Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vlado Müller, Zora Jiráková, Martin Štěpánek, Jaroslav Blažek, Pavel Bártl, Milan Jedlička, Miroslav Macháček, Jiří Menzel, Kamil Bešťák, Jiří Schulz (více)Obsahy(1)
Ján Kadár a Elmar Klos spolu natočili celkem osm filmů. Trojice těch nejoceňovanějších vznikla v šedesátých letech. Po dramatizaci románu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen (1963), ohlížejícím se bez idealizace za činností slovenských partyzánů za druhé světové války, se vrátili do přítomnosti se soudním dramatem Obžalovaný. Adaptace novely spisovatelky Lenky Haškové se odehrává v soudní síni a vyprávění je z velké části tvořeno svědeckými výpověďmi. Titulním obžalovaným je ředitel elektrárny Kudrna, obviněný na základě pomluv ze zpronevěry. Svou vinu zpočátku odmítá. Postupně mu ale dochází, že ne všechny jeho kroky byly tak čestné, jak si namlouval. Příběh o vině, trestu, osobní zodpovědnosti a varovném propojení vládnoucí strany se soudní mocí na více úrovních odkazoval k politickým procesům z padesátých let. To byl také jeden z důvodů, proč film v roce 1969 skončil v trezoru. V hlavní roli se objevil tehdy nepříliš známý slovenský herec Vlado Müller, Kudrnova obhájce si zahrál režisér Jiří Menzel. Již Obžalovaný sklidil převážně pochvalné ohlasy a obdržel řadu ocenění (mj. cenu Trilobit), vrcholem spolupráce Kadára a Klose se nicméně o rok později stane oscarové drama Obchod na korze (1965). (NFA)
(více)Videa (1)
Recenze (96)
Po veľmi dlhej dobe som si opätovne pozrel film, ktorý ma zaujal už pri jeho premiére v plodných šesťdesiatych rokoch. Dobre nakrútený film podľa útlej knižočky Lenky Haškovej ukazoval smerovanie k roku 1968 s jeho naivnou nádejou v možnosť reformovania socializmu. Aj v tomto diele sú ešte všetci prísne oddelení. Dobrí, čestní, charakterní, samozrejme vrátane predsedu strany a odborov a na druhej strane zlodejské, bezcharakterné, opovrhnutiahodné typy ženúce sa za každou korunou. Hráčsku zostavu dopĺňa prokurátor, ktorý nemal až tak ďaleko od Urválka a Menzelom stvárnený obhajca, pokúšajúci sa dosiahnuť v daných podmienkach paritu. Beriem síce jednu hviezdičku, ale naďalej považujem tento film za povšimnutiahodné dielko signalizujúce budúci vývoj. ()
Paradox: socialismus. Podle této logiky by ředitel továrny zodpovídal za každou ztracenou cihlu. Ten konec je tam zřejmě z toho důvodu, že bez něj by to nemohli tehdy natočit, i když celé je to látka jistě odvážná. Vlado Müller je přesný. Trošku to připomíná Artura Londona - věřil v komunismus i přes své kruté vězení. ()
Kadár a Klos mě opět ohromili, spolu s Engelchenem a Obchodem na Korze vytváří Obžalovaný trojlístek filmů, které patří k naprosté špičce naší kinematografie - filmy dramaticky dokonale vyvážené, nepřepjaté a přesto velmi naléhavé, vzbuzující řadu důležitých otázek a podrobující moderní historii dosud nevídaným pronikavým náhledům, které v tomto snímku dosahují vrcholu. Přestože je zde užíván klasický film jen s mírnými moderními obměnami, působí veškerý děj velmi bezprostředně a svěže, i díky naprosto přirozeným výkonům (hlavně Menzel zde působí jako nesmírně oživující prvek, který i přes svou nenápadnost začíná na sebe strhávat ještě větší pozornost než Müller, ne tak oddramatizovaný jako ostatní). Zdánlivě jednoduchý případ je mnoha nabízenými úhly pohledy zásadně komplikován a film vyžaduje silnou pozornost, aby bylo jeho postupné zobecňování na obžalobu režimu, jemuž obžalovaný zasvětil celý svůj život a snahu, pochopeno i ve vztahu k nijak nepřehnanému závěru. Film tímto postupným odkrýváním dalších a dalších vrstev plynoucích z problémů tak čím dál více nabývá na zajímavosti a spoluprožitku, v závěru je i jistá gradace (rokování poroty v podobném duchu jako Dvanáct rozhněvaných mužů), i když samotné znění rozsudku, jak je později po filmařské stránce působivě ukázáno, i zde pomalu ztrácí na důležitosti. ()
Klos s Kadárem se po letech vrací k tématu, které nastínili už v komedii Tři přání: rozpor všude hlásané teorie a skutečné praxe v nelidsky nastaveném systému socialismu. Tentokrát ovšem šli do soudního psychologického dramatu, které v mnohém připomene Mňačkovy slavné Opožděné reportáže, jež sestávaly z povídek dle podobných skutečných událostí. ()
Pánové Kadár s Klosem se zlepšují film od filmu a už nyní mají mojí plnou pozornost. Zatím co u jejich režijní prvotiny únosu jsem víc než kvalitu hodnotil zábavnost filmu, tak tady už jde opravdu do tuhého, respektive se tu ťalo do živého a po pravdě mě ani nepřekvapilo, že po roce 68 šel ten film do trezoru. Přeci snímek kde soudruzi by vyhodili soudruha za to, že by se držel postupů a elektrárnu do provozu neuvedl a když se postupů nedržel a elektrárnu do provozu uvedl, zatím co jiní nakradli co se dalo, tak za to stanul před soudem se asi moc do krámu nehodil. Každopádně skvěle vygradovaná záležitost, kde už jen málo chybí k úplné dokonalosti.90% ()
Galerie (21)
Zajímavosti (8)
- Zdeněk Liška, který dělal pro film hudbu, nechal přinést psací stroje, posadil k nim pianisty, dal jim noty a oni nahráli hudbu na klávesnicích psacích strojů. (raininface)
- Snímek získal v roce 1963 cenu Trilobit za nejlepší scénář a za nejlepší herecký výkon díky Vladovi Müllerovi. Na filmovém festivalu v Karlových varech pak získal Křišťálový glóbus. Na filmovém festivalu pracujících v roce 1964 získal Velkou cenu a Cenu ústřední rady odborů. V roce 1966 získal čstné uznání v hladování a nejlepší zahraniční film uvedený v poslce distribuci a v roce 1965 hlavní cenu za režii v umělecké soutěži pořádané ke 20. výročí osvobození Československa. (Krouťák)
- Jan Kadár si do pozice pomocná režie přizval Juraje Herze na základě jeho spolupráce se Zbyňkem Brynychem. Herz měl například za úkol objevit soudce, který by u filmu působil jako odborný poradce. Herz si vyhlédl Jaroslava Blažka, který režiséra natolik uchvátil, že mu roli soudce nakonec svěřil. Jaroslav Blažek se s herci vůbec nestýkal a měl za úkol si počínat jako u skutečného soudu, takže např. pana Menzela mimo scénář napomínal, že mluví potichu. (mchnk)
Reklama