Nekonečná cesta

Smutne, hlbave, tazive.. Urcite nie pre bezne plytkeho divaka dnesnej doby. 4* v pohode. Skoda, ze sme to videli s hodne blbymi EN titalmi, kde chybala posledna veta, jej odpoved na jeho otazku: "Ako dalej odtialto?" - ona daco povie a je koniec. A prave ta veta nie je prelozena z finstiny - ak by to dakto vedel, nech mi prosim napise, diky ;-)! (01.05.2018)

Zobrazuje méně známou historii amerických Finů, kteří po krachu newyorské burzy odjeli do Sovětského svazu s dobovou naivitou budovat dělnický ráj. Hl. hrdina je ovšem se svým ještě komplikovanějším osudem (a z hlediska filmového závěru relativně dobře zakončeným) mezi nimi výjimkou – čímž mimo jiné vzniká u diváka kvazirealistického díla trochu falešný dojem, že zatímco pro ostatní lidi okolnosti dopadají špatně, on sám ale zlému osudu vždy nějak unikne (díky ztotožnění s protagonistou, z jehož perspektivy je příběh nahlížen, jemuž spousta lidí neujde). Tím, že se „velké příběhy“ často vypráví očima přeživších, zkreslují obraz pozitivním směrem. Co se týče IKITIE, není to nakonec tak špatný film, jak jsem se obával. Rozhodně lze vyzdvihnout dvě věci – pěkně natočené naturalistické sekvence (připomenul jsem si při nich Wajdovu KATYŇ, i když Wajda byl jinak díky své vícevrstevnatosti rozhodně lepším tvůrcem) a počáteční stylistické ladění á la spaghetti western, které ovšem film paradoxně vůbec neodlehčuje, spíše mu dává ještě zlověstnější nádech, jelikož je zřejmé, že o westernový příběh s citově kompenzačním revenge finišem se jednat nebude. Na druhou stranu jde o dosti přímočarý film s velmi jednoznačným poselstvím a hlediskem, který je celkově laděn spíše do midcultového art-festivalového mainstreamu. Naštěstí si do určité míry drží jistou osobitost. (13.02.2018)

„TAKHLE MY TADY BUDUJEME SOCIALISMUS…“ /// Nakouknutí do časů, ve kterejch Finové (v Rusku) budovali spravedlivej socialistickej stát... Jedním z nich se stal (nedobrovolně) i Jussi Ketola. Celkem rychle se seznamuje s ruskou realitou – tedy praktikami NKVD a vlastně celej film ukazuje Rusko, jako fanatickej symbol komunistickýho zla. A oprávněně! Sice se dozvíme i další střípky z týhle pohnutý (?) historie, ale hlavní poselství je jasný… Chybí mi větší hloubka, protože tu může mít i film postavenej na tom, že se člověk k člověku chová jako zvíře. Takže převažuje ta (pro mě neznámá) historická stránka. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmenný román, který napsal Antti Tuuri, neznám. 2.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 3.) Budoval jsem socialistickej stát. V Karelii. 4.) Thx za titule „J.e.t.h.r.o“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (30.10.2018)

Tuším, že NKVD s přehledem vytřela zrak všem, co chtěli budovat socialismus, a nejen jim.. Jussi Ketola si to vyzkoušel na vlastní kůži, to budování spravedlivého zřízení, lepších zítřků a vládu dělnického lidu.. Trpký osud hlavní postavy mě chladnou nenechal, pro něj ta cesta musela být nekonečná.. Tommi Korpela se mi v roli odvlečeného Fina moc líbil a držela jsem mu palce, aby z toho vyvázl živý.. (25.09.2021)

O amerických kolchoznících v SSSR jsem neměl ani potuchy, takže rozšíření obzorů je jednoznačným plusem. Dalším je atmosféra. Ono to docela dlouho vypadá, že ačkoliv je hlavní hrdina v cizí zemi proti své vůli, dokáže si tu nakonec zařídit relativně pohodový život, který jen občas naruší buzerace ze strany paranoidních úřadů, které všude vidí špiony. Zároveň se ale nad tím klidným životem vznáší něco, co naplno propukne přibližně po hodině a i když to už člověk zná z mnoha jiných filmů, zase ho to zasáhne. Zejména scéna z lesa byla příšerná. V podobných případech si vždycky pokládám otázku, jak je možné, že komunisté běhají volně po světě a nikdy nedokážu najít odpověď. 80% (21.10.2018)