Zlatí úhoři

Předvoj SRNCŮ má v sobě vše, co specifikuje mistra Kachyňu. I když mi tři blonďáci, jako synové černovlasého kudrnáče, moc neseděli, dramaticky-komediální poloha Vladimírovi Menšíkovi zde sedla skvěle a film, pro širokou veřejnost, naskýtá ojedinělou možnost si toto jeho herectví užít. Hlavní je ovšem pohled na nelidskou dobu nevinnýma očima (což je také režisérova specialita)."copak se rybníky vyhazujou do vzduchu??". Pro československého diváka nádherná podívaná, pro československého diváka rybáře podívaná slastná. (10.05.2013)

Společně s neméně unikátním titulem Smrt krásných srnců patří i Zlatí úhoři k té nejlepší poetice, kterou může česká kinematografie nabídnout. Nikdo nedokázal tak bravurně popsat kouzlo Berounky jako Kachyňa. Hvězdná herecká sešlost, hluboká myšlenka a pro ty z nás, kteří strávili u Berounky nejlepší chvíle svého života, nepopsatelný význam. 90% (12.05.2015)

Nikdy mi rybárčenie neprirástlo k srdcu, považoval som to viacmenej za nudu, aj keď v peknom prostredí. A podobne takýto pocit som mal aj z tohoto rodinne ladeného snímku. Až na pár drobných momentov (napr. vrazenie nožíku do hlavy živej ryby) a príjemného riečneho prostredia ma nezaujal. Príbeh je viacmenej o rybárčení a či sú to pstruhy, kapre alebo úhory, je to úplne jedno. Áno, odohráva sa to počas vojny, ale tesáky tejto vojny sú tupé a cvakajú iba sporadicky. Napriek účasti Hrušínského iba priemer. (11.06.2020)

Milujem láskavý humor Rudolfa Hrušínskeho a Vladimíra Menšíka, a v tomto snímku sa stretli obaja, no čo viac si môže divák priať? Majstri majstrov. A navyše tu je všetko v smutnom protiklade podčiarknuté tou trpkosťou, ktorú so sebou prináša vojna - humorné, vtipné, no pritom zároveň i smutné a tragické. Tiež sa mi páčila tá metafora rieky, pekne to do pointy zapasovalo. Silný nadpriemer. 85/100 (17.10.2018)

„I statečný platěj za chyby smrtí.“ Myslím si, že Zlatí úhoři jsou filmem, o kterém se dá s klidem prohlásit, že je hodně lyrický/poetický, ale přitom nesklouzává k lacinému kýči a falešnému sentimentu. Pravděpodobně to v sobě má už Pavlova knižní předloha, ale jak tomu tak bývá, to, co funguje na papíře, se ještě nemusí podařit úspěšně převést na plátno. Tady to ovšem naštěstí vyšlo. Lví podíl na tom má nádherné prostředí, kde se filmovalo, a které ještě nechala vyniknout kamera Jana Čuříka s hudbou Luboše Fišera. Přispěli k tomu i uvěřitelní herci (překvapivě nebyli špatní ani ti v dětských rolích) spolu s dobře vykreslenou atmosférou těžké doby, která obnažovala charaktery některých postav. Pod Kachyňovým vedením tohle všechno funguje a člověk se může kochat tou krásnou nostalgií. Jistě, fakt, že malému Prdelkovi vše tak snadno procházelo, je docela úsměvný, ale nijak zvlášť to nekazí dojem z filmu. Za mě to budou silné 4*. „Franci, nebuď hamoun. Poraž si můj akát, z toho vyudíš 10 volů, když počítám, že jedenáctej seš ty.“ (03.03.2019)