Čtverec

Po svém předchozím výtečném vztahovém dramatu Vyšší moc, kterým si Ruben Östlund udělal jméno ve světě, přichází švédský režisér s dalším snímkem reflektujícím současnou západní společnost. Čtverec je hodně silný film o tom, jak si ta šťastnější většina z nás žije v až nechutném blahobytu a nechce se dělit, což ovšem pokrytecky maskuje charitativními večírky a donátorskými dary, k čemuž tvůrci ještě trochu podvratně přidali satirický podtón tepající přehnaně korektní švédskou (západní) společnost...přičemž dobře vystihli fakt, že politická korektnost je mor dnešní doby... Jasným minusem díla je ovšem jeho přehnaná stopáž, respektive fakt, že Östlund nedokáže udržet vysokou míru divácké pozornosti během celého filmu, ke konci už mi jeho snímek připadal poněkud rozředěný. PS: Nejsem si jist, jestli Zlatá palma z Cannes není výrazem totožného pokrytectví, na které poukazují tvůrci ve filmu, namísto charitativního večírku udělíme cenu filmu, který našemu světu nastavuje nelichotivé zrcadlo, a pak nasedneme do svých Tesel a jede se nerušeně dál... (31.05.2018)

Film roku! // Víc než kousavá ironie do uměleckého světa/byznysu je Čtverec ostrou kritikou (zejména švédské) “korektní” společnosti. A to na výbornou. Co situace, to libůstka. Navíc hlavní představitel je nepokrytý pokrytec, o to víc je film sympatický. // Viděno dvakrát, přičemž druhá verze byla výrazně prostříhána (cca o 30 min. kratší). Tu nebrat. // (25.03.2018)

Přijde mi to až mystický. Zrovna dnes má premiéru film Pepa, kde se hlavnímu hrdinovi - zpuchřélýmu volovi v podání Michala Suchánka- dějí různá “příkoří”. Bakalářský hovadiny, typický pro (nejen) malej čecháčkovskej, přízemní film. A pak uvidíte Čtverec a najednou zjistíte, jak může být de facto totožný téma ztvárněný naprosto, ale naprosto odlišně. Asi milionkrát rafinovaněji a miliardakrát nápaditěji. Odpovědi nedostáváte, ale sami si je máte šanci vytvořit a zformulovat. Ta jedna chybějící hvězda padla za oběť tomu, že jsem v téhle disciplíně ne úplně obstál. Některý věci jsem si vysvětlit nedokázal (rozplizlá linka s novinářkou Anne-např.). Režijní přístup byl ale neotřelý, odvážný a bravurní, nemalou odvahu prokázala i produkce. Bláznů, kteří dokážou ocenit filmy podobné Čtverci, po světě moc neběhá. To takovej Pepa se o sebe bát nemusí. A čím blbejší bude, tím to pro něj bude lepší. Jsem hroznej skeptik, já vím. Hrozně rád bych se mýlil. Leč... (31.03.2018)

Kto má rád interpretačne otvorené filmy, kde každý záber môže mať komplikovaný metaforický význam, alebo vôbec žiadny, ten si príde na svoje. Štvorec je tak akosi menej ucelenejší ako komorná hra so štyrmi postavami vo Vyššej moci, zato ide o úplne odlišný film, čo je myslím v prípade dvoch nasledujúcich filmov jedného výrazného autora minimálne chvályhodné. Ak položíme ľubovoľný predmet bez umeleckej hodnoty do vitríny v múzeu, stane sa umeleckým dielom? Ak prídeme s filmom na festival, stáva sa z neho umenie? Prvá otázka je z filmu, druhá napadla iba mňa. Povinnosť pre milovníkov konceptuálneho umenia. (07.10.2017)

Čtverec mi svou atmosférou občas připomínal snímek Vyšší moc, až po jeho skončení jsem zjistil, že je má na svědomí stejný režisér. Také jsem z něj měl místy tísnivé pocity. Z filmu totiž opět sálá ta švédská dokonalost, strohost a emoční prázdnota. Když už někdo projeví své emoce nekontrolovaně, vždy to hraničí s průšvihem. Ve Švédsku bych nechtěl žít ani za zlaté prase. Každopádně Čtverec je natočen dobře a některé scény jsou výtečně. Nabízí zrcadlo dnešní „dokonalé“ doby a nechává jen na divákovi, co v něm uvidí. Navede na spousty zajímavých otázek, které nechává záměrně bez odpovědí, což se mi líbí. K tomu je ve spoustě scén i překvapivě vtipný. Bylo by fajn si o tom pak s někým pokecat a probrat to u piva, kafe, čaje, … Bohužel jsou tu i hluchá místa a občas jsem se lehce nudil. Možná mi chyběl nosnější příběh. Proto dávám nakonec tři hvězdy, ale není to průměrný film a podívat se na něj rozhodně doporučuji. (17.10.2019)