Akta Pentagon: Skrytá válka

Ak by tento film bol formou eutanazie, tak by si ju nikto smrteľne chorý nikdy nevybral. Ide o pomalú a veľmi bolestivú smrť. Spielberg siaha v poslednom čase po nezaujímavých amerických politických drámach a v našim končinách nikomu nič nehovoriacim témam. Neverím však, že by tento dej zaujal i amerického vidláka. Nejaký pseudo boj novinárov proti americkej vláde je tu každému ukradnutý. Film je zbytočný a nudný. Natočený len pre oscarové pozlátko. (09.02.2018)

Spiilberg (spolu s Kamińskim) předvádí špičkové řemeslo, Streepová s Hanksem solidní herecký výkon. Nicméně když to srovnám s nedávným Spotlight, přijde mi The Post příběhově chudší. Celý film je vlastně o jediné otázce, vydat či nevydat? Ovšem chybí ona novinářská mravenčí práce se sháněním střípků do skládačky, lepit dohromady velký obraz, díky čemuž byl právě zajímavějším filmem onen Spotlight. 75 % (25.03.2018)

Od začátku jsem tomuhle filmu nevěřil a považoval ho za zbytečnou povinnou oscarovku, výsledek je ale překvapivě o poznání lepší. Nejde ani tak o mravenčí detektivně-novinářskou práci, ani srdcervoucí osudy hlavních postav, ale o nečernobílá morální dilemata, která je skutečně potřeba řešit. Publikovat, či nepublikovat? Důvody k tomu i onomu činu jsou logické a věrohodné stejně jako osobní nejistoty, podané navíc bez přehnaného patosu. Kreativní Kaminskiho kamera a umírněná Williamsova hudba podtrhávají Spielbergův styl, který je přece jen rozmáchlejší než třeba ten McCarthyho ve Spotlightu, ale s tím se musí počítat a nakonec se vlastně ani o problém nejedná. Překvapivě tedy musím pochválit vrstevnatější příběh se zábavnějším podáním, než bych čekal. Určitě se nejedná o nic jiného, než jak to na první pohled vypadá; nedávné Všechny prachy světa ale ukázaly, že i jasně načrtnutá zápletka vedená zkušeným filmařem se může po cestě rozsypat. A to naštěstí není případ The Postu. (20.02.2018)

Ortodoxní demokrat a liberál Spielberg cítil potřebu kout, dokud je železo „fake news“ žhavé a svůj příběh sedmdesátkového WikiLeaks vyslal na dvě bojiště, kde se místo meči máchá pery a odvážnými rozhodnutími. Na jednom tisk bojuje za svobodu slova a nezávislost s řídící mocí a na druhém se žena v řídící pozici snaží probít z mužského obklíčení. Myšlenkově je to bezesporu ušlechtilé (byť žurnalista bez vlastní politické nezávislosti přináší do tohoto boje jistou dvojsečnost), nicméně nebudu kvůli tomu přehlížet mramorový chlad sterility, schematičnost a autorskou rutinu. Palec nahoru za Kaminskiho kompozice, pečlivou práci s kancelářskými detaily (future plakát na All the President´s Men či poster sloupkaře Arta Buchwalda jakožto Strýčka Sama „Have I ever lied to you?“) a taky skutečnost, že se Hanks s třemi čelními drenážemi na pot osobně dočkal patetického jásotu, který mu jako členu posádky Apollo 13 kdysi unikl.. (02.07.2018)

Pokud nemáte ponětí, co se odehrávalo v 60. a 70. letech ve vyšších patrech americké politiky a jména jaky Lyndon Johnson nebo Bob MacNamarra vám nic neříkají, budete vás dost bolet hlava. Post počítá se znalým divákem a i u takto komplikované historické etapy neplýtvá časem na vysvětlování kdo je kdo a hned se solí jména a situace v tak mohutné kadenci, že jsem například v jedné scéně (kdy jsem si musel fyzicky rozepsat její aktéry na papír) zjistil, že film počítá s tím, že pokud se postava A baví s postavou B o nějakém Henrym, mělo by mi jako dojít, že mluví o Henrym Kissingerovi. Týjo. Jenomže já to takhle mám rád, film se dokáže lépe soustředit na pohnutky a dilemata bouřící v jednotlivých postavách namísto toho, aby z nich dělal figurky na historické šachovnici. Z této strany není mnoho co vytknout (počítám, že výkon Meryl Streep mi lezl na nervy schválně) a to i přes to, že 80% herců vypadá stejně, respektive jako Clark Kent. Půlku celé práce navíc dělá Kaminskyho kamera už jen díky tomu, že Spielberg pořád trvá na natáčení na filmový pás, takže si můžeme vychutnat ten čím dál vzácnější feeling z filmového zrna a lehké, přesto ostré zamlženosti. Navíc ačkoli se většinu času pohybujeme v menších či větších místnostech, tak je obraz většinu času v plynulém pohybu, sleduje kam postavy míří a nejednou z nich například překvapivě přeskočí na postavy jiné. Skoro každý záběr by se zde dal využít jako výukový materiál pro to jak pracovat s pohybem, světlem a kompozicí pro dosažení kýženého efektu. Post ale není bezchybný. Jako největší selhání počítám začátek ve Vietnamu, kde máme pochopit motivace whistleblowera, ale kvůli zachování nízké přístupnosti a celkové odfláknutosti té scény to nemá kýženého efektu. Stejně tak jako trendová emancipační póza, která působí ve filmu nepatřičně naroubovaně a přijde mi, že celému hnutí za žensko-mužskou rovnoprávnost dělají tahle překotná gesta jenom medvědí službu. (25.05.2018)