První člověk

Jeden z mála blockbusterov a veľkých amerických kinotrhákov, z ktorého nemám pocit typického hollywoodskeho pozlátka. Miestami, tiché, miestami geniálne ozvučené, v nádhernom obraze, realisticky a zaujímavo poňatý príbeh o prvom človeku, ktorý si urobil prechádzku na mesiaci. A k tomu strhujúci Goslingov výkon - jednoznačne pre mňa jeho najlepšia rola zatiaľ. Nie je čo riešiť, zásah do čierneho! (21.12.2018)

Je to můj problém, ale prostě jsem se nudil. Bylo to na mne příliš technické a vesmírné záběry mi přišly nekonečné. Vždy když jsem dlouhé minuty čuměl na roztřesené kontrolky, tak jsem fakt chcípal. Rodinná linka mi nevadila, ale ta jeho žena mi přišla divná. Hodila by se mi třeba do Osvícení. Nejvíc se mi líbila hudba. Prostě mi více sedí styl do detailu vymazlené Gravitace, mysteriózního Interstellaru, nebo divácky přístupnějšího Apolla 13, než tento "špinavý," zádumčivý přístup. (15.10.2018)

Značná část filmu mi přišla dosti nezáživná a potvrdila mi, proč nemám rád životopisný žánr - mj. pro jeho nesnesitelnou předvídatelnost (pojednává-li film o někom známém, člověk předem ví, k čemu tam dojde; těžko tedy kupříkladu považovat scény s Armstrongovými trénínkovými lety za napínavé, když předem víte, že je musí přežít, aby se mohl dostat na Měsíc) a zahlcenost detaily z osobního života, které mě nezajímají (osobně mi je fuk, jestli měl Armstrong nějakou dceru, manželku apod. a jaký měl s nimi vztah a co se jim dělo apod. - mě zajímá jen to, co dokázal on). Zajímavé mi to přišlo až někdy v momentě, kdy KONEČNĚ vzlétá raketa s Armstrongem a spol. na Měsíc (neskutečně nádherná a působivá scéna), což je tak někdy v poslední půlhodině - a vše co následuje v podstatě nemá chybu, a osobně jsem byl v kině vyloženě nadšený, že mi ten film nechal prožít, jaké to asi muselo být, stanout jako první člověk na Měsíci (a současně jsem si vzpomněl na svůj odvěký vztek vůči všem těm idiotům, kteří věří tomu konspiračnímu nesmyslu, že Američani na Měsíci nikdy nebyli). Takže až ten závěr vytáhl můj dojem nahoru a přivedl mě skoro k nadšení, jinak mi to přišlo spíš slabší, mj. i kvůli Ryanu Goslingovi, který podle mě nikdy nebyl moc dobrý herec, což bohužel platí i zde. (06.10.2018)

Je potřeba říct, že tento snímek není žádný blockbuster. Mě osobně nejvíce připomíná Interstellar, a to svým zpracováním, dějem a psychologickým rozborem postav, ale také hudbou, která dokonale doplňuje film. Svojí podstatou, ale samozřejmě více inklinuje k filmu Apollo 13. Jednou z mála věcí co chci vytknout, že snímek je příliš dlouhý a může to místy klouzat k nudným nebo zbytečným scénám - něco podobného bylo i u Interstellaru a to zde díky snaze vylíčit psychologii mnoha postav, kteří zde účinkují a ne každý divák toto ocení. Na druhou stranu rozbor postav je dokonalý a my si dokážeme naplno uvědomit, že život astronauta je posláním a také obětí, než touhou být celebrita. I astronauti mají své osobní životy a problémy, jako každý smrtelník. Výborně zpracované akční scény, které jsou jednoduché - rozklepaná kabina kosmické lodi, připojování ve vesmíru, a samotné přistání, které bylo dechberoucí. Stejně tak to nebeské ticho, které ve vesmíru reálně je a žádné zbytečné a nesmyslné zvukové efekty a stejně tak mi udělala radost Novosvětská symfonie od Dvořáka, kterou si astronauti reálně zpříjemnili cestu na Měsíc. A v neposlední řadě také poslední scéna, která byla samozřejmě dělaná pro publikum na city, ale opět jednoduše beze slov. A jak já vždy tvrdím, někdy méně je více a tak díky za tento snímek, který se zařadí jako smysluplný odkaz prvních dvou lidí na povrchu Měsíce. A že by třetí nominace na Oskara pro Ryana Goslinga? Uvidíme :) (07.10.2018)

Chazelle rozhodně nezklamal, zároveň však ale jeho letošní kousek na čele mé topky bohužel nebude. Audiovizuálně se zase jedná o špičku a vyprávění obrazem i zvukem je u tohoto stále mladého talentu na takové úrovni, že se mu aktuálně vyrovná málokdo. Opět zaujme hudba Justina Hurwitze se skvělým ústředním motivem, audio podkres burácivých raketoplánů i vesmírného ticha a nezaostává ani roztřesená, subjektivní kamera Linuse Sandgrena, který loni dostal Oscara za La La Land. Tentokrát nám ukazuje, co asi tak vidí piloti a astronauti, když se potácejí na hraně atmosféry, a jistě vás nepřekvapí, že je to dost znepokojivý pohled i pro silné žaludky. Potud tedy vše v pořádku, avšak příběh roztažený na téměř dvě hodiny místy nudí, obzvláště nutná rodinná linka na mě nevyzněla zdaleka tak silně, jak by měla. V některých chvílích tak sledujeme až procedurální drama ve stylu Apolla 13 (akorát s mnohem decentnější patetičností, přece jen jsme se od rozmáchlých devadesátek trochu posunuli), ale hluboký lidský příběh a emoce na mě tentokrát prostě moc nefungovaly. Škoda. Potěší ještě šedesátkový vizuál a povedená atmosféra, ale od tvůrce La La Landu bych přece jen doufal v něco trochu víc. Ale to je spíš můj problém, První člověk bezesporu výborný je. (25.10.2018)