Radio Days
Zlaté časy rozhlasu
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Carlo Di PalmaHrají:
Mike Starr, Julie Kavner, Wallace Shawn, Seth Green, Michael Tucker, Josh Mostel, Dianne Wiest, Kenneth Mars, Mia Farrow, Larry David, Todd Field (více)Obsahy(1)
V tomto filmu se scenárista a režisér Woody Allen vrací do dob, kdy rozhlas býval ještě králem, kdy vstupoval do domácností Newyorčanů, působil na jejich sny a touhy, ovlivňoval jejich životní styl. Tvůrce se nevyhýbá prvkům nostalgie, přestože si uchovává smysl pro komediální konstrukci příběhu, zejména zřejmé je to v rovině dialogů postav. Skrze veselé i trapné osudy jedné židovské rodiny na přelomu 30. a 40. let nenápadně načrtává portrét americké společnosti, chystající se na vstup do války. Woody Allen, jenž se v obraze neobjeví (jeho hlas zazní jen v komentáři), se nechává unášet vzpomínkami na vlastní dětství. Malý chlapec zde vystupuje jako jakýsi průvodce po své poněkud ukřičené a hádavé rodině i celém rozsáhlém příbuzenstvu. Režisér buduje svět běžných, zdánlivě nedůležitých událostí, jimiž jeho hrdinové žijí a z vnějšku vstupuje společenské dění - ať již to byla legendární a šokující rozhlasová adaptace románu Války světů (budoucího filmového režiséra Orsona Wellese), přepadení Pearl Harboru Japonci, anebo vtíravé dobové reklamy. Děj je poskládán z drobných střípků, jediná větší epizoda sleduje obyčejnou dívku Sally Whiteovou (Mia Farrowová), která se ze servírky vypracuje až na rozhlasovou hvězdu. Důležitou úlohu při navození tehdejší reality má pečlivě vybraná dobová hudba, a tak tu zazní skladby známých skladatelů Colea Portera, Kurta Weilla, Rudolfa Frimla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (141)
Krištálově geniální pohled do doby, ve které bylo středobodem každé americké rodiny rádio. S rádiem lidé vstávali, s rádiem usínali, rádio podněcovalo jejich fantazii a spojovalo je se vzdáleným i blízkým světem. Vlastně tak suplovalo dnešní funkci televize a počítače, ale bylo mnohem kouzelnější a romantičtější. Opravdu krásný a nostalgický výlet podbarvený nesmrtelnými jazzovými a swingový šlágry, které byly i životním stylem. Nebo si myslíte, že je dnes možné, aby si někdo na bruslení vyrazil oblečen v dokonale padnoucím obleku, s tak tehdy typickým kloboukem na hlavě? Ne, a proto bychom měli být vděční za snímek, který tak dokonale evokuje "časy prachem dávno zaváté" a je schopen nás vytrhnout na hodinu a půl z reality dnešního světa. Opravdu skvělá záležitost a rozhodně z Allenovy tvorby mému srdci nebližší. ()
Nostalgická vzpomínka na dobu dávno ztracenou, kdy rádio bylo vším a nikdo ještě nešpinil vzduch září televizoru. Woodyho slabší, ale i tak velmi příjemný snímek. ()
Klasický, ale opět zase jiný Woody Allen. Vlastně to jsou střípky vzpomínek z časů, kdy v době světové války bylo rozhlasové vysílání nejmasovějším prostředkem kultury. Ano, taky mi to připomínalo Amarcord. Rodina malého chlapce (dle typických brýlí a židovského prostředí to měl být skutečně sám malý Woody) byla rozhlasem ovlivněna. Film jsem určitě neviděl poprvé, ale nyní jsem trochu musel od obrazovky odbíhat, přesto si myslím, že děj byl vedlejší a podstatný byl obraz té doby. Určitě čtyři hvězdičky. ()
Nostalgická (ale svěží), po většinu času celkem nenáročná (ale inteligentní) sbírka více či méně bizarních historek tak či onak spjatých s fenoménem rozhlasu. V jeho vysílání se obrážejí dějiny USA začátku 40. let a na jeho pozadí sledujeme osudy jedné mírně potrhlé americké židovské rodiny. Standardně allenovsky perfektní dialogy občas zabrousí i do působivé hloubky (rozhovor sester o rozporu ideálů a kompromisů v manželství). - - - Dianne Wiest nosí v roli vypravěčovy tety Bey bezvýrazné brýle. ()
Woodyho autobiografie bez Woodyho Allena. Nevím do jaké míry se pan režisér inspiroval vlastním životem při psaní příhod a osudů malého chlapce z Radio Days, ale podobné pocity v sobě asi může najít každý. Pan Allen je zkrátka tak schopný, že je přenese na plátno a i když to nejsou pocity nové, jsme za ně rádi. Je zbytečné se motat okolo režie, hudby a všeho ostatního, co je již Allenovským standart. ()
Woodyho nostalgický hold jeho lásce - radiovému vysílání, které v letech jeho dětství bylo zásadním a jediným médiem, k němuž se váže mnoho vzpomínek. Ty nám mistr ve formě nostalgické mozaiky předkládá, ale i přes sympatickou patinu mě tenhle osobní Allenův kousek trochu nudil a na celovečerák mi pár historek přišlo trochu málo... ()
Příjemné dobové pohlazení, nesoucí se po celou stopáž v neměnné tónině i na Woodyho umírněného humoru a dojem, který si z Radio Days odnesete je především díky tomu, jako by vám více než nadprůměrný vypravěč převyprávěl srdeční období svého života, aniž by si cokoliv přibarvil. Radio days není k za břichosepotrhání, ani nejde o kvalitativní horní polovinu Woodyho tvorby, ale příjemně strávených 85 minut to je. 65% ()
Typická Allenovka plná rečí , kde musíte dávať pozor aby vám neunikla vtipná hláška.. ()
Dobová hudba je krásna a doladená správne, niektoré zábery a komentáre Allena chytali za srdce, privádzali nostalgiu za starými časmi, ktoré boli krásne. No iba to je málo, ináč je to podpriemerná allenovka, či už scenárom, alebo výkonmi. ()
Zbožňuji tu Allenovskou nenucenou poetiku narace. Plynulé, neuspěchané tempo, které vás neuspí, ale příjemně obejme. Sarkastický humor plný dvojsmyslů a narážek, které snad ani neumí doopravdy urazit. Takovéto věci mám od něj nejradši a upřímně řečeno je v nich nejlepší! ()
Obecná škola Woody Allena... ()
Moc milá podívaná a poslouchaná. "Všichni půjdeme rovnou do pekla" vypadne z úst malého kluka a nová učitelka vrtí zadečkem, když píše své jméno na tabuli.Nacistické ponorky se vynořují z oceánů hned za vaším domem a vy jste schopni okrást klidně i samotnou církev svatou, aby jste dostali ten zázračný prsten. Takový jaký má jenom Maskovaný Mstitel. "Nepůjdeme se všichni podívat na střechu?" ()
Dá se říct, že je to typický Allen, ale mě to moc nebralo. Jednak tam hrála muzika, kterou moc nemusím a to tak, že furt a druhak k tomu mohl přijít člověk kdykoliv, potom odejít a vrátit se zase za chvíli a vůbec by se nic nestalo. Film nemá moc děj, je to jen kaleidoskop scének, slepených dohromady hlavním motive rádia a jazzové hudby. A chyběla mi tam postava Allena, který všem filmům, ve kterých taky hrál, přidal něco navíc. ()
Pro mě osobně dosud nejoblíbenější Allen - vtipný, koncepční, se skvělou hudbou a vypravěčem a ano - sentimentální. ()
Poetika úžasná, včetně mnoha absolutních vtipů, jediné, co mi trochu vadilo bylo, že šlo spíše o jednotlivé skeče, které mohli být často poskládány jinak a přece by to s lineární linií nepohnulo. Nápadů mnoho, ale Woody dokázal již mnohokrát předtím, že je dokáže poslepovat kvalitněji. ()
Můj velmi oblíbený, tak jako Woody i já jsem nostalgik. ()
Nejlepší výkon ve filmu rozhodně Seth Green, po něm sexy Mia Farrow ... lehce stravitelný film, který vám navodí hezkou nostalgii při vzpomínkách na své dětství... Beware, evildoers, wherever you are! :) ()
Podíval jsem se na film v kontextu posledního Allenova literárního počinu "Mimochodem", jenž jsem nedávno přečetl. Protože je film ze života ( dětství) W. Allena, poskytuje kniha jisté pozadí či komentář toho, o čem děj je . Skvěle se to doplňuje! ()
Příjemná, klidná, pohodová, bezkonfliktní (tedy až na hádky kvůli oceánům:)) melancholie... ()
Související novinky
Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN
Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (více)