Správná posádka

Snímek P.Kaufmana se snaží být, co do věrohodnosti, realisticky natočenou filmovou poctou americkému vesmírnému programu. Mapuje ho od jeho prvopočátků, přes sérii nezdarů, obtíží, malé řadové úspěchy, až konečně po první slavné lety kosmických lodí s lidskou posádkou. Film je také pochopitelně dle očekávání zářnou oslavou věčné lidské touhy dokázat něco nového, mimořádného, být první a nejlepší, která celé lidstvo žene neustále dál a dál. Nikdy ale nesklouzává do laciného patetismu! Jako červená nit se ale celým příběhem táhne připomínka nikdy nekončící lidské přirozenosti hledat si mezi sebou své vlastní nové vzory a opěvované hrdiny. Ve 40 letech minulého století jimi byli piloti vysokorychlostních nadzvukových letadel. Postupem času, s příchodem kosmického věku, svou výsadní pozici ale museli chtě-nechtě nedobrovolně přenechat novým miláčkům vrtkavé společnosti. Astronauti se stali národními hrdiny, a kdysi tolik obdivovaní letci upadli do nezáviděníhodného ústraní. Přízeň davu je ovšem nestálá, a jaké míry publicity se těší současní astronauti, ví každý z nás ..... musí vybuchnout raketoplán, aby si vůbec někdo ještě vzpoměl, že mezi námi jsou stále lidé snažící se překonávat lidské možnosti a hranice ..... teď už mají lidé ovšem své nové hrdiny ... (25.10.2004)

Americký hrdina. Tak bych asi nazval já oslavný opus o amerických kosmonautech, kteří v době studené války letěli do vesmíru přesoutěžit Sovětský Svaz a dokázat že Amerika je lepší, jelikož je svobodná. Předlouhý film nám to popisuje pěkně od začátku, jak jsou ti chlapi tvrdí, nemají strach, neselžou tam, kde jiní ano, vypijou sud kořalky a stojí na nohou atd. Do toho nám hraje taková ta hudba, jako když akční hrdina vybíhá z ohně s dítětem v náručí. Nános patosu byl v osmdesátých letech povinnou složkou kinematografie a americký divák byl doslova "fedrován" nacionalismem. Emoční masáž hesly, vlajkami, plačící hrdé manželky stojící nad hroby hrdinů padlých za vlast, nekonečná autorita prezidenta, zkrátka všechno dobré co USA ztělesňují pro svět. Dnes je ale jiná doba, na hladinu "jezírka Dobra" vyplavalo už mnoho páchnoucích škraloupů a zobrazení USA jako obránce míru a prosperity pokulhává a vyvolává úšklebek. Tento film tím ztrácí na věrohodnosti a stává se pouhou agitkou. Jediné, co zůstává, je výpověď o praštěné době studené války, na pokraji jaderné katastrofy, kdy stačilo málo,a už bych tento komentář nemohl napsat. Takové svědectví by ovšem mohlo být natočené civilnější formou a ne jako lepší Top Gun. 60% (29.09.2012)

193 minut a já u toho filmu seděl jak betonovej sloup u plotu. Správná posádka je opravdu správná, a kromě velice zajímavých informací o vesmíru a sedmi astronautech jsem si užil kupu narážek na Ameriku, Rusko a vesmír jako takovej tak, jako snad nikdy. Přemýšlím, že si to pustím ještě jednou a změním na pět hvězd. Zvláštní, že tenhle film není tak známej, podle mě fakt nemá chybu. (06.09.2011)

Dobre uceleny film, ktery mapuje pocatky americkeho dobyvani vesmiru. Pro fanousky zanru povinnost, ja se misty trosku nudil. Je sympaticke, ze se tvurci v dobe studene valky odprostili od zbytecneho vlastenectvi a patosu. Zvlast lety ve vesmiru jsou pusobive natocene. Sympaticke postavy v cele s vynikajicim Edem Harrisem. Celkem se divim, ze je tento film temer neznamy, coz je skoda... (19.10.2013)

Skvěle obsazená (ač mnoho z pánů mělo svoje bohaté kariéry teprve před sebou) osmdesátková "Gravity", popis amerických počátků dobývání vesmíru, velké dobrodružství a zároveň oslava chlapáctví ve všech jeho podobách. Mimořádně povedené vyprávění - co jiného může důkazem, než fakt, že se divák ani jednou za ty více než tři hodiny nenudí? P.S.: V postavě Dennise Quaida se dá celkem snadno rozeznat základ pro Cruisova "Mavericka" z Top Gunu. (06.11.2013)