Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý, Gustav Opočenský, Miloslav Holub, Lubor Tokoš, Bořivoj Navrátil, Jiří Císler, Jaroslav Moučka, Karel Vašíček (více)Obsahy(1)
Mistrovské psychologické drama Ucho, otevřeně obžalovávající totalitní režimní praktiky, bylo natáčeno ve svobodnější atmosféře na sklonku šedesátých let, k divákům se však snímek dostal až po roce 1990. Náměstek ministra a jeho žena (Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová) si už přivykli neustálému špehování a odposlouchávání státní bezpečností. Dokonce i doma mají slídivé „ucho" zaznamenávající jejich rozhovory. Jednou ale po pozdním návratu z vládní recepce ve své vile propadnou panice - vydedukují si totiž, že Ludvíkovi hrozí zatčení kvůli kritické zprávě, na níž se podílel. Během úzkostné, bezesné noci manželé proberou svůj vztah plný kompromisů, klamu a nelásky. S ránem přichází únava, vystřízlivění a děsivá realita: nic nekončí, ale pokračuje... (Bohemia MP)
(více)Videa (2)
Recenze (572)
Nesmírně odvážný film, který se může v dnešní době v klidu srovnávat s německým oscarovým Das Leben der Anderen z roku 2006. A to považme, že oba filmy dělí 36 let! Český film je mnohem komornější. Potemnělé stísněné prostředí spolu s černobílou kamerou, vytváří psychicky velmi depresivní atmosféru, které dominují mimořádné výkony Bohdalové s Brzobohatým. Zejména role zhroucené alkoholičky je od Bohdalové výjimečný výkon a jedna z mála vážných rolí, ve kterých jí můžeme vidět. Kachyňova obžaloba STB a jejích odposlechů je o to cennější, že reagovala přímo na momentální situaci. Přišel s tím v době, kdy se o tom všichni báli jen promluvit. Málokdo z nezasvědcených tušil, jak komunistická tajná policie funguje. I v tomto filmu jde spíš o varování před špatnými principy než o autenticitu komunistického policejního přístupu. Např. scéna, kdy to přišli „dokončit“, je významově přehnaná a nadsazená. Svůj účel ale splnila. Ukázala, že pokud jde o některé věci, člověk nemá přátele. Střídavé záchvaty strachu, hysterie, hádek, hledání logických východisek, přináší divákovi prostřednictvím mrazivých dialogů dvou lidí opravdu vypjatý zážitek. Dlouhá a děsivá noc. Probdělá noc, která předznamenává závan počínající normalizace. 84% ()
Pôsobivé majstrovské dielo Karla Kachyňu dokonale odkrýva pravú podstatu a prazáklad spoločenskej paranoje v socialistickom Československu. Kam oko súdruha nedovidí, tam nastaví ucho. Kam nedosiahne súdruh sám, tam nastaví priateľa. Priateľ systému je môj nepriateľ. Triedny nepriateľ sa ukrýva všade, podrýva autoritu strany a musí byť eliminovaný. Jeden musí z kola von... a možno ste to práve vy. A možno je za všetkým úplná maličkosť. Alebo je všetko inak. Komorná herecká exhibícia Bohdalovej a Brzobohatého, ktorý hrajú každým centimetrom tela a dokonale reflektujú strach vo vnútri spoločnosti v brilantných dialógoch. Psychologický klenot, ktorému sa dá snáď vytknúť len občasné zakolísanie tempa. K atmosfére výrazne prispieva mrazivá hudba Svatopluka Havelku, diváka zasa neopakovateľne vtiahne rozprávanie v dvoch líniách a subjektívna kamera v retrospektívach. 100% ()
Brilantní film a nebojím se říct, že nejlepší český film, který jsem doposud viděl. Karel Kachyňa se nebál a rozhodnul se flusnout soudruhům do ksichtu. Napjatá atmosféra při natáčení se neskutečným způsobem promítla do filmu a je to jedině dobře. Ta úzkost při jakémkoli slově, aby jste náhodou neupustli z úst něco co by se "těm nahoře" nelíbilo, je tak realistické a hlavně nervydrásající. Jiřina Bohdalová se do role opřela snad jako nikdy předtím a z postavy Anny vykřesala maximum. K tomu jí zdatně sekunduje pan Brzobohatý a tím si film vysluhuje "nálepku" největší filmový koncert v historii české kinematografie. Téměř hororový zážitek .P.S. Doporučuju hodně filmů, ale tohle je zkrátka povinnost a doporučení je tím pádem na místě. ()
Nejsilnější filmová výpověď o atmosféře 50. let u nás, nazírající na danou historickou etapu trochu jiným rastrem než Jasného Všichni dobří rodáci či Menzelovy Skřivánci na niti a jakoby antitezí k budovatelským a povinně optimistickým filmům z těch let... Je zajímavé srovnávat realitu zobrazovanou propagandisticky a realitu, jejíž umělecké ztvárnění bylo umlčováno a zavíráno do trezorů a které z odstupu reflektovalo složité mechanismy doby... Kdybychom měli Kachyňův a Procházkův film zařadit kontextově, je jisté, že každého diváka ihned napadne éra politických procesů 50. let, u nás rozpoutaných podle totožného schématu procesů a čistek v Sovětském svazu let třicátých. I když o bližší dataci nepadne ve filmu nikde ani zmínka a vládne příznačné (a skoro se chce napsat i přízračné) filmové bezčasí (umocněné navíc světem politické smetánky, jejíž večírky, bankety a pitky skutečně punc bezčasí nesou z podstaty věci), tušíme v houstnoucí atmosféře v ústřední herecké dvojici snímku rysy konkrétní historické události - někoho z blízkého okruhu Rudolfa Slánského. Vykonstruovaný politický proces s generálním tajemníkem KSČ (proces měl příchuť paradoxu, neboť Slánský byl jedním z těch přímých organizátorů komunistického teroru), který byl konán na přímý popud Stalina (který chtěl primárně zastrašit potenciální následovníky Tita v bloku sovětských satelitních republik) a cílený byl čistě antisemitsky (většina obžalovaných byla židovského původu včetně samého Slánského), jelikož Rusům se nepodařilo při volbách v Izraeli roku 1949 to, co se podařilo o rok před tím u nás a Stalin tak pragmaticky budoval propagandistickou pozici směrem k arabským zemím... Ucho má však ještě jednu intimnější a o to zajímavější rovinu - jeho scénárista, známý český spisovatel Jan Procházka, letitý reformní člen KSČ a dokonce osobní poradce prezidenta Novotného a člen ÚV, byl sám v roce 1967 vyloučen z komunistické strany a hned po dosazení nomenklaturních kádrů na začátku normalizace proti němu byla vedena silně štvavá kampaň. V televizním pořadu Svědectví od Seiny byly proti němu použity i ODPOSLECHY z bytu profesora Václava Černého - a máme tu Ucho, které zasahovalo a ovlivnilo (dá se předpokládat, že podobně jako ve filmu) i život samých tvůrců filmu (Jan Procházka mediální tlak, zřejmě přípravu dalšího monstrprocesu, nevydržel a po svém zatčení zkolaboval a ve vězení zemřel...) - a to na začátku nesrovnatelně mírnějších 70. let... Ucho je skutečně unikátní film (komorní, ale přesto s celospolečenským dopadem, používající moderně působící prvky - např. originální použití subjektivní kamery autentizující divákův prožitek), který zřejmě věrně (je to tak absurdní a odtažitá doba-a to před pouhými padesáti lety!-že se lze jen těžko vcítit, podobně jako třeba u snímků o holocaustu) odráží dusnou dobu 50. let. Jaké to byly pohnuté časy, zrcadlí věrně tahle v podstatě smutná okolnost - Klement Gottwald vydal svého blízkého přítele Slánského do rukou StB a prokurátora Urválka až po přímých výhrůžkách Rusů, že když před lidovým soudem nestane Slánský, půjde tam on... Podobné filmy: Skřivánci na niti, Všichni dobří rodáci, Žert () (méně) (více)
Ke dni 21.3.2023 17595 hodnocení-86%. 165. nejlepší film a 834. nejoblíbenější film. To myslím hovoří za vše. A asi není nic co bych napsal a nezaznělo to už tady. Takže za sebe jen dodám, že jsem čekal ještě o něco větší psycho nálož ikdyž i tohle bylo taky silný kafe. Přece jen ale převládá mírný zklamání. Proto jen 4 hvězdy. To nic nemění na tom, že hlavní dvojice Brzobohatý/Bohdalová předvedli výbornej a hlavně uvěřitelnej výkon. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (25)
- Jiřina Bohdalová (Anna) a Radoslav Brzobohatý (Ludvík) boli v dobe natáčania aj v skutočnosti manželia. (Raccoon.city)
- Děj se odehrává v noci ze 17. na 18. července (jak lze odvodit z věty soudruha prezidenta po přečtení data na prstýnku: „sedmnáctého sedmý, soudružka Anna nelže“), to znamená o prázdninách. Přesto ale malý Luděk má jít druhý den do školy („vím, co chceš říct, není výchovné, když v podnapilým stavu vypravuju Luďka do školy“). (Melivor)
- Na schodišti za prezidentem Novotným (Gustav Opočenský) stojí tehdejší představitelé Národního výboru v Kroměříži. (otík)
Reklama