Tři přání

Výrazný film, který upozornil na věci, o kterých se doposud mlčelo. Svorník mezi komunálními satirami let padesátých (viz. např. Kadár-Klos: Hudba z Marsu) a hořce ironickými pohledy na soudobý život z let šedesátých. Příběh jako vystřižený ze života je konfrontován s pohádkou, která umožní mladému právníkovi, aby si mohl žít spokojeně i v socialismu. Výborný Bohuš Záhorský - nejlepší dědeček, kterého jsem v jeho podání viděl, dobrým tahem bylo i obsazení hlavní dvojice jugoslávskými herci - Radé Markovičem a Taťjanou Beljakovou, jsou příjemně civilní a hlavně neokoukaní, i když v detailech si příliš snadno všimnete jižanských rysů, které vám kazí iluzi českého právníka a jeho ženy. Největší hodnota filmu spočívá v tom, že nastolil otázku rozhodování, jaký postoj zaujmout k socialistické společnosti, a zároveň rozdělil věci, které se smějí a nemohou říkat. Což záhy poznali tvůrci na vlastní kůži. Film se promítal až po pěti letech. Zatímco stejnojmenná divadelní hra dál plnila kasu Městských divadel pražských. Soudruzi-činovníci si holt plně uvědomovali, že film je masový prostředek. Titul může působit vedle filmů šedesátých let jako ukázněnější starší bratr, který jemně kritizuje společenské nešvary v kruhu přátel, ale na druhé straně, první může být jen jeden. (10.02.2004)

Tři přání je zatraceně zábavná taškařice, která bohužel ujíždí na stopáži, i když se 96 minut nezdá moc tak myslím že 80 by stačilo na plný počet, takhle tu je celkem dost keců o ničem. Ale když vypustím tuhle věc tak film je prakticky bezchybný. Beljakova je roztomilá a ostatní herci jsou fajn, příběh je moc hezký a režie zajímavě udělaná. Ve své době si myslím že to muselo být dobrý, dnes to již dost ztratilo ale i tak v té záplavě Českých filmů co jsem v poslední době viděl je to jak drahokam mezi smetím(to je ale sakra debilní přirovnání:-)) (24.11.2010)

Mnohdy zapomínáme, že ještě před Bílou paní tady byl tento snímek - satira jak kláda. Bludiště přání, nesplněných vizí a lidské závisti. Kam až může člověk zajít, když se chce TEĎ mít dobře? Má pomoci příteli a být za blázna (navíc opovrhovaného?) Skvělý Bohuš Záhorský. Člověk jednou vykoná dobrý skutek a hned je z toho drama o morálce. POVÍDÁM, DĚDEČKU, NECHCETE SI SEDNOUT? CHRAŇ BŮH! (19.04.2003)

Nemohu uvěřit, že Kadár-Klos s tímto scénářem prošli skrz schvalovací komise. Velice silná a úderná satira na 50tá léta a vůbec na lidské pachtění po štěstí. Opravdu tomu nevěřím a nedivím se, že na sjezdu v Martině toto soudruzi odrovnali tvrdou kritikou. Časem to sice stratilo na síle, narozdíl od Bílé paní. Přesto tuto komedii mám raději, je více ze života a hlavní postava je mě velice podobná-jen nevím jak já bych se s jejím dilematem vyrovnal a to vlastně neví nikdo. Zazvoní, či nezazvoní? (02.09.2007)

,,Jaký já býval charakter, dokud jsem chodil pěšky..!" Fantazijní zápletka o pohádkovém dědečkovi s kouzelným zvonečkem jako z Arabely a současně kritika společnosti? Proč ne, vzhledem k politické situaci v 50.letech nebylo moc příležitostí a už vůbec ne vítaného místa na jakoukoliv společenskou satiru. Ještě dřív, než s odstupem pěti let po uvolnění atmosféry mohl snímek spatřit světlo světa na filmovém plátnu, odvysílala Čs.televize záznam inscenace Třetí přání (1960) z Divadla z ABC s Rudolfem Hrušínským v roli dědečka z pohádky. Film podle stejné předlohy si více pohrál díky svým možnostem nejen s formální stránkou, ale i postavou dědečka, zde v podání Bohuše Záhorského. Zajímavým osvěžením bylo rovněž obsazení jugoslavských filmových hvězd do hlavní dvojky mladomanželů. Téma hledání štěstí, řešení prvních manželských konfliktů i lidské touhy po majetku a bohatství zůstává nadčasové, dobovou stránku dotváří spoločenská situace v socialismu, kde nebylo místa nejen na pohádky, ale mnohdy ani na vyjádření odlišních názorů, natož kritických. O to více se cení odvaha tvůrců přijít s něčím takovým prostřednictvím filmu, byť "jenom" v odlehčené fantazijní komedii. Pěkná postava Vlastimila Brodského coby typický příklad běžného člověka v této nelehké době a pro mne překvapivé zjištění, jakým silným médiem byla v ČSSR televize v pouhý pátý rok své existence. 75% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) (03.02.2018)