Zlaté časy rádia

Dnes žije svet s televízorom a počítačom, ale na prelome 30 a 40 tých rokoch stredobodom každej americkej rodiny bol rozhlas, ktorý jednotlivé rodiny spájal s blízkym ale aj vzdialeným svetom. Rozhlas im priniesol aj vážne správy o prepadnutí Pearl Harboru, ale ľudia neboli nadšení, že im reportér prerušuje ich zábavu produkovanú rozhlasom. Film poukazuje na situáciu v starej židovskej rodine, ale aj v celej americkej spoločnosti, ktorá sa začala pripravovať na vojnu. Aj od malých deti sa očakávala pomoc národu, ktorý bol vo vojnovom stave. Museli zbierať železo a sledovať more a v ňom nemecké a japonské ponorky. Režisér buduje svet bežných, nedôležitých udalosti, ktorými žijú ľudia až nakoniec sa pridáva každodenná vojnová prítomnosť 2. svetovej vojny s plnou vážnosťou.. (15.10.2015)

Způsob, jakým Woody dokáže nakupit několik veselých historek, ať už vymyšlených nebo reálných, k tomu přidat hrst vlastních vzpomínek na dětství, v nichž pravděpodobně téměř nic nepřikresluje, a to celé prošpikuje holdem jednoho konkrétního masového média, aniž by v průběhu vyprávění jakýmkoli způsobem zavrávoral a byť jen na chvíli se ztratil nebo se mu to jednoduše rozsypalo, je rozhodně obdivuhodný. Ve Zlatých časech rádia najdeme nostalgii, ale také sebeironický odstup, řadu podařených komediálních situací, ale sem tam i místa značně bolavá. Allen milovanému rádiu při svém vzpomínání neodpustí nic, ani to, že je továrnou na iluze, ani to, že může velmi ubližovat, ani to, že se dá snadno a různým způsobem zneužít. Přesto je znát, že má tohle médium rozhodně velmi rád a za mnohé mu vděčí. Vždyť právě rádio jej jako malého chlapce spojovalo s "velkým světem", svou obrazovou nekonkrétností otvíralo prostor představivosti a nejrůznějším způsobem ovlivňovalo život celé řady jeho blízkých... Jistě, ten film není pouze o rádiu, je také obecně o dětství, o Allenově rodině, o neveselých válečných časech, o židovské komunitě v Americe a taky o tom, jak vnímají svět úspěšných a bohatých lidé neuspěšní a chudí. Rádio je ovšem oním leitmotivem, který to celé geniálním způsobem spojuje dohromady... "Zlaté časy" přitom fungují trochu jako cibule s jejími jednotlivými vrstvami. Někdo v nich najde prostě jen veselé historky a bude se dobře bavit, někdo další zaznamená i místa bolavá a tiše se v nich zasní, a ještě někdo další zaznamená také mezi řádky psané postřehy téměř filosofické povahy... Výborný, velmi mnohovrstevnatý a přitom dokonale prohnětený a pečlivě utvářený filmový opus... Celkový dojem. 85% Zajímavé komentáře: Blofeld, Exkvizitor, gudaulin, Tosim (16.10.2006)

Bez debat jeden z nejlepších Woodyho filmů vůbec - plný nostalgie, humoru, dětských lásek a skvělé muziky. A ohledně té muziky je to asi film nejnabitější těmi nejprofláklejšími swingovými a jazzovými fláky 30. a 40. let. Film si tak krásně plyne, dokonce i nacistická ponorka a šílenec se sekáčkem se objeví, ale ta závěrečná scéna s Woodyho úvahou to ještě celé zvedne do nadpozemských výšin. Krása. (26.10.2014)

Allenovo vyznání lásky ke svým dětským létum, kdy rádio znamenalo pro lidi neuvěřitelně mnoho, kdy kluci s dalekohledy na plážích hlídali japonské ponorky a totožným dalekohledem šmírovali nahé ženy v oknech, ach ta idyla :) Více viz Poznámky. (30.05.2002)

Tenhle film si natočil Allen pro sebe. Nahozené, nenáročné historky týkající se radiového vysílání nejdou Allenovi zdaleka tak dobré (ne všechny jsou povedené, ne všechny jsou vypointované) jako jeho obvykle silné dialogy a pro ty, kteří nemají v lásce hudbu 30.-40. let může být navíc těžké vyslechnout si všechna hudební čísla. To ale bude Allenovi asi jedno a přívětivě naladěnému divákovi také, všechno v tomhle filmu je totiž podřízeno budování atmosféry doby, kdy radio bylo na soumraku jazzového věku králem a samotřejmou součástí života, jako dnes internet a mobilní telefon. Prostě ohlédnutí do dětství do brooklynské čtvrti Rockaway, kde Allen vyrůstal. Kdo má Allena rád, bude mít rád i tenhle film, ostatními si nejsem jistý. (24.04.2020)