Quills - Perem markýze de Sade

Možná i tři hvězdy, ale poselství toho filmu je dávno stará vesta a pozitivní pohled na markýze prasáka taky. Za bolševika by to ovšem fungovalo skvěle, všechny ty posunuté významy a přenesené aktualizace apod. V permisivní, v podstatě liberální společnosti to nutně musí zapadnout. Hm. Ale co třeba v Polsku? Co na to dva zaprdění dioskúrové v tamní vrcholné politice? (04.07.2007)

Četl jsem kousek knihy od Markýze de Sade a věřte mi, že tohle je velmi slabý odvar jeho myšlenek. Každopádně tento film nemá kopírovat knihu, ale jen nastínit období francouzské dekadence a příběh okolo Markýze de Sade a to zvládá docela bravurně. Můžeme polemizovat, do jaké míry je tento příběh poupravený americkou produkcí a též se můžeme dohadovat zda-li to bylo málo či naopak příliš zvrácené. Já osobně bych si to možná dokázal představit ještě perverznější, ale to nemění nic na tom, že film ode mě dostane plný počet bodů. Ke všemu Kate Winslet zraje jako víno a spolu s Amelií Warner tvořili neskutečně sexy dvojku. (11.04.2010)

Vizuálně hezký, dějově však lehce sinusoidní film, ve kterém má zvrhlá duše od prvního okamžiku sympatizovala s hlavním vězněm. (Dílo Markýze de Sade jsem nečetla a o jeho skutečném životě také prakticky nic nevím, tudíž hodnotím jen postavu v podání Geoffreyho Rushe.) Jsem nemorální? Možná ano, možná ale prostě jen věřím tomu, že psaní fiktivních knih ještě nikomu nijak vážně neuškodilo a že činy, které nikomu neubližují, nemusí být odsouzeny jen proto, že nekorespondují s jednou starou, moralisty tolik oblíbenou, knihou. Zkrátka a dobře, ty čtyři hvězdy si Quills nezaslouží jen proto, že se dle mého názoru jedná o lehce nadprůměrný film; zaslouží si je i za příznivé ztvárnění myšlenek, se kterými se možná plně neztotožňuji, ale mé liberální duši toužící po svobodě názoru a vyznání udělaly radost. A nakonec si je zaslouží i za čtyři dokonalé herecké výkony v podání Rushe, Winslet, Phoenixe a Caina. (24.01.2011)

Normálně bych tento film dá s klidem ignoroval (podobně jako osobnost samotného markýze de Sade i jeho dílo, jímž jsem vždy opovrhoval) - kromě mé odvěké averze k životopisnému žánru mě od něj odrazuje i jméno (druhořadého) režiséra a 2 hodinová délka, ale okolnosti tomu chtěly, že se ve Varech naskytla možnost to vidět s účastí Geoffreyho Rushe, který k tomu řekl před projekcí pár slov, takže jsem se tomu nakonec rozhodl dát šanci, a musím říct, že z hlediska hereckých výkonů tomu skutečně nejde nic vytknout (víc než Rush mě zde ale zaujal zjev mladé Winslet), a v některých momentech je to doslova výborné, a musel jsem si u toho s úsměvem vzpomenout na moderní pisálky, publikující s nesnesitelnou snadností ten svůj literární brak, a přemítal jsem, jaké by to bylo, kdyby pocítili aspoň vzdáleně to ohromující nutkání psát za každou cenu jakýmikoli prostředky i za cenu nejtvrdších restrikcí, jako chudák starý Sade, jehož vytrvalost mi - přiznám se - v tomto ohledu zcela imponovala, a zoufale ji v dnešní době postrádám. Po dějové stránce mě to ale jinak dost nudilo - jak nepřekvapivé, u nejnudnějšího žánru ever - a až příliš často jsem se díval na hodinky, protože řekněme si to na rovinu, sedačky v karlovarském divadle se po pár desítkách minut stávají Záhořovým ložem, a člověk už jen chtěl, aby byl konec, což je samozřejmě špatně. A celkově nemám pocit, že by mi to něco dalo, snad vyjma dalšího zářezu do seznamování s pestrou filmografií K. Winslet. (12.08.2022)

"Věřím, že se v našem skromném blázinci budete cítit jako doma."                                                                                 Nehodlám zde řešit zda byl markýz de Sade zábavný či zvrhlý. Film o něm zábavný je. Uchopí vás od prvních minut, vtáhne do děje a už nepustí. Naprosto rozboří vaše představy, pošlape vaše zábrany, odbourá vaše tabu, rozpoutá vaše emoce a vysměje se vašim předsudkům. Markýz de Sade je zde představen jako neskutečně živá a plnokrevná postava, inteligentní, plná humoru, pohotového sarkasmu a duchaplné ironie, který je oproštěn od konvencí a uhlazenosti. I ve své zvrácenosti je pozoruhodnou osobností, která fascinuje a přitahuje všechny kolem. Figury jsou nejen šikovně napsány, ale i typově vybrány a zahány, což je dalším kladem této skvělé podívané. Obě dvorní dámy, jak Madeleine LeClerc tak i Simone jsou zahrány s citem. Rovněž postava abbého du Coulmier učaruje rozporuplností a především svým přerodem. Byť srovnávám velice narada nedá mi, abych nezmínila jiného chlípníka. Lid versus Larry Flynt Miloše Formana také popisuje osudy muže, který pobouřil veřejnost, ovšem na rozdíl od markýze neměl jeho fluidum ani jeho inteligenci, grácii a šarm. I když vnímám pohnutky díla jako boj za svobodu tisku, Larry si moje sympatie nikdy nezískal. Ale u markýze se nám nabízí vytříbená podívaná ve všech směrech. Takhle má vypadat brilantně vystavěný příběh s pointou. Není divu, když je scénaristou nositelem Pulitzerovy ceny Doug Wright.                                                                                                                                      "Já jsem tenhle svět nestvořil, zaznamenávám ho."                                                                                                          Velmi výstižný komentář: Faidra (01.03.2015)