Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef VanišHudba:
Jan NovákHrají:
Radka Dulíková, Vít Olmer, Helena Kružíková, Václav Lohniský, Ivana Bílková, Josef Koza, Marian Jirásko, Andrea Čunderlíková, Viktor SchwarczObsahy(1)
Jedenáctiletá dívka Jitka tajně chodí k nemocniční zdi, kde se setkává s neznámým mladým mužem. Ten při autonehodě utrpěl úraz páteře, teď je upoután na kolečkové křeslo a nevěří, že by mohl znova chodit. Jitka ho den za dnem při svých tajných výletech přesvědčuje o opaku. Oba spolu prožijí několik těžkých chvil, odehrají se mezi nimi hádky i opětovná sblížení. Jitka si přitom neuvědomuje, že vlastně prožívá první, zatím nevinný milostný vztah... (Peta_N)
(více)Recenze (41)
Tohohle Kachyňu opravdu můžu a ne jeho dramatické a zalidněné příběhy jak napsal kdysi Boček, právě jeho umění vytvořit z banálních situací a minimalistickými prostředky příběh, který chytá nebo se spíš jemně dotýká srdce se u nás nemá obdoby. Zde je výrazným prvkem několikavýznamová symboličnost zdi a niterně vykrelsená postava dívky, která krátkodobě osciluje mezi dětstvím a prvními citovými problémy, které výborně pomáhá přirozená dětská představitelka. A ani Olmer mi tentokrát nevadil, i ve vypjatějších chvilkách byl stále uvěřitelný. Některé momenty však přeci jen spoléhaly na doznívání poetického kouzla, které již mezitím vyprchalo a zbyl jen dojem natahovanosti, jako by se chtělo dosáhnout celovečerní stopáže a klasické distribuce. ()
KAREL KACHYŇA, VYSOKÁ ZEĎ (1964) ______ Staré pavlačové domy s oprýskanými zdmi, točitými schodišti, které vrhají stíny jak z Hitchocka, s kovovými vrátky, které vedou dolů ke sklepům plným pavučin, skrytými dvorky, tajnými stezkami přes hřebeny střech, můstky, záhyby rour a okapů, zdi, jen zdánlivě chráněné řezavými dráty, zdi které probouzejí zvědavost, oddělují a provokují k přelézání, ke zkoumání, k objevování; na stezkách skrýše, schovky, schrány a obálky nkoli z papíru, odkladiště pokladů i nástrojů užitečných k vyvolání poprasku, nebo třeba jenom aby byly po ruce, až se z neživých věcí v rukou a mysli ne už tak docela malé holky promění v něco živého, třeba v oporu, když padáš, nebo v dar, nebo v příliš vratký most k druhému, kterého objevila za jednou z těch Sluncem zalitých zdí… ()
V Kachyňovej tvorbe patrí Vysoká zeď k tým menším titulom, avšak za pozornosť rozhodne stojí. Je to akási psychologická sonda do duše 11 ročnej dospievajúcej dievčiny, podaná trochu netradičnejšie a mierne spoločensky nekorektne. Iba mi tak trochu pripadalo, že Kachyňa s Procházkom pristupovali k námetu spôsobom tak poďme teraz niečo rýchlo vymyslieť, aby sme mali čo točiť. Že to Kachyňova scenáristická a režisérska zručnosť ustojí, je bez debaty. Ale možno sa mýlim a som nespravodlivý a za námetom stojí niečo osobné. Zaujímavé komentáre: Iggy, Tatatranka. 70%. ()
Neskutečně nudná, lehce pedofilní (holt Kachyňa) záležitost o tom, jak jedna holka pořád leze přes zeď za Olmerem, kterej se zotavuje po úrazu. Tenhle film prostě asi nemůžu pochopit, protože jsem nikdy nebyl 11-letá holka, která prožívá první lásku, ani pedofil. Hvězdičku dávám akorát za ty téměř půl století starý záběry Prahy. ()
Půvabná věcička, tenhle malý filmík. Jitka je ještě poupátko a prožívá své první platonické vzplanutí. Její rošťárny, drobné lsti, tajné skrýše, klikaté cestičky po střechách, lezení po švihadle, půjčky ve sklepě mě dokonale odzbrojily. Radka Dulíková se mi moc líbila a velmi kladně hodnotím hudební podestýlku. ()
Galerie (21)
Photo © Filmové studio Barrandov
![Vysoká zeď - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/158/286/158286286_36c5ae.jpg)
Zajímavosti (9)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Naděje (1963), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) Noc nevěsty (1967) a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)
- Filmový debut Andrei Čunderlíkové. (M.B)
Reklama