Vlak do stanice Nebe

Pôvabná poetika – Slnko gúľa očami a všade strašia drevení čerti. Čo je to oproti realite, ktorá sa odohráva len niekoľko desiatok kilometrov od tejto pokojnej idyly! Ponor do detskej duše, ktorej je v podstate jedno, že tam, kdesi v diaľke zúri vojna. Detská fantázia, dobrodružstvá, malé chlapčensko – dievčenské šteklenie... Mestské dievčatko spoznáva život na dedine, mierne romantizovaný pohľad. Potom však aj do tohto malebného kúta krajiny prídu Nemci. (24.12.2022)

Půvabnou poetiku a hravou fantazii doprovází v tomto dětském filmu také nádherná hudba. Malá holčička odjíždí uprostřed válečné zimy z Němci obsazenéno města k dědečkovi do horské vsi, válkou zatím nedotčené, kde jediným hrozícím nebezpečím jsou akorát vši ve vlasech, které si můžete odnést z místní školy. Ale i tam nepřátelé jednou dorazí a je čas na hrdinství a partyzány, a to je věc, která mi k celkovému pojetí a zpracování filmu tak úplně neseděla. (05.05.2014)

Vlakem až do Nebe, k dědovi. Tam prý nikdy nebude válka. Jen slunce, které koulí očima, děsiví čerti, vodníci a lesní stvoření v dědově chalupě. Jenže válka je a němečtí vojáci přijíždějí i na vesnici... Poetika dětství, her, lásky i přátelství však v Kachyňově snímku převažuje a bezhlavý rytíř na bílém koni a strach o dvě myšky jsou v tom momentě mnohem děsivější než tisíce Němců kdesi doma v Praze... (05.11.2011)

Vlak do stanice Nebe projíždí po trati dětské fantazie, zastaví se uprostřed všedních i nevšedních starostí a znovu se plnou parou rojezde vpřed... aby přinesl v doprovodu ruchotu nová dobrodružství pro ty nejmenší, kteří v horské vesničce nalezli s rodinou své dočasné útočiště před traumatizující válečnou situací. Z pohledu dospělých může tento film zanechávat v sobě lehce naivní jednání dětských postav, ale ty spolehlivě ladí s celkovou stylizací včetně napínavého vyvrcholení. Vedle skvělých výkonů pečlivě vedených dětských herců se pro mě hlavní devizí stávají i hudba a kamera... také Hájkův nápaditý střih, který uprostřed jízdy několikrát skvostným způsobem zrytmizuje vizuál přesně do taktů znějícího valčíku. VLAK sice není pro mě zdaleka ten nejlepší či nejoblíbenější film pana režiséra, ale když se i ten obyčejný děj rozjezde ve znamení typické Kachyňovy poezie jako onen vláček cestou zasněženou krajinou, sjíždí na vlnách dětských pocitů v celé řadě nádherných poetických záběrů, moje srdce za jízdy vlaku plesá a vznáší se v doprovodu Liškových tónů až k onomu Nebi... S Vláčilem, Menzelem a Kachyňou v čele pro mě zůstává československá kinematografie nadále tou nejbáječnější studnicí jedinečných poetických filmů. „Pozor, přejedeme závoj! Hurááá! Huráá!“ 90% (24.01.2021)

Jaké hodnocení může dát divák Kachyňově filmu o válce, dětech, horách? Jaké s hudbou Zdeňka Lišky a s věrohodnými dětskými herci, kteří kradou vlak, pijí slivku a ještě se do sebe zamilovávají, vši, nevši? Prostě minimálně 4*. "Kdo nepil slivovici, může zůstat v lavici, kdo pil, ke zdi!". Na protektorát docela slušný vtip. (10.09.2012)