Vysoká zeď

Neskutečně nudná, lehce pedofilní (holt Kachyňa) záležitost o tom, jak jedna holka pořád leze přes zeď za Olmerem, kterej se zotavuje po úrazu. Tenhle film prostě asi nemůžu pochopit, protože jsem nikdy nebyl 11-letá holka, která prožívá první lásku, ani pedofil. Hvězdičku dávám akorát za ty téměř půl století starý záběry Prahy. (21.05.2011)

Půvabná věcička, tenhle malý filmík. Jitka je ještě poupátko a prožívá své první platonické vzplanutí. Její rošťárny, drobné lsti, tajné skrýše, klikaté cestičky po střechách, lezení po švihadle, půjčky ve sklepě mě dokonale odzbrojily. Radka Dulíková se mi moc líbila a velmi kladně hodnotím hudební podestýlku. (28.10.2018)

Film, který spolu s Trápením a se Závratí tvoří jakousi trilogii, a který je z této trilogie asi nejzdařilejší. Procházka a Kachyňa byli silná dvojka čs. filmu šedesátých let, která s přehledem stačila celé nové vlně, kam až tak nepatří. Skvělí vypravěči, kteří při vší jemnosti svých filmů se vyhnuli jakémukoliv intelektualizování a samoúčelnému formálnímu experimentování (k čemuž měli mnozí tvůrci nové vlny sklony). Tenhle film vytvoří magickou atmosféru pomocí obrazů běžných věci. Moc se mi líbí exteriéry (uličky, dvorky, říční navigace), které vypadají často dost stínadelsky. Výkon R. Dulíkové je úžasný, ale V. Olmer, V. Lohniský a ostatní zdatně sekundují. Velice čistý film. (12.02.2011)

Tohohle Kachyňu opravdu můžu a ne jeho dramatické a zalidněné příběhy jak napsal kdysi Boček, právě jeho umění vytvořit z banálních situací a minimalistickými prostředky příběh, který chytá nebo se spíš jemně dotýká srdce se u nás nemá obdoby. Zde je výrazným prvkem několikavýznamová symboličnost zdi a niterně vykrelsená postava dívky, která krátkodobě osciluje mezi dětstvím a prvními citovými problémy, které výborně pomáhá přirozená dětská představitelka. A ani Olmer mi tentokrát nevadil, i ve vypjatějších chvilkách byl stále uvěřitelný. Některé momenty však přeci jen spoléhaly na doznívání poetického kouzla, které již mezitím vyprchalo a zbyl jen dojem natahovanosti, jako by se chtělo dosáhnout celovečerní stopáže a klasické distribuce. (06.01.2010)

Střecha a plynovod, pod schodištěm prasklá díra, sklep v pavučinách... skladiště dřeva a stará napůl zničená zeď. Obklopena maximálně nepoetickým prostředí,. prožívá jedenáctiletá Jitka, aniž to možná tuší, své první milostní vzplanutí. Velmi se mi líbilo zlyrizované vyprávění s Jitčinymi pravidelnými dobrodružnými cestičkami po zapadlých místech a křehkou romancí rodící v prostorách nemocniční zahrady, se silně empatickou pomocí směrem k mladému muži na invalidním vozíčku. S využitím různých variací na Beethovenovu "Elišku", které dodal skladatel Jan Novák, vznikla pod taktovkou Karla Kachyni obdivuhodná a pohromadě držící filmová báseň o překonávání různých překážek (ty symbolizuje vysoká zeď). O tom, že překonat reálnou zeď je někdy mnohem snadnější, než pocit zklamání. Některými motivy a zvláště v jedné konkrétní scéně, kdy Jitka háže přes zeď do zahrady mladíkovi na vozíčku jablko (které poprvé nechytí), mi připomněla Kachyňův neskorší film Už zase skáču přes kaluže. A ten se v mém osobním žebříčku přeci jen nachází daleko výš, ač jsem byl s Kachyňovým černobílým dílkem určitě též spokojen. 85% (05.07.2020)