Zlatí úhoři

...A čím se přikryje tatínek? Ten? Ustele si pod hvězdama a přikryje se měsícem... Už jsem tenhle film samozřejmě kdysi viděl ale pár dní nazpět běžel v bedně tak jsem si řekl, že ho tady ani nemám ohodnocenej tak jsem si dal repete. Co k tomu dodat, že je to dobrej film jsem věděl a opětovný shlédnutí mi to jen potvrdilo. Řekl bych, že mi tenhle film sedl ještě víc než kdysi. (08.04.2023)

Kachyňove filmy ma vždy oslovovali a dve knihy Otu Pavla majú pevné miesto v mojej knižnici. Ryby som, myslím, v živote nechytal, to však vôbec neprekáža, pretože tento film je viac o ľuďoch, než o rybách. A je nádherný "audiovizuálne". Mám tým na mysli tie krásne presvietené, čisté a chvíľami až snové obrazy, ku ktorým znie rovnako pekná hudba. Písať o hereckom majstrovstve Rudolfa Hrušínského a jeho rybárskeho eléva považujem za zbytočné. Porovnávaniu so Smrťou krásnych srncov sa zatiaľ vyhnem, pretože som ju nemal možnosť vidieť v súčasnosti a moje spomienky sú rozštvorčekované ako tváre gaunerov v televíznom spravodajstve. Ale teším sa. (19.07.2010)

Na Zlaté úhoře jsem se těšila, přece jenom to patří málem ke zlatému fondu české kinematografie a ohlasy jsou více než příznivé. Svezu se na vlně kladů a film budu chválit. Už jméno režiséra a autora předlohy napoví, co vás bude čekat, proto jsem nezůstala zklamaná, ale naopak uspokojená, dostalo se mi toho, co jsem předpokládala. Přehlídka předních herců, má oblíbená Balzerová, poetická atmosféra (kterou u filmů sice nevyhledávám a leckdy je pro mě překážkou) tady sedla. Atmosféra lásky a rodinné pohody, bezstarostného dětství se snoubí s krutostí války a Kachyňa to dokázal hezky vystihnout. (13.05.2012)

Od výrazných sportovních knižních reportáží (DUKLA MEZI MRAKODRAPY) se Ota Pavel v druhé polovině šedesátých let posouval do pomyslných pater "vysokého umění". Půvab "Poberounčí" české "Medvědí řeky" mu učaroval již jako chlapci a jako kdysi Božena Němcová se i on v tušeném čase blížící se předčasné smrti se do tohoto svého "lusthauzu srdce" vracel, aby tu čerpal sílu pro vedení svého beznadějného boje. Vstoupil přitom - mimoděk a určitě neúmyslně - na nejvyšší piedestal české literatury a z údolí Berounky učinil další nesmrtelný kraj českého duchovního Panteonu. Filmové ztvárnění (Ota Pavel byl s Kachyňou spoluscénáristou filmu) to všechno dokázalo uchovat a navíc zživotnit prostřednictvím dvou velikánů české Thálie. Psát o jejich výkonech a snažit se postihnout jejich kvalitu unaví - také dělostřelba všech myslitelných superlativů dokáže vyčerpat posluchačovu či divákovu pozornost. Svět mládí, jeho nepomíjející svěžesti a čerstvosti postřehů z postupného objevování krás světa, je tu uchován ve svém dalším neopakovatelném ztvárnění. Zdá se, že nejen pro dobu svého vzniku. Je nepochopitelné, že jistý tip série např. NOSTALGIE zůstává doposud mimo zájem tvůrců DVD našeho národního hraného filmu. (30.12.2007)

Neuvěřitelné melancholický film, který umí neskonale dobře a nadčasově pracovat s atmosférou jednotlivých scén a daného dobového zařazení. Přechody z dětské naivity až po zhmotnění absolutní reality. Luboš Fišer jako skladatel doplnil jednotlivé scény až mystickou hudbou. K tomu Vladimír Menšík a Rudolf Hrušínský v jedněch ze svých nejlepších rolí. Poetické ve všech směrech a dalece přesahující klasické filmové umění. Ota Pavel tu doslova ožívá ve svých vzpomínkách na své dětství a spolu s ním veškeré jeho emoce. (10.04.2023)