Režie:
Steven SpielbergKamera:
Janusz KamińskiHudba:
John WilliamsHrají:
Meryl Streep, Tom Hanks, Sarah Paulson, Bob Odenkirk, Tracy Letts, Bradley Whitford, Bruce Greenwood, Matthew Rhys, Alison Brie, Carrie Coon, Jesse Plemons (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Film líčí příběh novinářů deníků The Washington Post a The New York Times, kteří zveřejnili tajnou zprávu označovanou jako Pentagon Papers o angažovanosti americké vlády během války ve Vietnamu. Snaha o ututlání skutečností trvající čtyři prezidentská období donutila první americkou vydavatelku Kate Graham (Meryl Streep) a ambiciózního šéfredaktora Bena Bradleeho (Tom Hanks) z deníku The Washington Post vyhlásit vládě bezprecedentní válku o zveřejnění tajné vládní zprávy Pentagon Papers. (Vertical Entertainment)
(více)Videa (25)
Recenze (435)
| Rozpočet: 50 miliónov $ | Tržby: 177,7 miliónov $ | Spielberg prináša príbeh, ktorý bude svojimi etickými otázkami aktuálny aj za 100 rokov. Trafne zvýraznuje potrebu mať "orgán", ktorý si prinajmenšiom posivieti na veci, ktoré sa v mocenských kruhoch dejú. Robí to všetko s dôvtipom, skvelým tempom a geniálnymi protagonistami. Naviac sa tam vykreslila aj línia, ktorá bola mne najbližšie: Keby sa novinárina zaoberala len závažnými vecami, a nie bulvárom, neexistovali by prívlastky k ich oboru, ako: hyeny, paparazzovia, a darmožráči... "S kvalitou raz príde aj úspech". ()
Snímka rozpráva skutočný príbeh novinárov, ktorí zverejnili tajnú vládnu štúdiu odhaľujúcu, že po štyri prezidentské obdobia im Biely dom klamal o vojne vo Vietname. Bohužiaľ celá dilema, či riskovať v mene slobody slova, alebo pod nátlakom úradov výbušný materiál netlačiť, má od začiatku zrejmý výsledok. Áno, The Post majú vedľa Spielbergovej réžijnej pečlivosti ešte iné istoty vrátane hereckých. Ale Meryl Streepová je v úlohe rozpoltenej majiteľky tradičného vydavateľského domu tak ušľachtilá, ako by nasiakla vlastnými aktivistickými prejavmi poslednej doby. Teda prápor cti drží skôr Tom Hanks čoby šéfredaktor, ktorý si môže dovoliť primeranú dávku humoru, hrubších slov, či dokonca vzbury k šéfke: "Do toho mi netárajte!" Napriek tomu si každý žurnalista hodnotenie ľahko zdvihne: už za clivé retro, kedy sa ešte ťukalo na písacích strojoch, v tlačiarni vládla horúca sadzba a ľudia sa o noviny bili. A tiež za profesijnú zásadu, ktorá tu zaznie: s politikmi sa nikdy nekamarátiť, čo by si nami zapísať za uši naše zapredané novinárske hovná ako Soltész, Tódová, Hanzelová a iní... ()
Academy Award 2018 nominee. Mají média sloužit politikům, nebo lidu? Otázka, na kterou se zdá být odpověď snadná, zdaleka tak samozřejmá není - jak nakonec vidíme i u nás, kde Babiš zcela zdevalvoval historickou tradici některých deníků a jeho pohůnci v čele s čurákem Jardou Pleslem zdiskreditovali kdysi seriózní tituly. Přestože je svoboda tisku klíčovým tématem snímku, zdaleka nejde o jediné téma, jímž se tvůrci zabývají. Ve světle #MeToo je v dalším plánu postavení žen v mužském světě, hranice přátelství a pracovních vztahů, dojde i na klasická spielbergovská témata rodiny. Ne vždy vydařeně. Hlavně se to týká tématu "žena ve světě mužů". To by samotné stačilo, divák není idiot. Jenže filmaři to museli dát na odiv až příliš. Scény, kdy Kay přichází na jednání s bankéři nebo opouští soudní budovu, zatímco se kolem ní tvoří špalír žen všech věků a ras, které k ní obdivně vzhlížejí, jsou patetické až trapné. Přitom ona sama zase nic až tak výjimečného nedokázala. A mimochodem, publikování tajných vládních dokumentů je dost kontroverzní samo o sobě. I kvůli tomu se veřejnost unavená dlouhou válkou stala protiválečně zaměřená, a také proto nemohly americké jednotky dotáhnout vietnamskou válku do vítězného konce, což je špatně. Jinak je ale prequel Všech prezidentových mužů skvělý a bez chyb, Streepová i Hanks hrají výborně jako vždy, nevtíravá hudba na sebe nestrhává pozornost, jen scény podkresluje a dodává napětí, kamera si poradí i s dlouhými dialogovými scénami... Technicky nelze klasickýmu oscarovýmu filmu (tématem, zpracováním, výkonem hvězd) nic vytknout. ()
Spiilberg (spolu s Kamińskim) předvádí špičkové řemeslo, Streepová s Hanksem solidní herecký výkon. Nicméně když to srovnám s nedávným Spotlight, přijde mi The Post příběhově chudší. Celý film je vlastně o jediné otázce, vydat či nevydat? Ovšem chybí ona novinářská mravenčí práce se sháněním střípků do skládačky, lepit dohromady velký obraz, díky čemuž byl právě zajímavějším filmem onen Spotlight. 75 % ()
Galerie (69)
Zajímavosti (27)
- Skladateľ John Williams uprednostnil prácu na tomto filme pred projektom Ready Player One (2018). (ČSFD)
- Skladbu, která se objevuje v prvním traileru, složil francouzský skladatel Yoann Lemoine, alias Woodkid a její název je „Run Boy Run“. Zároveň je to třetí film, ve kterém se objevují Woodkidovy skladby. (kubixix)
- Jedná se o už 28. spolupráci Stevena Spielberga a Johna Williamse. (PaTeXx)
Čekal jsem, že The Post bude dobrý film. Nečekal jsem, že bude takřka bezchybný. Lze na něm obdivovat mnohé, obzvlášť při vědomí, že projekt byl ohlášen v březnu 2017 a v prosinci šel do kin, ale nejvíc mě bavilo, jak se v něm na rovině vyprávění i stylu neustále střetávají různé subsvěty (rodina a práce, muži a ženy, kamarádi a kolegové, The Washington Post a The NY Times), což filmu z větší části založenému na tom, že se pár lidí v místnosti probírá obrovským množstvím dat nebo o něčem zásadním rozhoduje, dodává dynamiku a vrstevnatost. ___ Odlišnost světů, mezi nimiž se postavy pohybují, si přitom uvědomuje zejména díky Kamińského kameře a dokonalé režijní kontrole předkamerového prostoru. Skoro zde není záběru, který by něco nesděloval svou kompozicí, rozmístěním herců, samozřejmostí, s jakou si postavy podmaňují určité prostředí (Kay se lépe cítí doma, Ben v redakci), kontrastem dění v předním a zadním plánu, rychlostí a směrem pohybu kamery... Nikdy to přitom nepůsobí návodně, ale naopak jako něco zcela přirozeného a organického. Třeba vnučky pobíhající v pozadí na zahradě během pracovního rozhovoru Bena a Kay nebo prostý švenk kamery na portrét hrdinčina otce visící na sloupu, okolo kterého dotyčná prochází dodávají scénám mimořádnou emocionální hloubku, aniž by to vyznělo sentimentálně a zpomalilo vyprávění. ___Přestože se na nás hlavně v první polovině, pokrývající několik dní, neustále valí množství informací (v té druhé je pole možností, jak se může vyprávění dál vyvíjet, výrazně zúžené a odehrává se z velké části během jediného dne, takže je ještě napínavější), díky přehlednosti, s jakou je film natočen, se v nich bez problému orientujete a víte, oč komu běží.___Tematicky jde jednak o prequel Všech prezidentových mužů, jednak o další spielbergovský příběh o absentujícím otci, rodině (hlavně kvůli ní je důležitý noční rozhovor s dcerou, byť ten bude pro mnohé iritujícím důkazem, že Spielberg nezvládá konce) a občasné nutnosti obejít některá pravidla, abyste udrželi demokracii naživu. Teprve potřetí u Spielberga (po Purpurové barvě a Obrovi) ve středu dění stojí ženská hrdinka, ke které se všechny dějové a motivické linie - boj s vládou, společenskými očekáváním, vlastní sebedůvěrou - sbíhají (prvně se přitom protnou zhruba v polovině filmu - do té doby Kay do obsahu novin nezasahuje).___ The Post je tak relevantní nejen coby kritika neomezené moci a obhajoba svobodných médií, ale také jako vyprávění o ženě, která musí vše riskovat, aby mužům předvedla, že je stejně schopná jako oni a dosáhnout tak na individuální rovině téže svobody, o kterou usilují noviny, aby mohly bez postihů psát o pochybných vládních aktivitách (právě scény, ve kterých se Meryl Streep nachází v obklíčení mužů, kteří jí v doslovném i přeneseném významu brání v pohybu a kterým se nejdříve podřizuje a postupně se jim naučí čelit, patří k těm nejsilnějším).___ Spielbergova novinka to pro svou zdánlivou neakčnost (zejména pro toho, kdo kromě slov nebude věnovat pozornost i tomu, co film sděluje obrazem) především u neamerických diváků nebude mít snadné, ale jestli se vám líbil Lincoln, z The Post byste měli být nadšeni, ač jde o ještě méně okázalou podívanou (nejepičtější scéna zachycuje tisk a distribuci novin). 90% () (méně) (více)