Nesnesitelná lehkost bytí

Přesto, že je Kaufman hodně důsledný a předkládá i pro českého diváka reálně vypadající české předměty (dopis je nejen psán v češtině, ale je i velice blízko tomu, jak ho pak Sabina interpretuje), film prostě není český. A je to překvapivě dobře. České zpracování Kundery by se soustředilo na tři ústřední postavy, jejich hořko-sladkou iterakci a tím by byl determinován celý snímek. Kaufman modeluje Československo počátku sedmdesátých let dvacátého století, nehledá šeď v exteriéru, do interiérů dokonce vnáší hravost, ale noří se hloub a probádává, jsa veden Kunderou, šeď mezilidských vztahů. Kaufmanovo pojetí je hodně Kunderovské, mírně plačtivé, trošku nabubřelé a hodně opovrhující Kunderovou bývalou vlastí. Za vše stačí zmínit podprahové sdělení, že pokud chcete mít kamaráda, jemuž můžete bezvýhradně věřit a vše mu sdělit, musíte si pro tyto účely pořídit prase. Záměrně je zde vzorem toho čistého právě prase. Druhým hodně bolestivým políčkem do české tváře je postava inženýra. Kdo by mladému Stellanovi odolal, že? Jenže je skutečně tím, za koho se prohlašoval? A hýbaly závěsem skutečně jen vzdušné proudy? Pan inženýr byl vlastně spouštěčem druhého přesídlení Terezy a Pavla včetně všech důsledků tohoto přestěhování. Sabina, žena s kloboukem po dědečkovi, dokázala uniknout. I když se jí v závěru Kaufman věnuje krátce, není možné si nevšimnout, že dříve hravá, usměvavá Sabina, plná života a chuti nasadit si klobouk, náhle povadla. Místo klobouku si nyní nasazuje frustraci. (06.07.2023)

Nesnesitelná lehkost bytí je vskutku velmi osobité dílo. Americký film na motivy předlohy českého spisovatele, odehrávající se v Československu a natáčený ve Francii. Obsazení hlavních rolí je také velmi pestré. Máme tu angličana, francouzku, švédku a švéda a čechy. Navzdory americké výrobě oplýval snímek až překvapivě autentickým českým feelingem. Téměř tříhodinový děj se vůbec nevlekl, nesl se v příjemném, svižném rytmu, stále se něco dělo a nenašla bych v něm snad žádné slabé, hluché, či nudné místo. Fenomenální ústřední trojice, Daniel-Day Lewis, Juliette Binoche a Lena Olin. Zejména velmi působivá a smyslná pro mě byla scéna, kdy se Sabina a Tereza navzájem fotí. Ta chemie mezi nimi, to jiskřivé napětí a ženská krása:) Ve filmu uslyšíme naši hymnu, Daniela řídit Škodovku a Pavla Landovského, který jeho i Juliette vytáhne na pravou českou "zábavu." Tancovačka a kalba, jak má být:) No, ve kterém jiném filmu uvidíte, aby herec formátu Pavla Landovského opíjel herce formátu Daniela Day-Lewise?:) (21.11.2012)

Vlastně docela kontroverzní film, tahle Kaufmanova adaptace Kunderovy geniální knihy. Pro neznalé skvostné literární předlohy zřejmě bude fungovat, snímek je kompaktní a díky akcentu na milostný trojúhelník Tomáše, Terezy a Sabiny a na historický kontext i fenomén emigrace zprostředkuje zřejmě i celkem homogenní vjem (má plno velmi silných míst - třeba použité archivní černobílé materiály o srpnových dnech z dokumentu Jana Němce). Pro znalce Kunderova stěžejního románu ale vzniká jistá disharmonie - snímek nemá skoro nic společného s původní předlohou vyjma dějové kostry, zmizely nejenom metafyzické úvahy o smyslu života, odkazy k Nietzschemu a jeho idee věčného návratu, Parmenidově dualitě, Beethovenově poslednímu kvartetu, fenoménu lehkosti a tíhy bytí, avšak především zmizela celá Kunderova koncepce velkého literárního mýtu, složitě budovaná kompozice a struktura díla, jeho postmoderně vševědoucí vypravěč - glosátor, celá ta atmosféra středoevropského prostoru zasazená do dobového kontextu, prostě zmizel celý ten bohatý Kunderův narační svět... Zbyl sice docela slušný, až nadprůměrný americký film, v němž ale namísto hlavního hrdiny - Kunderovského ,,vzpěrače metafyzických závaží", existenciálně nezakotveného člověka, věčného pochybovače, vidíme zplošťující filmovou optikou intelektuálně založeného donchuána a možná až erotického štvance. Otázkou je, jestli by byl plnohodnotný převod vůbec možný, každopádně ten tolikrát proklamovaný ,,filmový divák" to však takhle asi chce snad i vidět... (27.05.2007)

Nejrozporuplnější film... Román Milana Kundery, tou dobou již Francouze pocházejícího z Československa, popisující příběh chirurga a fotografky z Prahy, kteří se po Srpnu 1968 vydají za přítelkyní do Švýcarska, byl obsazen mladou Francouzkou Juliete Binoche a Britem Danielem Day-Lewisem, ale i jinými - Dánem Stellanem Skarskardem, Čechem Pavlem Landovským, Holanďanem Derekem de Lintem a Švédy Erlandem Josephsonem a Lenou Olin, v kameře Bergmanova (a Tarkovského či Allenova) Svena Nykvista, při scénáři (Formanova, Bunuelova, Schlöndorfova, Wajdova) Francouze Jeana-Clauda Carriéra i výpravě Francouze Pierra Guffroye (od Bunuela, Bressona, Polanskeho), a všude zní dost Janáčka, ale výsledek je v produkci (sice Formanova) Američana Saula Zaentse po vzoru režiséra Phillipa Kauffmana až moc americký... Složitě se o tom uvažuje. Nikdy to nepochopím. Moc slavných jmen je na škodu. Výsledek je asi v tom, že vyhrál Kundera, protože jeho text se nedá vyrovnaně zfilmovat. (08.10.2008)

Ať už šlo Kaufmanovi o cokoli, ke Kunderovu pojetí a myšlenkové síle se nedostal ani na míle daleko... Velike zklamani, neobjektivni hodnoceni a doporuceni k precteni genialniho Kunderova romanu..2,5 hvezdy, ale zaokrouhlim dolu,protoze jsem proste neobjektivni a vim to o sobe (nejradeji bych dal jednu) ... (23.06.2005)