Balada o pilotovi

Zmařený potenciál... Škoda. Kdo mně zná, ví že už od mala jsem blázen do letadel i těch, kteří v nich hlavně v RAF a USAAF létali za války. A ví také jak strašně nesnáším komanče nejen za to co jim po jejich návratu do vlasti provedli. Proto také vítám každý takový počin, který tuto dobu připomíná i s jejími zločiny a nespravedlností. Padesátá léta byla nejodpornější období našich dějin a jak už jsem to někde psal, byla dle mého názoru horší i než léta válečná. Tak nějak mi připadá přirozenější, když naše vlastence a výkvět národa týral a leckdy i popravoval nacistický okupant, než v padesátých letech zfanatizovaný český bolševik dirigovaný z Moskvy. Začátek filmu zaujal. Přílet našich letců Liberátory a pak pochod před jedním z nich v markingu Coastal Command naší 311. perutě dával tušit, že filmařům radil někdo kdo znal a měl jsem z toho radost. To potvrdily i Spity poslednějších verzí se čtyřlistými vrtulemi tak jak se na konec války slušelo... Už tehdy kvůli Rusům našim dovolili z Anglie návrat až v létě. Do té doby často plnili další úkoly jako třeba shozy potravin, nebo shozy mnoha tun pum do oceánu. I při těchto již nebojových letech docházelo k nehodám a tak byť po válce se pár našich návratu zkrátka nedočkalo jen díky této prodlevě.. Návraty těch co přežili 6 let krutých bojů a to často už Polska a Francie nebyly snadné. Leckdo doma čekat nevydržel, leckoho umořil koncentrák, někdy se staří rodiče nedožili. I ti co měli štěstí a shledali se těžko navazovali kontakty včetně těch intimních po tak dlouhé době. Národ je však vítal jako hrdiny, modré battledressy na ulicích oprávněně budily rozruch a někdy budily skutečně i negativní emoce, protože nejhorší dvě bombardovýní zažila Praha na jaře roku 1945. To, že se jednalo o americké nálery a ne britské místní pochopitelně nevěděli. Letec jako letec, bombarďák jako bombarďák. Film pak celkem zajímavě začne ukazovat ten krátký čas před rokem 1947, kdy už většina těch co neutekla byla pozatýkána, propuštěna od letectva a kdy už bolševik tvrdě ukázal, kdo tu teď bude pánem. Ve filmu mi trochu vadilo jak onen ruský záporák byl zkrátka všude a u všeho... To sorry, ale ten jeho poslední výstup na letišti.. to už byla hrůza. Jinak film celkem ušel, Švehlík měl charisma, Dvořák standardně také a Žáčková (známá hlavně z reklamy jednoho operátora) jak mi zprvu neseděla, tak jsem si na ni nějak zvykl. Co mně zvedlo ze židle bylo, když syn Malíka si létá na Štědrý den s kovovým letadélkem a dělá s ním výkruty... Malík si ho vezme na klín a povídá, že to je bombarďák, Wellington a že by s tím takovéhle výkruty dělat nešly... a následuje vyprávění jak je nad Maltou ostřelovala ponorka... Jenže syn měl v ruce Mosquito a s tím samozřejmě dělat výkruty šlo, protože to byla sakra obratná stíhačka... Tohle bylo nějakému poradci filmařů na pohlavek! Celkově jsem filmu docela zklamán. Doslov pana Stránského byl zajímavý, ale bohužel film skončil fakt divně. Co mi v hlavě zní jsou ony tři zásady NKVD: Jsme trpěliví, nezapomínáme a neodpouštíme... Ano, na tohle bychom neměli ani dnes zapomínat i když NKVD se dnes už jmenuje jinak. Každopádně ČT celkem překvapila. Dávám tedy za tři sklenky whisky v letecké klubovně. Každopádně pokud to někoho zaujalo, doporučuji raději než toto dosud nepřekonaný TV film z roku 1991 - Hřbitov pro cizince. * * * (04.11.2018) (méně) (více)