Už zase skáču přes kaluže

Je těžké uvěřit, že malý chlapec, který tu poprvé na stříbrném plátně zažívá první okamžiky slávy a zasloužené popularity, je nedávno předčasně zesnulým velikánem své generace Vladimírem Dlouhým. Tehdy měl štěstí: padl do rukou jednoho z našich největších a nejpronikavějších filmových tvůrců Karla Kachyni, jemuž navíc beze zbytku vyšel záměr na přenesení původního děje ze vzdálené Austrálie do předříjnových Čech. Film, velmi vzdáleně připomínající pozdější televizní seriál DOBRÁ VODA, skvěle zvládá dobové c. a k. reálie včetně života zemědělských dělníků, do jejichž vyššího patra koňáci náleží. Hlavní dětsý hrdina naopak evokuje hrabalovské dětské reflexe a věrohodně vyznívá i hrdinova vůle po životě, aniž by se umělecky této nesnadné části díla jakkoliv ublížilo. Jak tu mnozí konstatovali, filmu dominuje tehdy dvanáctiletý Dlouhý, jehož zvládnutí titulní dětské role nese znaky dospělého, jakoby již plně vyzrálého herectví. Kachyňa tu s úspěchem navázal na své předcházející dětské filmy jako PRÁČE či ještě propracovanější AŤ ŽIJE REPUBLIKA. I po letech žasneme, trneme, držíme palce a s úlevou přijímáme zdánlivý happy end, podložený ne zázrakem, ale vůlí, houževnatostí, nesmlouvavostí a zdravou rvavostí jež začíná u sebe sama. Mravní katarze je i nevtíravým mravním naučením. Jakých není nikdy dost. V životě každého z nás. (20.07.2010)

Narozdíl od knihy není tento film zase taková pecka.Ovšem pro ty kdož jí nečetli to bude jistě skvělý zážitek....film je totiž natočen velice působivě....jeho téma nezestárne a silně zasáhne i dnes...osobně mě film naučil vážit si svého zdraví....nekecám.Kolik filmů tohle dovede?Takže plný počet..."Nohy...kde mám nohy?Nohy máš přece tady...Já s nima nemůžu ale hejbat "... (03.07.2008)

Určite jeden z lepších snímkov od K. Kachyňu. Pekný melodramatický príbeh s veľkou dávkou melanchólie. Divák môže už len nostalgicky spomínať napr. na Vladimíra Dlouhého, ktorý už nie je medzi nami. Jeho výkon ako chlapca, ktorý chcel silou mocou rajtovať, bol dychberúci. Nadpriemer. 75/100 (29.04.2019)

Karel Kachyňa to s deckami vedel (Práče, Ať žije republika, Vysoká zeď) a vedel to aj Zdeňek Liška. Oni to vedeli so všetkými skupinami spoločnosti, ale tak s deckami je to predsa len ťažšie. Obávam sa, že Skákanie cez kaluže musí pôsobiť na dnešných rovesníkov hlavného hrdinu ako sci-fi, alebo ako nejaká paralelná minulosť. Možno by si mnohí dnes pri vysedávaní pri kompoch a čumení do mobilov ani nevšimli, že majú obrnu. Ale dosť bolo čierneho humoru, tento film si dáva na čas dlhou expozíciou, zvrat prichádza dosť neskoro, ale čo by nám to malo vadiť pri takých obrazoch, aké nám predvádza kamera. V momente, keď sa rozbehne dej, už len všetko s chlapcom patrične prežívame a držíme mu palce. A záver sa vážne vydaril. (13.11.2018)

Ach jo, Vláďo, Vláďo... Ten malý, ušatý, černovlasý chlapec měl v sobě už tehdy tolik křehkosti, jemnosti a dospělosti zároveň. Jeho mluvený projev je zde, stejně jako i ten herecký, velmi skromný, přirozený a citlivý. A ač toho příliš nenamluví, tak i jen pouhým svým pohybem, pohledem či gestem mě dokázal téměř hypnoticky přimrazit k obrazovce. Příroda, koně, barevná sklíčka, nádherná hudební melodie (která se sice možná až příliš často opakuje dokola, ale i tak je úchvatná:) a krásné ženské zpěvy, v nichž jsem rozeznala podobné tóniny, jako v o dva roky starším legendárním, temném díle, k němuž Zdeněk Liška též komponoval hudbu. Nikdy jsem ve filmu neviděla, aby někdo dokázal tak obyčejné slovo jako "vajíčko" pronést s takovým citem a krásou, jako to udělal Adam, když ležel na lůžku. To, jak to řekl, prostě nádhera. Myslím, že nikdo by toto slovo nedokázal vyslovit tak, jako on. Vím, je to detail, ale jsou to právě ony, kdo mnohdy ve filmu vytvářejí jedinečný celek. (28.12.2011)