Ucho

Zrůdnost komunistického režimu spočívala v tom, že nikdo nemohl být v klidu. Nešlo stát stranou, ale ani přesvědčení poctiví kominusté si nemohli být ničím jisti. Režim, který požíral sám sebe. V posledních letech se točí spíše filmy o disidentech, ale zde se nabízí pohled člověka navrcholu, který nemá úniku, i kdyby nakrásně prozřel a nehodal dále sloužiit. Vysocí funkcionáři pod kontrolou nemohli jednoduše emigrovat, uvízli v systému, který nedovolil, aby navenek unikly nepříjemné informace. Na malé ploše jedné funkcionářské vilky se oderává tísnivé drama, které se postupem času stupňuje. Na začátku to vypadá na běžnou manželskou rozepři, kvůli ztraceným klíčům. Spor se postupně vyhrocuje až k fyzické konfrontaci, jde dál k pokusu o sebevraždu až po afektované smiřování. Všechno poslouchá všudypřítomné ucho se kterým je třeba počítat, ale se kterým se nedá nikdy smířit a před kterým není úniku. Ucho vnímám jako vrcholné dílo sehrané autorské dvojice Jan Procházka a Karel Kachyňa. Vycizelovaný scénář není pouhým výtvorem fantazie, ale velice přesvědčivou výpovědí člověka, který se jako přesvědčený komunista sám stal nepoodlným v očích strany. Je to s podivem, že Karel Kachyňa mohl natočit ještě tolik skvělých filmů. (14.12.2014)

Pôsobivé majstrovské dielo Karla Kachyňu dokonale odkrýva pravú podstatu a prazáklad spoločenskej paranoje v socialistickom Československu. Kam oko súdruha nedovidí, tam nastaví ucho. Kam nedosiahne súdruh sám, tam nastaví priateľa. Priateľ systému je môj nepriateľ. Triedny nepriateľ sa ukrýva všade, podrýva autoritu strany a musí byť eliminovaný. Jeden musí z kola von... a možno ste to práve vy. A možno je za všetkým úplná maličkosť. Alebo je všetko inak. Komorná herecká exhibícia Bohdalovej a Brzobohatého, ktorý hrajú každým centimetrom tela a dokonale reflektujú strach vo vnútri spoločnosti v brilantných dialógoch. Psychologický klenot, ktorému sa dá snáď vytknúť len občasné zakolísanie tempa. K atmosfére výrazne prispieva mrazivá hudba Svatopluka Havelku, diváka zasa neopakovateľne vtiahne rozprávanie v dvoch líniách a subjektívna kamera v retrospektívach. 100% (20.05.2014)

Pôsobivá psychologická dráma zo samotného dna trezoru československej kinematografie. Ukážkový príklad šírenia strachu a bezmocnosti medzi vysokopostavenými hodnostármi s využitím všetkých možností manipulácie, sledovania a odpočúvania (ucho). Súkromie sa tak pre niektorých stalo len ilúziou a zbožným želaním. Filmu kraľujú hlavne úžasne dynamické dialógy oboch manželov, ktorí striedavo po sebe kričia, potom šepkajú, hádajú alebo sa zrazu objímajú.... No skrátka, obaja herci sa mi ich týmto dokonale sugestívnym výkonom dokázali vryť až niekam do podvedomia. Ich repliky a manželské trenice na pozadí niečoho veľkého čo stále visí nad nimi a ohrozuje bola slasť počúvať, pričom tu nechýba ani humorné odľahčenie a niekoľko zaujímavých hlášok. Tomuto snímku skrátka nie je čo vytknúť. Jeden z najlepších československých filmov aký bol kedy natočený. (16.12.2015)

Tak to je snad první český/československý snímek, který bych si troufl nazvat thrillerem. Film stojí hlavně na excelentních hereckých výkonech Bohdalové a Brzobohatého a samozřejmě na tísnivé atmosféře a postupně gradujícím napětí (ikdyž je fakt, že třeba i za pomoci hudby se mohlo stupňovat ještě více). Nebude to úplně čistých 5*, ale film si je zaslouží. (22.12.2008)

Všudypřítomné ,,ucho" poslouchá a zaznamenává... Jeden z nejdrsnějších a nejsugestivnějších československých psychothrillerů jaký jsem kdy viděl. Sugestivní a všudepřítomná atmosféra strachu a napětí a k tomu velice zvláštní a tajemná hudba od Svatopluka Havelky. V té době opravdu neobvyklý Karel Kachyňa. Film byl samozřejmě jak už zde bylo několikrát napsáno na dlouhá léta jen trezorovou záležitostí, podobně jako třeba Skřivánci na niti či Smuteční slavnost.Teprve v roce 1990 byl uveden do kin, kde diváci tehdá mohli na vlastní oči spatřit a poznat, jak působivá obžaloba totalitního systém (STB) byla napsána a natočena ještě před normalizací. Byla to opravdu velká herecká příležitost pro oba hlavní protagonisty. Radek Brzobohatý a Jiřina Bohdalová asi ve svých nejzávažnějších rolích jaký kdy sehráli ať už ve filmu či v divadle a role které do maxima plně využili. Jinak z odstupem času Jiřinku dnes vůbec už nemusím, dnes je její zaměření a herectví už úplně o něčem jiném..? Škoda. (03.12.2006)