Zlatí úhoři

Rybárska poetika na mňa pôsobí len čiastočne. Že sú rybári tichí blázni sa potvrdzuje aj tu ako Menšíkova postava dokáže bez výčitiek takmer zamordovať svojho najmenšieho syna pre svoju záľubu v úhoroch. To bola určite najsilnejšia scéna filmu, keď som takmer nedýchal a mysľou spomaľoval prúd vody. Inak je príbehu vo filme trochu málo, je to akoby len úryvok zo Smrti krásnych srnců, chýbajú dôvody a závery viacerých filmových zvratov. Vojnová dráma je tiež len na pozadí rybárčenia a nemecká armáda vyzerá byť živá vďaka kaprom. Melancholický záver bez uzavretia príbehu bol pôsobivý. –––– Maminko podívej, tohle je koncert! –––– I stateční za chyby platí životem. (08.05.2014)

„I statečný platěj za chyby smrtí.“ Myslím si, že Zlatí úhoři jsou filmem, o kterém se dá s klidem prohlásit, že je hodně lyrický/poetický, ale přitom nesklouzává k lacinému kýči a falešnému sentimentu. Pravděpodobně to v sobě má už Pavlova knižní předloha, ale jak tomu tak bývá, to, co funguje na papíře, se ještě nemusí podařit úspěšně převést na plátno. Tady to ovšem naštěstí vyšlo. Lví podíl na tom má nádherné prostředí, kde se filmovalo, a které ještě nechala vyniknout kamera Jana Čuříka s hudbou Luboše Fišera. Přispěli k tomu i uvěřitelní herci (překvapivě nebyli špatní ani ti v dětských rolích) spolu s dobře vykreslenou atmosférou těžké doby, která obnažovala charaktery některých postav. Pod Kachyňovým vedením tohle všechno funguje a člověk se může kochat tou krásnou nostalgií. Jistě, fakt, že malému Prdelkovi vše tak snadno procházelo, je docela úsměvný, ale nijak zvlášť to nekazí dojem z filmu. Za mě to budou silné 4*. „Franci, nebuď hamoun. Poraž si můj akát, z toho vyudíš 10 volů, když počítám, že jedenáctej seš ty.“ (03.03.2019)

Nádherný film, který se ve svém průběhu mění z úsměvného, oddechového, sentimentálního a pozitivního snímku v napínavé, smutné a hlavně dojemné drama. Sílu celého Kachyňova počinu zvýrazňuje vynikající kamera, úžasné prostředí, u mnohých scén jímavá hudba a v neposlední řadě vynikající herecké výkony, ať už Martina Mikuláše nebo hereckých legend Vladimíra Menšíka, Rudolfa Hrušínského či Radoslava Brzobohatého. (29.09.2012)

Smrt krásných srnců hodnotím z několika důvodů výš, přestože i tohle je krásný film. Kachyňa se nebál dvakrát vstoupit do stejné řeky a vyplatilo se mu to. Samozřejmě je zajímavé srovnávat: Hrušínský je tam i tady skvělý, Heřmánkův pan Popper je úplně jiný než ten Menšíkův a mě osobně sedne o dost víc, přestože i Menšíkův výkon je rozhodně nadprůměrný. Atmosféra je lyričtější, méně zhuštěná. Taky válka je tak nějak méně děsivá, i když i zde se mnohokrát mrazivě přihlásí o slovo se vší brutalitou. Zajímavé komentáře: sud, Legas, Decker, Pražák, Pishin (27.10.2006)

Nakonec jsem hodnocení snížil, protože přece jen z diváckého hlediska se nejedná o film, jehož opakované zhlédnutí přinese ovace. Film jsem totiž viděl dvakrát v určitém časovém odstupu, a podruhé už to byla většinou nuda, ale ani napoprvé to nebylo zase nic extra, tedy hlavně po příběhové stránce. Ono taky převést do filmové podoby specifický literární styl Oty Pavla, není nic jednoduchého. Odráží se to především přístupem, který Kachyna zvolil sice za citlivý, ale když natahuje jednu scénu za druhou, protože to, co obsáhne knížka na několik stránek, film pojme jen třeba jedním obrazem, se nedá označit za nic dramatického a tlačit na emoce diváka za každou cenu je sice záslužné, ale ten si přece jen vezme to, co se mu nejvíc hodí a zbytek nechá být. Ocení skvělé herecké výkony, poetickou kameru i tklivou hudbu. Nad příběhem malého kluka podlehájícímu kouzlu řeky na pozadí války se asi až tak rozplývat nebude, ale některé scény, většinou ty obyčejně lidské, jdou pod kůži. Vidět to dvakrát bohatě stačilo. 60% (13.05.2012)