Obchod na korze

Z pohledu mladého minulostí nezatíženého a vlastenecky nezaujatého diváka hodnotím Obchod na korze jako velice dobře napsané drama, kde se v podstatě "mimoděk" objevují všechny zásadní události a prototypy chování lidí za dob slovenského štátu. Bohužel celé to má opravdu hodně pozvolnou gradaci. Vlastně se většinu filmu zas tak moc neděje. A herecké výkony mě taky ani trošku nepřesvědčili. Jediný kdo vybočuje z šedi průměru, až ochotnického hraní, je výborný Jozef Kroner spolu s Idou Kaminskou. Ti zahráli genialně. Jinak na mě ale postavy z filmu působí hodně odtažitě. K nikomu jsem si nenašel sympatie. Výsledný dojem napravuje až poslední depresivní čtvrthodinka s hořkým finále. A nemůžu zapomenout ani na nervy drásající smičce doprovázející vypjaté momenty. Intelektuálové a pamětníci si určitě rádi přidají další 1 až 2 hvězdičky k mému hodnocení. (05.08.2007)

Smál jsem se Kadárovi nemálo, po tom co jsem zhnuseně prchnul z kina z jeho budovatelské Katky. O pár měsíců později, při cestě autobusem a sledování Obchodu na korze, mi smích zmrznul na rtech. Něco tak silného, drsného a hluboce lidského jsem skutečně nečekal. Kdyby se někdy vyhlašovalo pár nejlepších filmů české/československé historie, Obchod na korze mezi nimi nesmí chybět. 9/10 (07.12.2010)

Ano, je pravda, že Obchod na korze je ve své podstatě o docela důležitém tématu naší historie. Každopádně na druhou stranu je třeba uznat, že tenhle film je spíše ze Slovenska než z Československa. Tím netvrdím, že se jedná spíše o slovenskou historii, je mi jasný, že v Česku to fungovalo úplně stejně. Spíš se o jeho vznik zasloužili spíše Slováci. Každopádně co mi nešlo přes pysky, tak ta těžkopádná Slovenština, která mi brala roha každou větu a já měl co dělat, abych se do děje dokázal dostat. Dalším problémem ale byla i ta těžkopádnější filmařina, kterou člověk musí vnímat opravdu zvostra aby poznal každý detail a nuanci onoho děje. (02.02.2013)

Krásně vyobrazené trable s nedoslýchavou bábou, kde děj je zasazen do nelidské doby a zde se snaží hrdinové přečkat tuto těžkou dobu a zůstat naživu a i když Tono nebyl zase takový dobrák, tak nakonec ukázal tu dobrou stránku, jenomže se nešťastně "sťuknul" s babčou a pak už to šlo ráz na ráz do kopru. (08.03.2019)

Snímků, které tak nějak rýpají do svědomí slovenského národa, je daleko více, ovšem celosvětový úspěch dělá své a neskutečně propastný rozdíl v počtu hodnocení oproti ostatním, je toho jasným důkazem. Film si to nepochybně zaslouží. Atmosféra Slovenské štátu, zachycená za dveřmi jednoho naprosto obyčejného, prastarého obchůdku, kde se zastavil čas. Společně s ním zastavila i stará paní Lautmannová. Jediné spojení s reálným časem je okno v obchodě. Okno do světa, který se mění. Uniformy jsou rozdané a sebevědomí těch, kteří si je oblékli, stoupá. Postavíme si tu monumentální připomenutí našeho pomatení, ať všichni vidí, že onu MOC máme. My jí máme, pro všechny, kteří nám budou vzdorovat "reč a krv nědáme...!" zpívají poslušní panáčci nastoleného režimu. Slušný člověk je zmatený a jen přihlíží příchodu uniformovaného muže. Jeho příchod je odporně sebevědomý a velkolepý, i když zapomněl na kaviár, v roce 1942, podotýkám. Je to nemilé, ale co, přináší přece dobré zprávy, co dobré, výborné "Tono, je z těba boháč...!". Popijeme si, nasytíme i trochu té pravdy hodíme na stůl. Zaslepený gardista nemá ani ponětí, jakým způsobem Tónu obohatil. Do krámku přichází arizátor, natáhnout hodiny zastaveného času. Hodný, slušný arizátor, tedy, jen když ho náhodou nekontroluje žena. Ovšem hodiny stále ne a ne se rozběhnout. Židovka nemá strach, z čeho také? Strach za ní má Tóna. Co strach, já jsem přeci arizátor, žádný exekutor, já jsem povolán říší, nejsem žádnej bílej žid...."musíš...musíš!!". Auta s nákladem již odjela, ovšem okno ukazuje něco zlého....nebezpečí, stále jde o život...."já sa nedám zastreliť! ". Židovka nevytáhla paty z domu, ne Fico a jeho posluhovači, ale osud jejího národa jí hledal. Dvojice Kadár-Klos se do nadprůměrné filmařiny odrazili již u filmu Tam na konečné. Odrazili se dost vysoko a divák jim úspěch tohoto filmu prostě musí přát. Naprosto precizní práce se vším všudy. Liškovo houslový ruch-tón mnou projel tak, až jsem se zasmál, a to nejen díky hudební geniálnosti mistra Lišky. Ve filmu je i naprosto přirozený a upřímný humor. Slovenští herci mají v sobě jistou dávku přirozenosti, možná to dělá ten jemný jazyk, nevím, ale nenašel jsem tu jediného herce, který by nějak vybočoval z řady nadprůměrného výkonu. Idu Kamińskou měl osobně na starost Juraj Herz, který zde působil jako asistent režie a na jejím neskutečném výkonu má velký podíl i on. A Króner. Kroner nehrál. ON prostě BYL. Měl to v sobě, věděl co dělá, a jak to má dělat. Lidsky i nelidsky otevřený film. (23.08.2013)