Akta Pentagon: Skrytá válka

K písaniu komentu sa dostávam až na šiesty deň po zhliadnutí filmu. Celkom slušne ma totiž The Post nažhavil na podobné snímky , ktoré sa zaoberali škandálom Watergate a ilegálneho financovania vojny vo Vietname počas vlády prezidenta Nixona. Najprv som si šupol na náladu Platoon, ktorý som dovtedy ešte nevidel. Potom prišiel na radu Frost/Nixon, ktorý mi čo to osvetlil a dal do súvislosti s týmto filmom, no a pred chvíľou som dopozeral All the President's Men, kde bola k dispozícii kompletne celá redakcia The Post na čele s Benom Bradleem. Tu, pre zmenu, Redford s Hoffmanom vyšetrujú tajné fondy Nixonovej vlády, pričom ich mega prísne utajeným zdrojom je chlapík známy pod prezývkou "Deep Throat" , o ktorom pojednáva zase táto snímka: Mark Felt: The Man Who Brought the White House Down , a ktorú zrovná ťahám. Výborne sa to všetko dokopy doplňa. (20.02.2018)

Tisk má sloužit lidu a ne vládě... Prequel k Watergate a Wikileaks. Dnešní přehlcení informacemi, zbytečnými informacemi a vymyšlenými informacemi, které slouží k matení veřejnosti, brání tomu, aby se to na čem záleží k tomu lidu dostalo. Spielberg ukazuje první vítězství, které odstartovalo spirálu vedoucí k dnešnímu matení veřejnosti vládami po celém světě. A ukazuje to hravě, přehledně a s důrazem na kvalitu. Protože kvalita a ziskovost jdou ruku v ruce. Nebo by to tak alespoň mělo být, (27.10.2023)

Prvú hodinu strašná nuda. Našťastie v druhej sa to konečne rozbehne a to hlavne vďaka postavám majiteľky Meryl Streep a jej šéfredaktora Toma Hanksa; obaja boli v danej dobe mimoriadne odvážnymi a statočnými ľuďmi, ktorí veľa riskovali – a povedal by som, že basa bola tým najmenším zlom, aké ich mohlo zo strany psychopata Nixona stretnúť za to, čo urobili. (01.10.2018)

Prequel k Všetkým prezidentovým mužom alebo čo bolo krátko, či skôr desaťročia predtým utajované pred verejnosťou. Spielberg prináša ukecanú drámu z novinárskej branže, pričom paradoxne ihneď a potom až do konca zaujme Kaminskeho vynaliezavá kamera. Cítime sa ako novinári v akcii, ako členovia tímu, alebo ako sliediči. Žiadne nudné zábery a protizábery, ak to nie je nevyhnutné. Sloboda tlače sa zároveň rovná aj sloboda prejavu v kinematografii, čoho The Post sú jasným dôkazom. Aktualizácia v rámci súčasnosti? No môžete si vybrať z čoho len chcete... (20.02.2018)

Kromě toho, že je to kvalitní biják, poctivě zpracovávající poctivá témata (právo na informace, povinnost mít svědomí i na vysokých postech a riskovat všechno, rovnoprávnost žen atd. atd.), o čemž je toho napsáno víc než dost, bych za sebe ráda na okraj uvedla, že mě okouzlil tou nenápadnou prezentací vysokého stylu, úrovně dotčené sorty lidí, na níž si přes veškerou neokázalost dával záležet. Prezentací jejich morální jakosti, esence rozumu i citu, smyslu pro rodinu, povolání ve vlastním smyslu slova i cti, nakonec tehdy ještě i u těch bankéřů bylo znát, že je to zasahovalo, že byli důstojní a obměkčitelní, a i ti, kdo stáli se svými názory a postoji proti sobě, se dokázali ctít, a také jejich decentního, ale vytříbeného vkusu a kulturní zušlechtěnosti. *** Jeden nenápadný příklad, který hovoří za všechno: Když dámy opouštějí pánskou společnost, která zavedla řeč na soudobou politiku, cestou do salonku vedou "dámské" řeči o tom, že Lawrence Durrell vydal půvabnou věcičku a že prý píše další sadu románů (a ano, ohlíží se po čtvrté ženě)... Dnes si nedokážu vůbec představit, že bych narazila na čtyři pět dalších vrstevnic obeznámených s Alexandrijským kvartetem, Avingnonským kvintetem a vůbec s osobností Lawrence Durrella, středomořského diplomata a geniálního spisovatele, a to jsem vystudovala literární vědu a ty knihy, stejně zásadní, uchvacující a s ničím nesrovnatelné jako třeba Proustovo hledání ztraceného času, jen ještě s mnohem větším záběrem i geopolitickým a geofilosofickým, neznali už ani mí učitelé. Nikdy by mě nenapadlo, že se s tak případnou narážkou na Lawrence Durrella setkám zrovna ve Spielbergově bijáku. A podobné okouzlení mě v tom snímku potkalo vícekrát. Smekám klobouček. *~ (20.07.2019)