Balada o pilotovi
A Pilot Tale
Režie:
Ján SebechlebskýKamera:
Tomáš StanekHudba:
Jan MaxiánHrají:
Lucie Žáčková, David Švehlík, Antonie Formanová, Jiří Dvořák, Petra Špalková, Vladimír Javorský, Sebastian Pöthe, Mikuláš Zelenka, Alois Tichý (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vrátili se domů, do Československa, a věřili, že přijde tolik vytoužený mír. Historie ale rozhodla jinak. Přes dva a půl tisíce pilotů sloužilo v uniformách britského královského letectva. Pro Brity hrdinové, kteří spolurozhodli o výsledku války, u nás po válce souzeni za velezradu... Balada o pilotovi se odehrává na sklonku léta 1945 a na počátku roku 1946, tedy v době plné euforie z nově nabytého míru, kdy se válkou zborcená síť mezilidských vztahů začala znovu utvářet. Zprvu se mělo za to, že vládu přebírá prvorepubliková demokracie, ale osud Československé republiky byl jiný – komunistické síly se pomalu, ale jistě infiltrovaly do všech společenských oblastí. Jejich obětí se stal i příslušník RAF, kapitán Emil Malík, který se se svými kolegy vrátil domů, k rodině do Prahy. Reálným předobrazem kapitána Malíka byl Karel Balík, tchán autora námětu a scenáristy Jiřího Stránského... Před válkou byl Emil Malík slavným pilotem. Na začátku války odešel ze země přes Polsko v domnění, že bude moci bojovat proti Hitlerovi, ale Sověti jej zavřeli do gulagu. Odtamtud vysvobodil československé zajatce generál Píka, jenže Stalin cizí letce na svém území nestrpěl, a tak se piloti dostali lodí kolem světa až do Anglie. Tam Malík spolupracoval s vojenskými spojeneckými špičkami, vezl Beneše do Moskvy za Stalinem k podpisu spojenecké smlouvy, létal s Churchillem i s holandskou královnou Vilemínou... Ústřední linkou Malíkova příběhu je i jeho vztah s manželkou Karlou, na němž se podepsalo šest válečných let. Jako manželka zahraničního vojáka zažila tři roky v koncentračním táboře ve Svatobořicích a o jejich děti se musela postarat její sestra... Balada o pilotovi zaznamenává nejen dramatické akce Malíka a jeho kolegů z RAF, ale i nátlakové akce sovětské NKVD, Lidového komisariátu pro vnitřní záležitosti, který se snažil získat jeho spolupráci za každou cenu... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (105)
Všechny drobné námitky či připomínky si bez váhání strčím za klobouk a ústa zamykám na dva západy, kritizovat nebudu dnes večer nic. Takže úplně ze všeho nejdřív... jsem tuze ráda za to, že žiju v době, kdy je tvůrcům umožněno natočit takovýhle film, neb si velice dobře pamatuji časy minulé a cenzuru. Další věc... odloučení od rodiny, vzájemné odcizení, válečné šrámy, pobyt v lágru a tak dále, to vše člověka poznamená, změní, není a nemůže být stejný jako dřív. Věřím, že mezilidské vztahy v té době byly velmi komplikované a stmelit rodinu byl úkol téměř nadlidský. A v neposlední řadě... bolševik nám tehdy klepal na dveře a poměrně dost důrazně, není dobré na to zapomínat. Shrnuto za mě - herecké osazenstvo mě potěšilo, David Švehlík, Vladimír Javorský, Jiří Dvořák, Jan Hájek, Peter Kočiš (!) výborní, hudební podmaz parádní, zejména klavír + moc pěkná výprava a svým shovívavým hodnocením vyvažuji zdejší nevlídné.. ()
Jiří Stránský opět sepsal příběh československých pilotů po 2. světové válce, kteří v její době létali ve Velké Británii. Ovšem tentokrát jej sepsal trošku jinak, než jsme zvyklí z ZDIVOČELÉ ZEMĚ či filmu BUMERANG. Tentokrát je to příběh pilota Malíka (ve skutečnosti se jmenoval Balík), který se odehrává od léta 1945 do ledna 1946, tedy ještě něco přes dva roky do doby, kdy se moci ujali komunisté. Ovšem komunisté si už cestu k moci a nastolení totality připravovali a jedním z prvních, kdo měl padnout za oběť komunismu byl právě pilot Malík... Je to silné téma, hodné ke zfilmování. Jenže je to téma, kterého by se měl ujat skutečný pan režisér jako byl Hynek Bočan se svojí ZDIVOČELOU ZEMÍ a ne Ján Sebechlebský, režisér ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ a různých seriálových kriminálek. Pak bych si z tohoto filmu spíš pamatoval postavu pilota Malíka a ne jeho psychicky nevyrovnané manželky. [1531. hodnocení, 90. komentář, 67%] ()
Je hrozná škoda, že ne všechno, v čem má prsty Česká televize, se povede. Tím nechci říct, že by Balada o pilotovi byl špatný film. Jen má obrovský problém s tím, že i přes veškeré technické dovednosti, pěknou kameru a hodně zajímavý příběh, mě nedokázal vpravit do příběhu. Prostě mi bylo úplně jedno, co se na scéně děje. Letci mě v tom jejich důstojnickém klubu nijak nepřesvědčovali o tom, že bych je měl mít rád a vlastně tu nebyl nikdo, kdo by se mi postavou alespoň trošku líbil. Uznávám, že jejich příkoří muselo být děsivé, ale Tmavomodrý svět u mě stále zůstane nedotčený originál, kde se nad jednáním komunistů divák nestačí divit. Zde by divák neznalý ani nepoznal, že nějaký komunista je. Je skvělé, že se takové filmy točí a že v nich má právě Česká televize prsty. Bohužel, ne vždy jsou tak jedinečné, že budeme mít důvod nad nimi neustále přemýšlet a v nadcházejících letech o nich mluvit. ()
Zmařený potenciál... Škoda. Kdo mně zná, ví že už od mala jsem blázen do letadel i těch, kteří v nich hlavně v RAF a USAAF létali za války. A ví také jak strašně nesnáším komanče nejen za to co jim po jejich návratu do vlasti provedli. Proto také vítám každý takový počin, který tuto dobu připomíná i s jejími zločiny a nespravedlností. Padesátá léta byla nejodpornější období našich dějin a jak už jsem to někde psal, byla dle mého názoru horší i než léta válečná. Tak nějak mi připadá přirozenější, když naše vlastence a výkvět národa týral a leckdy i popravoval nacistický okupant, než v padesátých letech zfanatizovaný český bolševik dirigovaný z Moskvy. Začátek filmu zaujal. Přílet našich letců Liberátory a pak pochod před jedním z nich v markingu Coastal Command naší 311. perutě dával tušit, že filmařům radil někdo kdo znal a měl jsem z toho radost. To potvrdily i Spity poslednějších verzí se čtyřlistými vrtulemi tak jak se na konec války slušelo... Už tehdy kvůli Rusům našim dovolili z Anglie návrat až v létě. Do té doby často plnili další úkoly jako třeba shozy potravin, nebo shozy mnoha tun pum do oceánu. I při těchto již nebojových letech docházelo k nehodám a tak byť po válce se pár našich návratu zkrátka nedočkalo jen díky této prodlevě.. Návraty těch co přežili 6 let krutých bojů a to často už Polska a Francie nebyly snadné. Leckdo doma čekat nevydržel, leckoho umořil koncentrák, někdy se staří rodiče nedožili. I ti co měli štěstí a shledali se těžko navazovali kontakty včetně těch intimních po tak dlouhé době. Národ je však vítal jako hrdiny, modré battledressy na ulicích oprávněně budily rozruch a někdy budily skutečně i negativní emoce, protože nejhorší dvě bombardovýní zažila Praha na jaře roku 1945. To, že se jednalo o americké nálery a ne britské místní pochopitelně nevěděli. Letec jako letec, bombarďák jako bombarďák. Film pak celkem zajímavě začne ukazovat ten krátký čas před rokem 1947, kdy už většina těch co neutekla byla pozatýkána, propuštěna od letectva a kdy už bolševik tvrdě ukázal, kdo tu teď bude pánem. Ve filmu mi trochu vadilo jak onen ruský záporák byl zkrátka všude a u všeho... To sorry, ale ten jeho poslední výstup na letišti.. to už byla hrůza. Jinak film celkem ušel, Švehlík měl charisma, Dvořák standardně také a Žáčková (známá hlavně z reklamy jednoho operátora) jak mi zprvu neseděla, tak jsem si na ni nějak zvykl. Co mně zvedlo ze židle bylo, když syn Malíka si létá na Štědrý den s kovovým letadélkem a dělá s ním výkruty... Malík si ho vezme na klín a povídá, že to je bombarďák, Wellington a že by s tím takovéhle výkruty dělat nešly... a následuje vyprávění jak je nad Maltou ostřelovala ponorka... Jenže syn měl v ruce Mosquito a s tím samozřejmě dělat výkruty šlo, protože to byla sakra obratná stíhačka... Tohle bylo nějakému poradci filmařů na pohlavek! Celkově jsem filmu docela zklamán. Doslov pana Stránského byl zajímavý, ale bohužel film skončil fakt divně. Co mi v hlavě zní jsou ony tři zásady NKVD: Jsme trpěliví, nezapomínáme a neodpouštíme... Ano, na tohle bychom neměli ani dnes zapomínat i když NKVD se dnes už jmenuje jinak. Každopádně ČT celkem překvapila. Dávám tedy za tři sklenky whisky v letecké klubovně. Každopádně pokud to někoho zaujalo, doporučuji raději než toto dosud nepřekonaný TV film z roku 1991 - Hřbitov pro cizince. * * * () (méně) (více)
Našla jsem odvahu konečně se na to podívat. Vždycky se totiž bojím, co mi ta, v tomhle případě československá výroba přinese a že se budu zase schovávat pod stůl a zběsile žmoulat svoje štrikování, při nějakých trapných scénách, nedej Bože že celý kino bude jeden velkej trapnej děs. Nic takovýho. Je to krásně napsaný,natočený, zahraný. Krásná kamera. Krásná muzika. Něměli nás tý verbeži bolševický tenkrát nechávat, neměli! ()
Galerie (56)
Zajímavosti (16)
- Natáčelo se také ve Švýcarsku se skutečným letadlem Junkers Ju 52. (M.B)
- Scéna, kdy příslušník Veřejné bezpečnosti vede Emila Malíka (David Švehlík) za majorem Bedřichem Reicinem (Jan Hájek) z Hlavní správy obranného zpravodajství, se natáčela v interiéru někdejšího sídla ÚV KSČ (dnešní budovy Ministerstva dopravy). (HonzaBez)
- Film je natočen podle skutečné události. [Zdroj: Týdeník Televize] (M.B)
Reklama