Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ja su haviř, kdo je vic! Příběh (z) doby, kdy se socialisticky žilo, kapitalisticky pracovalo a kdy poslední z posledních byli prvními. Dvoudílný televizní film o osudech rodiny elitního havíře na pozadí největší důlní katastrofy druhé poloviny 20. století. 
1. část:
Osmnáctiletý Petr přivede do jiného stavu svou první lásku Janu. Aby získal byt, nastoupí přes odpor rodičů do dolu, ve kterém pracuje jeho otec Milan. Elitní havíř pronásledovaný záchvaty klaustrofobie po prožitém závalu. Petrovýma očima poznáváme drsné parťáctví i fyzicky a psychicky nepředstavitelně tvrdou práci 600 metrů pod zemí. Práci, při které jde každý den o život. A na povrchu? Tam Jana tráví dny s Petrovou matkou Marií. Ráznou ženou, která křehkou dívku nemůže vystát.
2. část: 7. 7. 1961. Marii se rozpadá rodina. Petr hrubne, zhrouceného Milana přeřadili na hůře placené místo a Jana vyzradí Mariino nejtemnější tajemství. Ten den se Důl Dukla promění zanedbáním bezpečnostních pravidel v hořící peklo. Strach, chaos, panika, ale také statečnost a odhodlání zachránit ty, kteří zůstali pod zemí. A na povrchu? Ženy vyhlížející manžely, syny, milence. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (395)

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

Výborná televizní práce, kterou brzdí jen nesoulad mezi dramatem o důlním neštěstí a sociální sondou do reálně socialistické havířské domácnosti. Osobně bych byl za to, kdyby se většina děje "z domova" prostříhala na minimum, které by pomohlo navázat vztah k hlavním postavám, ale mnohem větší důraz klást na důl, kde excelují herci (Robert Mikluš mitt uns!) a atmosféra plná hluku, mouru, tmy a pach chlastu ze střízlivějících havířů. Fakt výborná práce a mrzí mě, že se nesestřihal jeden dvouhodinový kinofilm, jednak by odpadla vata, druhak by silněji dopadli emoce (které i tak fungují na jedničku, což je režisérky docela náročné, pokud je hlavním viníkem důlního neštěstí jedovatý kouř). ()

Ant 

všechny recenze uživatele

Slušný pokus o kvalitní drama o té nejtěžší profesi. Je zde několik momentů, které jsou v podstatě skvěle natočeny a většina z nich má společné to, že spojuje talent Issové a Taclíka. Dobově taky více než věrohodné, což dokážu ocenit, protože z tohohle kraje pocházím a jako většina lidí tady jsem v rodině měla horníky. Proto jsem si klepala na čelo u přeháněného přízvuku hlavních postav (jen Issová to dokázala prodat). Nicméně i přes těch pár kvalitních scén z dolu a důlní tragédie (pár momentů bylo husí kůži nahánějící) se jedné o promarněnou šanci, protože film nikdy překročí hranice televizního filmu. Mnohem více se dalo soustředit na psychologii havířů a jejich rodin v průběhu i po tragédii. Konec v podstatě vyšumí do prázdna. Každopádně docela příjemné překvapení. ()

Reklama

blackrain 

všechny recenze uživatele

Velmi důstojné připomenutí tragické události. Bála jsem se, aby ta Ostravština nezněla z úst pražských herců příliš pitomně nebo dokonce až komicky. U Langmajera to bylo trochu nezvyklé a tahající za uši, ale dalo se to zkousnout. Martha Issová mě svým hereckým výkonem vážně mile překvapila. Má velký talent. Místy šla až trošku za hranu, ale to jsem jí odpustila. Tenhle dobový film mi v hlavě uvízne na hodně dlouho. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,tady nejsme lidi, tady jsme čísla! '' ------ Vida, tak když se chce i my umíme točit solidní katastrofické filmy. Tenhle byl navíc poctou všem těm, kteří tam tenkrát 7.7.1961 zahynuli a jejich rodinným příslušníkům, kteří tam přišli o otce a syny. Myslím, že se docela podařilo navodit tu atmosféru šedesátých let. Já si toho vždy rád a s gustem všímám jak si autoři pohráli s detaily. Nebylo to jen vybavení domácností či dokonce obsah ledničky, ale i tehdejší móda či auta na ulicích co diváka celkem věrně přenesla zpět. Jen v jednom záběru, to když Petrova dívka opustí dům jeho rodičů a toulá se po ulici ve vzdálené křižovatce, kde už byl asi normální dnešní provoz projelo cosi bílého a dost aerodynamického což při tom záběru přes ty lehce ploutvaté moskviče a stejšny působilo úsměvně. Další co mi moc nesedlo byl hantec. Jasně, tam kde se to odehrálo se tak mluví, ale celkem by mne zajímal názor místních na tu mluvu herců, protože pro ně to může vypadat stejně legračně jako kdybych já se pokusil o rómštinu. Zaujalo to o to více, že skuteční svědci s nimiž byl ve filmu dělán rozhovor mluvili bez nářečí a to všichni. Také jsem si všiml, že ve vyhrocených momentech šel hantec stranou a všichni mluvili normálně, snad kromě Langmajera. Ne film nehaním, jen mne to zaujalo a nevím zda to byl záměr, nebo se chvilkami takto utrhlo... Pro většinu z nás co důl zná jen z obrázků filmaři celkem slušně předvedli jaká rachota to tam dole je a u mně je každej havíř co jede výtahem někam dolů aby tam hluboko v dole kdesi v chodbách kutal uhlí či cokoliv jiného je frajer. Metan, oheň,voda, vedro, prach... Jsou to borci. Ještě větší frajeři jdou důlní záchranáři, kteří dolů lezou ve chvílích když se něco podělá a každej normální člověk zdrhá nahoru na vzduch... Sám požár byl natočen velmi věrohodně a ve filmu nebyla nouze dost vypjaté momenty. O této tragédii jsem něco četl už dříve a tak je škoda, že tam nepadlo, že kdyby se nerozhodli uděsnit štoly kvůli zamezení vzduchu pro požár, mohlo až 100 horníků přežít. Ucpáním vzduchu byla většina z nich odsouzená k otravě a udušení. Jen malá část z nich uhořela. Za požár mohl skutečně dopravníkový pás, který někdo zřejmě nedopatřením nechtěně letmým dotykem spustil když končila směna. Nebyl v tom tedy záměr jak je ve filmu. Co dodat? Na konci padesátých let se plnil plán, uhlí potřeboval náš průmysl i Rusko a tak se na nějakou bezpečnost až tak nekoukalo. Hlavní byly výsledky. Po této tragédii naštěstí začali i sami soudruzi ve vedení dolů věnovat větší pozornost bezpečnosti práce. Dávám za 4 zkamenělé přesličky. * * * * ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Je paradoxní, že zrovna film o havířích klouže po povrchu a zneužívá veškerá klišé a kýč katastrofických filmů. Ovšem to tomu nohy nepodkopává, i tak je to dobré a v rámci žánru zdařilé, dobu to zachycuje solidně, stejně jako specifičnost havířského povolání. Snad jen tam nemuselo být tolik rodinné vaty a víc syrovosti by také jenom prospělo. Co to ovšem činí takřka nesledovatelným je práce s dialektem. Pokud chtěli české herce, prosím, ale nenutím je do něčeho, co jim nejde přirozeně z huby, což muselo být na place jasné během první klapky. A nebo (což by bylo logičtější) obsadím herce moravskoslezského původu. Ovšem zdejší kakofonie dialektů, kdy v rámci jedné scény na sebe mluví postavy každá po svém, to je na zabití. Speciálně když jejich výkony jsou jinak vynikající. A tak Issová se snaží držet dialekt, ale je slyšet, že je to chtěné a ne přirozené, Taclík mluví po svém a jen si každou třetí čtvrtou větu vzpomene že by neměl, do toho zcela směšný Langmajer (což mohl být záměr, ale nepovedl se) a aby to do uší bilo o to více, tak se to trumfne obsazením vedlejších rolí „rodáky“. Kdo tohle vymyslel… Každopádně však Dukla 61 za vidění stojí, to zase ne že ne. Za slyšení však ne. ()

Galerie (107)

Zajímavosti (20)

  • V 17. minutě druhého dílu si lze v pozadí všimnout přijíždějícího automobilu z jedné z bočních uliček na havířovskou Hlavní třídu. Jedná se o Renault Clio modelového ročníku 2017. (bejkovec)
  • V podzemí dolu Rako, kde se točilo, nebylo sociální zařízení, a tak filmaři chodili na záchod tak, jako dřív horníci, tedy kam se dalo. Jediný Marek Taclík (Milan) to odmítl a nechal si přivézt malý kempový suchý záchod. Asistent režie mu řekl: „Jestli se ti na tomhle podaří vykonávat potřebu, tak máš u mě dvě piva.“ A Taclík měl do konce natáčení denně dvě piva. (sator)
  • Matka Roberta Mikluše (Eda), Zdeňka Miklušová, která se stala poradkyni režiséra pro hornický dialekt a která v době natáčení pracovala v herně, se tak vžila do své role filmařky, že když se jí David Ondříček zeptal ve studiu, co říká na uvedenou scénu, odpověděla, že se jí natočená scéna zdá málo upřímná. Ondříček ji musel vrátit zpátky na zem slovy: „To nech prosím na mě, já se ptám na hornický žargon.“ (sator)

Reklama

Reklama