Hudba z Marsu

Kdykoli vidím něco z téhle doby, tak si chtě nechtě musím opakovat, že to byla doba kdy nevinní lidé umírali na šibenicích a stačilo jedno chybné šlápnutí, aby byl člověk nadosmrti poznamenán... To je konstatování, které s tímhle filmem zdánlivě nesouvisí... zdánlivě... Je na něm vidět ono manévrování "mezi mlýnskými koly". Na jedné straně snaha o reflexi, na druhé straně nepokryté poklonkování režimu, na jedné straně vtipná, krásně natočená místa, na druhé místa vysloveně pitomá. Pořád se nám ve vzduchu ovšem vznáší zmíněná oprátka, přestože rok 1955 už je spíše rokem počátku pomalého tání. Jenom samotný fakt, že se po éře budovatelských filmů točí komedie, musel tehdy působit nesmírně silně. Možná i proto se ve filmu mihnou lidé, jakými je Jan Werich. "Najíždíme na člověka", skvělý program pro krvavá a zcela bezohledná padesátá léta. To myslím vážně! Složitá doba zkrátka plodí těžko pochopitelné filmy... Zajímavé komentáře: Zloděj kol, Oskar (29.01.2008)

Tahle hudební šaráda Kadára a Klose ze stříbrného plátna náleží k tomu zajímavějšímu z československého filmu první poloviny 50. let. Tvůrci se navíc snažili o satiru, nechybí tomu invence a vtip, dokonce hostováním Oldřicha Nového v druhé hlavní roli to místy začalo být nostalgický nádech směrem k době první republiky. Leč kulturní agitace jdoucí ruka v ruce s tehdejší ideologií chtě nechtě z filmu výrazně přetéká, takže i nadčasové a cílené vtípky zde trochu zapadají mezi momenty vtipné spíše nechtěně. ,,Takhle ten socialismus nevybudujeme, soudruzi!!" :o) Přesto jsem se u filmu dost pobavil, vystoupení orchestru to bylo nápadité, bručoun Jaroslava Marvana stejně jako v Andělovi velice zábavný a taky vidět spoustu známých herců v té době v krásných barvách vnímám jako požitek. Vcelku Hudbu z Marsu respektuju jako výrazný milník napředující v nelehké době k filmům ještě zdařilejším: v rámci žánrové divácké komedie o rok vznikl Dědeček automobil, Kadár a Klos na satiru obyčejného člověka v době budování socialismu 50. let navázali o tři roky ve Třech přáních a scenárista Vratislav Blažek se rovněž nevzdal a v nasledující dekádě přispěl k vývoji českého filmového hudebního filmu/muzikálu mimo jiné zdařilejším kouskem Dva z onoho světa a hlavně přelomovými Starci na chmelu. 55% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (30.07.2019)

Bezesporu jeden z nejhorších filmů, co jsem kdy viděl. Na rozdíl od jiných komunistických perel tady není ani nechěný humor, No, možná časem dozraju do stádia, kdy mi přjde vtipné sledovat, jak se někdo snaží o humor a zoufale mu to nejde. Vlastně u se do něj pomalu dostávám, zvyšuju na jednu hvězdu a za pět let si dám repete. (30.10.2014)

Škoda, že je tenhle film tak nechutně tendneční a podřízený komunistické ideologii, protože písničky v něm zní pěkné a režie nebo třeba herecké výkony jsou taky slušné. Bohužel už při jednom z prvních záběrů, kdy vzduchem létají české a sovětské vlaječky víte, že je něco špatně. Oldřicha Nového mi bylo skutečně líto. Socialistický realismus na plný koule. (07.10.2009)

Ano, je to komunistický blábol, za každou postavou se skrývá heslo, za každým slovem je chvála socialismu a stovky známých herců (tam snad hrál plně každý) měly demostrovat lásku ke KSČ a SSSR (Marvan neuvěřitelně připomínal Stalina). Je ale také pravda, že obvyklá bublina s jednoznačným prázdným obsahem a průhledným kabátem se tady sice koná, ale občasný vtip jako oáza v hurá optimistických klišé a odkaz Oldřicha Nového společně s až Hollywoodským happyendem činí z tohoto filmu celkem dívatelnou taškařici. 2* (04.01.2010)