Tři přání

Tato satira se dost odlišuje od snímků ze stejného období. Nehoní se zde agenti ani wehrevolfové, neosidluje pohraničí ani nepřebírá žádná znárodněná fabrika. Je to lehce budovatelská pohádka pro dospělé o kouzelném dědečkovi, zvonečku a třech přáních a mně se líbila.... Samozřejmě ohledně budování socialismu zde také něco padne (dokonce kritika) ale nad tím jsem zavřel oko. Tatjana Beljakova byla kus! * * * (26.08.2011)

Výrazný film, který upozornil na věci, o kterých se doposud mlčelo. Svorník mezi komunálními satirami let padesátých (viz. např. Kadár-Klos: Hudba z Marsu) a hořce ironickými pohledy na soudobý život z let šedesátých. Příběh jako vystřižený ze života je konfrontován s pohádkou, která umožní mladému právníkovi, aby si mohl žít spokojeně i v socialismu. Výborný Bohuš Záhorský - nejlepší dědeček, kterého jsem v jeho podání viděl, dobrým tahem bylo i obsazení hlavní dvojice jugoslávskými herci - Radé Markovičem a Taťjanou Beljakovou, jsou příjemně civilní a hlavně neokoukaní, i když v detailech si příliš snadno všimnete jižanských rysů, které vám kazí iluzi českého právníka a jeho ženy. Největší hodnota filmu spočívá v tom, že nastolil otázku rozhodování, jaký postoj zaujmout k socialistické společnosti, a zároveň rozdělil věci, které se smějí a nemohou říkat. Což záhy poznali tvůrci na vlastní kůži. Film se promítal až po pěti letech. Zatímco stejnojmenná divadelní hra dál plnila kasu Městských divadel pražských. Soudruzi-činovníci si holt plně uvědomovali, že film je masový prostředek. Titul může působit vedle filmů šedesátých let jako ukázněnější starší bratr, který jemně kritizuje společenské nešvary v kruhu přátel, ale na druhé straně, první může být jen jeden. (10.02.2004)

Já jako nevím, jak může bejt někdo tak zoufale nepřipravenej, navzdory skautský popř. pionýrský výchově. Každej normální, racionálně uvažující člověk má už přeci dávno rozmyšlený, co by si přál, kdyby náhodou někde vyskytl kouzelnej dědeček/ryba. Samozřejmě má ty přání poněkud kategorizovaný, musí odhadnout, co ten děda ještě zvládne a co né. Takovej, co dává možnost za pouhopouhý puštění si sednout, evidentně žádný eso nebude, to bude hodně lacinej děda. Takže na něj nemá smysl vytahovat nějaký složitý přání, jako třeba celosvětový odstranění utrpení. Vždyť von brblal i proti nevinnýmu přání, mít hodně peněz, že prej to rozvrátí národní hospodářství. Ech bóže, a ten truhlík hlavní hrdina mu nebyl schopnej vysvětlit, že milión sem milión tam ani v chudé socialistické ekonomice nemůže udělat ale vůbec nic. No jo no, holt právník, ekonomický ani jiný souvislosti mu vůbec nedocházej. Jinak vyznění tradiční, přitroublé, zkrátka člověk by neměl snít o spokojeném životě, vždyť tím největším štěstím je hákovat v továrně od šesti do dvou a pak doma čučet na telku, kde navíc nic nedávali, páč pravidelný televizní vysílání začalo až v r. 1963. (29.08.2016)

Zapadlý klenot české kinematografie! Chytře napsané, brilantně zahrané (s výjimkou ústřední neokoukané balkánské dvojice exceluje zejména Bohoušek Záhorský v roli kouzelného dědečka), precizně natočené. Kadár/Klos uměli látku uchopit skvěle nejen po stránce scénáristické, ale především formálně (vliv klasického Hollywoodu nezapřou). Lepší satiru na éru socialistického realismu, kdy se netočilo o tom, jak se žije, nýbrž jak se jednou bude žít, bych sotva pohledal. (28.11.2023)

Sarkastická komedie, překvapivě nepůsobící tak zastarale ani přes prohlídku vintážní Prahy (snad i díky dobrému stavu filmového materiálu a dobrému dabingu dvou jugoslávských herců v hlavních rolích). Ústřední manželský pár hledá spokojenost v materialismu a nechce v tom přestat i přes občasný pocit špatného svědomí, což je v kulisách raného československého socialismu lehce depresivní a čím déle film trvá, tím víc jsou nesnesitelní, obzvláště chamtivá manželka. (05.03.2021)