Matrix Resurrections

The Matrix Exhumations. Drahá a žužu přebarvičkovaná homomultikulti travestišou, plná naprosto přitroublých transrealitních přesmyček, maligního šíření patologicky degenerativní kokotporátní pseudokultury, meganudného mletí pouťově filosofických a astrálních hoven a zoufalého vykrádání sebe sama. Matrix je jen jeden, ten první! Další už jsou jen rychlokvašným vykrmováním korporátního prasátka za každou cenu či hormonálně dysbalančním lkaním nad ztrátou čuráka. Uvidíme, co bude, až si naši sestrobratři nechají přišít kloaky. Nebo raději neuvidíme. (24.12.2021)

Popravde po nic moc ukazkach jsem toho moc necekal, navazovat na takovou kultovku po tolika letech je o hubu a pri spouste podobnejch pripadu si na tom tvurci solidne nabehli, jenze tohle je kurva Matrix. Jasne, dil je to v podstate zbytecnej, uvodni prekombinovana smeska starejch zaberu, kecech o videohre a podobne je lehce mimo a vlastne jen zdrzuje od toho hlavniho deje, navic Reeves fakt neni herec, kterej by utahnul nejakou charakternejsi roli, ale kdyz uz se to konecne rozjede, tak to jede az do konce. Misty dej moc nedava smysl, misty to je trochu usmevny, ale po celou dobu to paradne bavi, triky jsou spickovy, souboje skvely, takovej mix nostalgie a fajn novejch napadu, herci sympaticky (akorat Harris se sem fakt nehodi) a ja proste prestal resit tu hromadu veci, ktery by se daly zkritizovat a jen se dobre bavil. Dalsimu dilu bych se uprimne ani moc nebranil, precijen kolik posledni dobou vznika dospelejch akcnich sci-fi. (30.01.2022)

Zase nám ožili, tentokrát v novém veletoči událostí z říše, která je jen udržována, jako představa, aby lidé poslušně žili!?! Wachowski jsou opravdu extrémy, s tou nápaditostí až za hranu absurdna na ně v současném světě snad nikdo nemá! Nicméně akční scény působí dosti vyčpěle a dialogy až nudně, ale ty "návraty" a originalita příběhu tu jsou, takže na nedělní večer. Nicméně, čtyři díly dostatečně stačí, už bych se do tohoto Světa vracet rozhodně nechtěl!!! (31.01.2022)

"Jako každej monočlánek jsem tehdy předstírala, že žiju." A je to tady. Hurá. Matrix je zpátky. Je úplně stejnej, pouze genialitu nahradila demence, zábavu "frajerský" pomrkávání nad odkazy minulosti a napětí neskutečná nuda. Já pro to mám pochopení. Vydělávat se musí a když chybí nový nápady, tak se recyklujou starý. To je jasný. Ještě horší je, že Larry přišel o koule a podle toho film vypadá. Já jsem ale optimista, takže pevně věřím tomu, že po čase se transformuje ve veselý nebinární avokádo Otu a zase mě bude bavit. Moc bych to mu/jí/onomu přál. (16.08.2022)

Než se k novému Matrixu víc rozepíšu v recenzi, odložím si tady alespoň pár prvotních poznámek, protože mi to nedá spát. Resurrections předně nejsou bůhvíjak hezký film, dokonce je s ohledem na akci, některé efekty a obecně styl vyloženě nevzhledný, ošklivý, odpuzující. Připomíná zombie sešitou z tlejících kusů původní trilogie, série okázalých rekonstrukcí týchž scén a za únosnou hranici hypertrofovaných atrakcí typických pro předchozí filmy (bullet time). Při sledování jsem si říkal, že zatímco matrixovská trilogie působila přelomově jak esteticky, tak myšlenkově, tak čtyřka naplňuje více méně jen to druhé a jinak vyhlíží jako odfláknutý sajrajt. JENŽE. S ohledem na nezvykle otevřenou reflexi studiových praktik v úvodu filmu nakonec nemůžu jinak než tuhle rozrušující estetiku digitálního humusu chápát jako součást autentického vzdoru, který film představuje vůči dominantní hollywoodské praxi sequelů a sériově provázaných franšíz. Zatímco například marvelovky taky dávají najevo svoji ukotvenost v rozsáhlejších univerzech a sebereflexivně vtipkují na svoji vlastní adresu, ve finále nikdy nerezignují na opojnou spektakulárnost. Resurrections jsou v tomto ohledu důsledně a dost ojediněle podvratné, protože jednak znemožňují klasickou identifikaci s hrdiny a zároveň kladou odpor i na rovině atrakcí. Je to podle mého dané i tím, že posun od trilogie k čtvrtému dílu je zároveň posunem od postmodernismu k metamodernismu. Což mimo jiné znamená nejen hypersebereflexivitu nebo odklon od ironické distance k větší míře upřímnosti a sentimentu, ale taky odlišný akcent na recyklaci a pastiš. Ta v metamoderním umění není spjatá jen s přebíráním a přetvářením existujících motivů, ale také s jejich materialitou a úsporností. Recyklace tak v tomto duchu souvisí s ekologickou recyklací různých materiálů, vyhýbá se plýtvání a naopak míří k šetrnosti. Pokud tedy Matrix působí jako oživlá mrtvola, která dost bezprecedentně kombinuje záběry přímo vzaté z předchozích filmů a znovu navštěvuje tytéž kulisy a scenérie, jde právě o recyklaci v tomto metamoderním smyslu. Jde o manifest NERŮSTU, který vzdoruje expanzi a nekonečné výrobě dalších a dalších pokračování - ne tím, že jejich výrobu úplně odmítá, ale protože staví do popředí jejich recyklovanost. Čtvrtý Matrix tak představuje jakousi subverzivní odvrácenou tvář nových Abramsových Star Wars, které fanouškům znovu vypravují totéž a dodávají povědomé fetiše, ovšem dělají tak stylem, který plně podléhá korporátní logice Disneyho. Matrix Ressurections je oproti tomu otevřený fakáč současnému studiovému systému, který ale zároveň svůj svět nesmírně zajímavě přetváří a posouvá jej k novým filosofickým rámcům. A pro mě naprosto překvapivě má z poslední doby nejvíc společného s dalším metamoderním filmem Annette nebo podzimní sezónou brněnského HaDivadla. Ale o tom podrobněji až jindy. (23.12.2021)