Tenkrát o Vánocích

Reziser karel kachyna /Pozor, Vizita, Kral Sumavy, Zavrat 1962/ natocil vojnovy film, ktoremu ale dost chybaju vojnove sceny, skor ukauje vojakov ako ludi z masa a kosti. Slusny pribeh aj tempo, ale do siveho, sediveho priemeru film zrazaju priemerne herecke vykony a Otomar Korbelar sa nielen zucastnil filmu, ale bojoval aj v Prazskom Povstani z maja 1945. 55 % (19.08.2017)

Jeden z posledních filmů, jehož fragmenty jsem si pamatoval z dětství, ale nemohl si vybavit název. V paměti mi utkvělo vyhrávání z amplionů, čímž chtěli fašisti zamaskovat přesouvání tanků a blížící se útok. Jeden ze svých nejlepších výkonů zde podává P. Haničinec. Update 28.12.2021: Film začíná datem 22.12.1944. Začátek: vojáci leží schovaní za sněhovou bariérou v domnění, že sníh se nedá prostřelit. Ve vánočním filmu nemůže chybět Vala a jeho tradiční průpovídky: „Nezmrzněte nám tady mladá pani a rači běžte zadělat na vánočku. Přijdeme na koledu.“  Člověk se aspoň dozví, co to je kanafas. Mudrování o vánočních stromečcích. Všichni chtějí slavit Vánoce, až by brečeli. Zazní ale i rozumný názor: „Upřímě řečeno mě to nic neříká. Rybu jsem v životě nevzal do huby a na ňáký svíčičky a stromeček nejsem zvědavej.“ Rádoby křesťané ale rozumují: „Ani na Vianoce nadajú pokoj. Pohani!“ Podporučík zastává střízlivý názor: „Chtějí slavit Vánoce. Jednou jsem už něco takového zažil a do smrti na to nezapomenu.“ Pak ale zazní nejrozumnější rozkaz celé války: „Všichni okamžitě na svá místa. Ruším Vánoce.“ Ještě, že zůstala Jílkova rota, jinak by Němci pelášili s tanky až ke Stalingradu. Hláška filmu: „Já vám dám Heilige Nacht!“ Ne válečným filmům! (02.01.2015)

Velmi dobrý válečný film, který se nesnaží předvést hrdinné bojovníky, ale lidi z masa a kostí, vojáky unavené dlouhým válčením. Vojáci touží po jedné noci v čisté posteli a k dokonalému štěstí by jim stačilo, kdyby mohli oslavit Vánoce společně s vesničany. Dobrý příběh, dobrá režie i dobré herecké výkony jsou doprovázeny enervující hudbou bez jakéhokoliv nápadu. Otomar Korbelář si jedinkrát zahrál ve válečném snímku, což je poněkud překvapivé, když uvážíme, že se jako jeden z mála českých umělců války osobně aktivně zúčastnil. Za svoje nasazení v Pražském povstání byl po válce vyznamenán. (14.05.2011)

Třetím filmem se Karel Kachyňa konečně vymanil z okovů trapné agitky a propagandy a natočil drama z konce druhé světové války, které nepostrádá vypjaté válečné scény, na svou dobu technicky kvalitně zvládnuté. Hudbu pouze z temných varhanních partů složil Miloš Vacek, v ději se zajímavě prolínající s koledami, které němečtí vojáci pouštějí z reproduktorů v zákopech a celkově podtrhují kouzlo vánočních dnů. Scénář by chtělo trošku doladit, tímto filmem Karel Kachyňa teprve vystrčil růžky, jeho první velký majstrštyk přišel o rok později s Králem Šumavy, kde již naplno zúročil svůj jedinečný styl, který v dalších letech dovedl k dokonalosti. (02.03.2020)

Kachyňa zaváhal, čo sa mu často nestávalo. Je škoda, že práve v príbehu na Dukle, ktorá ma zaujíma a bola hlavným dôvodom, prečo som filmu dal šancu sa stalo, že Kachyňa akoby nevedel o čom chce vlastne točiť. Takmer celý film sa nič nedeje, vianoce sú blízko, Nemci si už vyspevujú, ale tu na našej strane zákopov sa i tak nič nedeje. Jediným osviežením je akcia so Slovákom Benkom, ktorý ide na prieskum s ostatnými, lebo to tu pozná. Podarí sa zajať jedného Nemca. Potom opäť nuda. V závere menšia prestrelka, to je všetko. Čakal som viac a hlavne som nedostal príbeh, ktorý by film spoľahlivo ťahal. Počúvame iba povzdychy vojakov, že chcú mať na vianoce pokoj, mäkkú posteľ a nejakú peknú kyprú Slovensku v nej...Trochu málo na film od Kachyňu. Škoda. 60%. (26.12.2014)