Smrt mouchy

V 70. letech pravděpodobně Kachyňa experimentoval s omamnejma látkama, takže pod jeho taktovkou vznikaly filmy jako Láska a nebo právě Smrt mouchy. Pravou známku punku tomu ještě dodává Liškova psycho-hudba, Joudoslav Satoranský v roli ochránce přírody a ekologickýho aktivisty v kožený bundě a dost ujetá scéna s odvozem mrtvýho a těžce zranenýho v nákladovym prostoru Barkase. Přestože má film 86 minut, tak já ho sledoval s přestávkama asi 4 hodiny a neustále jsem u toho chlastal lahváče, takže jak stoupala hladina alkoholu v krvi, začal jsem v tom pomalu nacházet jakýsi zalíbení. Ale ve střízlivym stavu bych to asi nedal. (06.04.2012)

Prokoukat se Smrtí mouchy přes ten dobově typický sterilní styl, celé série hluchých mist a scénář z čítanky pro prvňáčky až do konce chce hodně trpělivosti a sebezapření, ale jako tvůrčí dno to až tak strašný není a formálně úplně marný taky ne a vlastně je to i zajímavější než některé tehdejší Kachyňovy snímky dosud oblíbené a oceňované. Druhou hvězdičku přidávám s přihlédnutím k tomu, že 1) sedmnáctiletý hrdina přichází o panictví s Milenou Dvorskou, 2) roku 1976 nikde ani stopy socialistického zřízení, žádné důkazy života v nejlepší možné společnosti, krom samozřejmého oslovení "soudruhu profesore" ani nejmenší potvrzení statu quo Husakensis (např. značná část děje se odehrává ve školním kolektivu budoucích maturantů a vůbec nevíme, že by existoval nějaký SSM), naopak zde učitelovými ústy opakovaně zaznívá otevřená ekologická kritika průmyslové devastace přírody, s explicitním (i obrazovým) zdůrazněním zplodin a splašek produkovaných továrnami, přestože v tehdejší ČSSR byla "továrna" se svými kouřícími komíny nedotknutelnou posvátnou ikonou, vzpomeňme jen hodin výtvarné výchovy nebo výzdoby na všudypřítomných nástěnkách. Zajímavý komentář má vypravěč, viz též Psice. (14.06.2020)

Zase jeden neprávom opomíjaný český film. Scenáristom a režisérovi sa tu veľmi dobre podarilo vkĺznuť do duše a myslenia mladého muža. Okrem iného tu mal Kachyňa šťastné oko pri výbere mladých herečiek, Jana Pehrová a Mirolava Šafránková boli krásne, roztomilé, vzrušujúce... no proste radosť pozerať. (28.01.2011)

Zcela k neuvěření, že režisér tohohle filmu natočil Kočár do Vídně nebo Ucho. Zkrátka – i mistr tesař se někdy utne… Zdá se, jako kdyby se Kachyňa snažil chytnout druhý dech a odskočil si pro inspiraci (nechci úplně psát o vykrádání) k Antonionimu nebo Argentovi – tyhle scény ale působí na pozadí banálního děje dost roubovaně a jaksi nepatřičně. Navíc - Janě Krausové moc nejde tvářit se, že je jí sladkých 17. Jaroslav Satoranský (alias Kuba) v upnutém svetříku (varianta 1) nebo v koženém saku - zřejmě Tuzex (varianta 2) působí ještě víc asexuálně než obvyklým způsobem. Po delším zkoumání jsem usoudila, že filmové dialogy pocházejí s největší pravděpodobností z dílny Medvídka Pú a Prasá(d)ka. Jedno ale vím jistě – ten soundtrack s pilířní skladbou „Magdaléna“ musím mít… (05.04.2012)

Poměrně bizarní kříženec uvědomělé ochrany přírody a vztahů dospívajících na Kladně 70. let. Herci, scénář i režie byli dost nepřesvědčiví, film také obsahoval dost momentů. kdy si člověk říkal proč to (nebo ono) tam vůbec je a proč na tohle vlastně koukám. Nicméně jedna hvězda za film jako takový, jedna za hodně ujetou hudbu a jedna za kladenské reálie. Také musím souhlasit s dost výstižnými komentáři uživatelů pytlík... a dobytek. (09.11.2020)