Nesnesitelná lehkost bytí

Bravo, bravo, děkuji za skutečný umělecký zážitek ! Skláním se před všemi zúčastněnými herci (včetně Pavla Landovského), protože mi nedali možnost vydechnout, ačkoliv se nejedná o žádnou strhující akci, ani vodopád emocí. Ale možná i právě proto jsem tak nadšen, protože jsem zjistil, že i zdánlivě banální příběh může být natočen s maximální mírou citu a porozumění pro to, co chtěl autor předlohy (Kundera) světu sdělit. (30.07.2002)

Jestliže se Kunderovi tento filmový přepis jednoho z jeho nejlepších románu nezamlouvá, tak opravdu nevím proč. Na mě osobně zapůsobila kniha i film velmi, velmi podobně. A samotný film je jedním z nejlepších filmových filozofických existenciálních počinů za posledních 20 let, kdy je tu neskutečně dobře vyjádřena nejistota, nevyrovnanost a přitom tak samozřejmá životnost hlavních hrdinů. Ta, pro nás na první pohled zajímavější, "vlastenecká" stránka může být samozřejmě stále dokola podrobována kritice, co se autentičnosti prostředí, dějů i osob týče, ale zcela zřejmě tu neměla hrát a ani nehraje prim. Pojetí Tomáše, jakým se tu prezentoval Daniel Day-Lewis, v sobě obsáhlo skutečně obrovské množství vnitřních rozporů a konfliktů a nelze než ho za jeho výkon pochválit. Je samozřejmě více než těžké převádět do filmu Kunderův styl, a tak je vcelku pochopitelné, že tvůrci sáhli k jednoduššímu řešení, čímž bylo tvoření erotického dusna, které tu ale funguje znamenitě a bezchybně. (10.02.2005)

Zase další píčovina, která má tady podezřele vysoký hodnocení a já se tim nechal oklamat. Když to tak celý shrnu, tak ten film vypadá asi takhle: bla, bla, bla, kecy, kecy, šukačka, nuda, nuda, kecy, kecy, šukačka, pár archivních záběru, nuda, nuda, šukačka... Spíš se to mělo jmenovat "Nesnesitelná nuda k zblití". Navíc ve filmu jsou takový pěsti na oko jako např. to, že sovětská armáda používá americký náklaďáky nebo, že hlavní hrdina jezdí v roce 1968 hundrtkou se zapuštěnejma klikama. Upřímně řečeno jsem sledování týhle sračky vzdal asi po 2 hodinách, ale předpokládám, že finále nepřineslo žádnou závratnou změnu. (19.11.2006)

Když před časem poprvé navštívil Prahu jistý jihokorejský mladík, zamířil skoro poslepu, bez potřeby map, k jistému místu na Kampě. Tam zůstal stát, díval se do vody a byl zcela u vytržení. Tohle je místo, které si na základě tohoto filmu a pak i knihy hýčkal v hlavě jako Svatý Grál. Tady stála Tereza... Sám dobře znal polo-diktaturní společnost a ta fantazijní Kunderova Praha pro něj byla odrazem snového domova. V jeho mysli se protnul ten sen a realita (kterou,co si budeme povídat, moc nevnímal)... Cizí představy a sny o místech a lidech, které důvěrně známe, na nás mívají zvláštní dopad. Mohou nás iritovat, pobavit a někdy jen zůstáváme konsternovaně zírat na ten divný svět, který kdosi "odjinud" považuje za obraz naší reality. Dejte tomu šanci. (13.11.2012)

Nesnesitelná nuda dívání. Ne že by česká hymna zpívaná Američany neměla své kouzlo, ale mě prostě ten příběh absolutně nezaujal. Nevím, jestli je na vině Kundera sám nebo filmoví tvůrci, každopádně jsem se nevýslovně nudil, naprosto mě to nebavilo a postavy filmu nezajímaly (jak je to ostatně u drtivé většiny filmů o "intimitě"). Shrnul bych to do konstatování že on mrdá kdekoho, oba jsou na sobě svým způsobem závislí a končí špatně, protože takové je umění. (15.11.2006)