pozornost a každý si tam určitě najde alespoň jeden příběh, který mu bude v něčem blízký. Krávy: 50% Lahůdky: 60% Život: 50% Stopy: 80% (08.01.2022)

V prvním příběhu o tlusté učitelce (sorry, tlustý lidi vypadají jinak; téhle by stačilo dva tři měsíce jíst saláty a žádný problém by nebyl) se neuvěřitelně vyumělkovaně tlačilo na pilu, což mě štvalo a nudilo zároveň. Hlavně se to celé tvářilo, že se jedná o něco fatálního a snad ze života, přitom nic vzdálenějšího nějaké běžné realitě jsem už dlouho neviděla. (27.11.2019)