Obchod na korze

(1001) Pamatuji si, že když jsem film viděla před mnoha lety poprvé, tak mě velmi výrazně poznamenala scéna snu - a to dokonce tak, že snad každá věc, kterou jsem od té doby napsala, v sobě obsahuje snovou scénu, dnes už je často přetahuju i do bdělosti. Když bych měla říct proč, tak asi proto, že sen je velmi prostý způsob, jak z prozaického útvaru vyrobit poezii, okomentovat skutečnost jinak, aniž by se její podstata změnila. Obchod na korze se kromě poezie mění také na divadlo, a na jaké! Takový krásný dramatický trychtýř člověka pohladí po srdci, aby ho tedy následně svým obsahem rozcupoval na kousky. -"Já... já tomu nerozumím. Vy jste moudrý člověk, pane Katz, co se to tak najednou stalo?" -"Já nejsem moudrý. A nepřišlo to najednou." (07.02.2015)

Skvostně se pracuje s tolika rovinami a ambivalentností "já jsem přece dobrý člověk, vždyť i arizuji v podstatě proti své vůli, navíc když z toho něco kápne, ale potichu, to nemusí nikdo vědět, hlavně když mám klid" i vykreslením všech postav, které korzují před obchodem, v něm či za jeho světnicí. Je to hravé formou (schovávání se před divákem/kamerou je přesně tím, co by jeden čekal, že s tím přišel Herz) a funguje to v mnoha polohách, umí to být nevydíravě emocionální, všichni hrají s gustem a určující je jednání postav a nikoli deklamující proslovy, ke kterým by to mnohé jiné tvůrce svádělo. Nejde o sondu do duše slovenského národa skrze adresování tisovsko-hlinkovských historických kostlivců, ale o sondu do duše obyčejného člověka pod tlakem doby. Tečka. Právě díky tomu je to nadčasové. Celé to však pohnojí závěr, kdy ze všech nabízejících se vyústění, je to použité zdaleka (ale zdaleka) tím nejméně zajímavým; a v důsledku tedy i nejméně působivým. Kdyby "to" aspoň bylo učiněno vědomě... S ohledem na to, jak je se stěžejním dilema po celou dobu nakládáno, jde od Grosmana až o nedůstojně lacinou cestu "jak z toho ven". (12.02.2021)

Hned z počátku musím říct, že i když dávám tři, nevnímám to jako negativní hodnocení (což vlastně u tříhvězdičkových hodnocení platí neustále). Bylo totiž pár věcí, které mi přes prsty nepřelezly, jak po stránce logické tak technické, ačkoliv film jako celek na mě zapůsobil dobře. Hudba Zdeňka Lišky bývá v naprosté většině případů skvělá ( příkladem může být dobově příbuzný Vyšší princip). Zde na mě ale působila rušivě a to hned dvěma důvody. Za prvé byla moc nahlas a za druhé až příliš očividně (nebo lépe řečeno ušislyšně) a nápadně chtěla u diváka vybudit potřebné emoce. Druhou technickou věcí byla jedna z pasáží ke konci, kde kamera z nějakého důvodu přibližně minutu cestuje po místnosti v obchodě, asi čtyřikrát se nepravidelným obloukem obtočí o 360 stupňů a každé kolo zabruslí na hlavní postavu, pana Krtečka, který se, pokud mě paměť neklame, vyděšeným pohledem podívá přímo do objektivu kamery. Nevím, jestli to mělo znázorňovat nějakého nezbedného ducha, nebo to mělo hlubokomyslný podtext, na který jsem nestačil. U mě to ale vyvolalo údiv a negativní reakci. Logickou věcí, která mě trochu zarazila, byla pasáž, ve které se vyvolávali židé, kteří měli posléze nastoupit do transportu. Tahle scéna trvá docela dlouho a já celou dobu čekal až narazí na jméno paní Lautmannovej, několikrát ho zopakují a následně proběhne velká razie do jejího obchodu se zbytečnostmi. Nic z toho se ale nestalo, což mě tedy poněkud překvapilo, asi to ti náckové neměli tak dobře promyšlené. Poslední věcí byla pak dvojí náhlá radikální proměna názoru hlavní postavy z jednoho mantinelu na druhý. Uvěření této záležitosti je sice ryze subjektivní, postava také vypila celou lahev bůhvíjakého lihového sajrajtu, svůj faktor rovněž zahrál strach a adrenalin, to je všechno fakt, ale dvakrát za sebou mi to už přišlo zbytečné. Nicméně musím uznat, že herci byli prvotřídní. Obzvláště úvodní scény domácího stereotypu (někdo tomu říká život) a pozdější oslava byly výjimečné nejen hereckými výkony, ale také dialogy a smyslem pro detail. Celý závěr, až na zmíněné postřehy, se mi velmi líbil, narozdíl tedy od prostřední části, která byla trochu únavná, a samotný závěr pak byl téměř perfektní. (08.12.2006)

Žiarivý diamant slovenskej kinematografie. Výborne natočený tragikomický príbeh z temného obdobia našich dejín. V takzvanom Slovenskom štáte sa dostali ku moci prisluhovači fašistického Nemecka. Slizkí prospechári bez citu a morálky. Píše sa rok 1942 a jednoduchý tesár Tono Brtko sa vďaka svojmu švagrovi, obecnému veliteľovi Hlinkových Gárd, stáva arizátorom malej obchodnej živnosti starej, senilnej židovskej vdovy. V smutne absurdnej dobe, kedy boli prijaté zákony ubližujúce nevinným, sa stretávajú títo dvaja prostí ľudia, ktorých príbeh vrcholí srdcervúcou drámou. Ida Kamiňská a Jozef Króner v hlavných úlohách doslova excelujú. Koľko rokov ešte ubehne pokiaľ na Slovensku znova vznikne takéto dokonalé dielo? V tomto smere som dosť pesimista. Pretože "Obchod na korze" je jedinečný, majstrovsky vypracovaný, filmový klenot. ***** (08.12.2008)

No, bratia Slováci, pěkně jste to vedli... Už jen slyšet sloven(št/č)inu ve filmu je skvělé, Čech má v dnešní době kontakt s jazykem našich bratrů už jen díky Elánu a Horkýžům. Na všemi vychvalovaném finále mne trochu vadila uřvanost našeho milého, čím dál opilejšího arizátora Tona Brtka. Mne spíše zaujala proměna jeho ženy z obyčejné gazdiny na celkem silného antisemitu. Rozepisovat se tu o silném příběhu a hereckých výkonech pozbývá významu... 100% (22.10.2012)