Akta Pentagon: Skrytá válka

Konstantní nuda. "The Post" se BOHUŽEL nese v podobném duchu jako předloňský "Spotlight" (3,5*). Působí plynuleji než hon na zhýralou církev (nenarušují ho de facto žádné časové skoky), postrádá ale jak atmosféru, tak napětí, tak emoce. Další nadějná spielbergovina, která se vůbec nepovedla, a která nemá mezi oscarovými snímky, co dělat. Nevěřím, že ještě zvládne natočit dobrý film.:-( P.S.: Rozvinutí nastoleného tématu? 0. P.P.S.: Film jsem viděla před necelým rokem a už si z něj nepamatuju jedinou scénu. (20.02.2018)

Má rád filmy o novinářích a o historii, ale tady je prostě všechno špatně, všechno zajímavé, co v tom filmu je, se odehraje v posledních dvaceti minutách. O tom měl být celý film, ta předchozí hodina a půl je neskutečně nudná, zbytečná a o ničem. Je to zoufalý pohled, když ani takové herecké osobnosti jako Hanks a Streep se před kamerou bezradně, nepřesvědčivě plácají a nevědí, co mají hrát. Maryl Streep snad v nikdy životě nehrála takhle prázdnu roli o ničem. Kate Graham je tu vylíčena jako neschopná, trapná, nezajímavá puťka, která se jednou v životě vzpamatovala, ale to vůbec neodpovídá skutečnosti. Ve skutečnosti to byla moudrá žena, která celý život ovlivňovala dění v USA. Většina nedostatků toho filmu je vinou mizerného scénáře, ale Spielberg mu zrovna dvakrát nepomáhá. Koukat na jeho filmy, je čím dál větší utrpení. Miloš Forman toho sice netočil tolik, ale každý jeho počin byl něčím mimořádný. Spielberg valí poslední dobou filmy jak na běžícím páse a tomu odpovídá kvalita. Možná by měl zpomalit - dvakrát měřit a míň řezat. (17.04.2018)

Pokud nemáte ponětí, co se odehrávalo v 60. a 70. letech ve vyšších patrech americké politiky a jména jaky Lyndon Johnson nebo Bob MacNamarra vám nic neříkají, budete vás dost bolet hlava. Post počítá se znalým divákem a i u takto komplikované historické etapy neplýtvá časem na vysvětlování kdo je kdo a hned se solí jména a situace v tak mohutné kadenci, že jsem například v jedné scéně (kdy jsem si musel fyzicky rozepsat její aktéry na papír) zjistil, že film počítá s tím, že pokud se postava A baví s postavou B o nějakém Henrym, mělo by mi jako dojít, že mluví o Henrym Kissingerovi. Týjo. Jenomže já to takhle mám rád, film se dokáže lépe soustředit na pohnutky a dilemata bouřící v jednotlivých postavách namísto toho, aby z nich dělal figurky na historické šachovnici. Z této strany není mnoho co vytknout (počítám, že výkon Meryl Streep mi lezl na nervy schválně) a to i přes to, že 80% herců vypadá stejně, respektive jako Clark Kent. Půlku celé práce navíc dělá Kaminskyho kamera už jen díky tomu, že Spielberg pořád trvá na natáčení na filmový pás, takže si můžeme vychutnat ten čím dál vzácnější feeling z filmového zrna a lehké, přesto ostré zamlženosti. Navíc ačkoli se většinu času pohybujeme v menších či větších místnostech, tak je obraz většinu času v plynulém pohybu, sleduje kam postavy míří a nejednou z nich například překvapivě přeskočí na postavy jiné. Skoro každý záběr by se zde dal využít jako výukový materiál pro to jak pracovat s pohybem, světlem a kompozicí pro dosažení kýženého efektu. Post ale není bezchybný. Jako největší selhání počítám začátek ve Vietnamu, kde máme pochopit motivace whistleblowera, ale kvůli zachování nízké přístupnosti a celkové odfláknutosti té scény to nemá kýženého efektu. Stejně tak jako trendová emancipační póza, která působí ve filmu nepatřičně naroubovaně a přijde mi, že celému hnutí za žensko-mužskou rovnoprávnost dělají tahle překotná gesta jenom medvědí službu. (25.05.2018)

Okrem zastania sa novinárov, odhaľujúcich špinavé klamstvá politikov, má film aj druhú významnú rovinu. Či skôr krivinu. Spočívajúcu v nerovnakom prístupe k demokratickým a republikánskym prezidentom zo strany médií. Vecne to skvele vystihol v komentári užívateľ maq. Lenže ani to, že mediálne a hollywoodske celeberity sa radi nechajú obskakovať, čo ja viem napríklad Clintonovým sólom na saxofóne, tolerujúcom mu potom hocijaké prešľapy v zahraničnej politike (Clintonove bombardovanie Juhoslávie v roku 1999), no na republikánskych prezidentoch nenechajú suchú jedinú nitku. Dvojaký meter, rovnako odporný výkon politiky. Pretože oba tábory, demokrati i republikáni, sú rovnako zaťažené špinou, korupciou a podporou donorských korporácií. Len novinári sa pred verejnosťou tvária, že zvádzajú boj za hodnoty. Odhliadnuc od toho, otázka zverejňovať-nezverejňovať ostáva osobne jasne riešená: jasne, že zverejniť. Všetko a v úplnosti. Možno potom príde k naozajstnej zmene. Nemusí byť príjemná. Ale aspoň sa ľudstvo dozvie samo osebe, aký osud si zaslúži na základe zverejnenia dlhodobo utajovaných faktov. Film samotný má dve polovice - prvú, pomerne nudnú v znamení mondénnych večierkov magnátov, bankárov a politikov, príprav na články, snahy dobrať sa k nejakej správe a druhú - svižnú a napínavú, v znamení toho, ako to dopadne, plnú dilem, či to, čo považujeme za správne jednanie, ním aj ozaj je. (25.01.2021)