Závrať

Reziser Karel Kachyna /Pozor, Vizita, Lasky mezi kapkami deste, Zlati Uhori/ natocil krasny film, v ktorom ide o lasku chlapa k zene, aby som bol konkretny starsi skuseny sofer a mlada neskusena dievcina. Karel Kachyna filmuje, ale takym sposobom, ze ma to bude este fascinovat a film si pozriem viackrat. Sympaticke dlhe zabery na krajinu, pomale, kludne tempo a volne na seba nadvazujuce obrazky mi povedia casto viac nez slova. Eva Solcova bola vyborna, a ze najlepsie filmy cs kinematografie sa tociliv 60. rokoch, tak dam 77 % (23.08.2017)

Je to takřka polozapomenutý film, alespoň soudě podle komentářů. V podstatě tam nic převratného nebylo, ale v krásné přírodě Krušných hor působil příběh vztahu mladinké Božky a řidiče Gaby jímavě. A abych nezapomněl, Eva Šolcová pro mne dosud neznámá herečka se mi moc líbila, měla šmrnc a přitažlivý vzhled. (30.12.2008)

Na začátku 60. let točí Kachyňa tři filmy, které lze vnímat jako na sebe navazující - Trápení, Závrať a Naděje. V prvním se objeví malá dívenka, která se odlišuje od svého okolí, svou náklonost upírá k stejně osamělému tvoru, jako je ona sama - ke koni. V Závrati se objevuje téma přitažlivosti mladinké dívenky a zralého muže, Naděje ukazuje křehký vztah vznikající mezi notorikem a ženou pochybné pověsti. Společným jmenovatelem je osamělost a vznikající vztah. Závrať má vytříbenou kameru, záběry na oblaka nebo rozlehou krajinu navozují zvláštní niternou atmosféru. Na rozdíl od pozdějších snímků Vysoká zeď nebo Čekání na déšť kdy se Kachyňa obrací spíš k mladším divákům a ukazuje jednostrannou lásku dívenky k dospělému muži, zde se rozehrává velice zajímavé vábení dospívají dívky. Projevy náklonosti nesou stopy jak dětské hravosti, tak i ženské rafinovanosti. Právě tako kombinace nevinnosti a ženské touhy přitahne pozornost staršího muže, který nemá o ženy nouzi. Pěkný citlivý snímek (04.02.2016)

„Umíš líbat…“ - „Vrozený nadání.“ Z té minimálně tematické „trilogie“, kterou spolu Kachyňa s Procházkou natočili na toto téma, jsem ještě neviděl Trápení, ale už jen soudě dle Vysoké zdi k tomu tito pánové měli co říct. Generační střet mladé dívky a staršího muže působí ze všeho nejvíc uvěřitelně. Mezi tou zamilovanou, stydlivou dospívající slečnou a starým, záletným mládencem lze dost zřetelně cítit jiskření. Ne hned, zpočátku je to jednostranné, vřelé city chová jen Božka, navíc je zmatená, sama si není úplně jistá tím, co cítí. Dusné, letní dny, kdy má hlavní ženská hrdinka prázdniny, spoustu času a v podstatě neustále vyčkává každého příjezdu Gábova náklaďáku, k tomu všemu jen přispívají. Ale co když se karta obrátí…musím zmínit alespoň nádhernou scénu u dveří. To nevyřčené, ale tolik citelné dilema, výměna všeříkajících pohledů…i proto se na snímek stojí za to podívat. V kontextu Kachyňovy tvorby vnímám Závrať sice jako jeden z těch spíše slabších filmů (a Vysoká zeď mě též zasáhla víc), ale stále se jedná o slušný nadprůměr. (09.01.2018)

První lásky jsou ty nejkrásnější. A někdy by skutečné naplnění všech těch představ a toužebného očekávání tu křehkou krásu rozbilo a zničilo. A že to nakonec pochopí i ten největší cynický svůdník, to bych opravdu nečekala. Krásný film, vyprávěný poetickou černobílou kamerou, křehký, vtipný a ve své jednoduchosti pravdivý. (24.06.2019)