Nesnesitelná lehkost bytí

Vpodstatě dokonalá ukázka současného vývoje Kunderova mýtu. Od komplexního a hutného textu k řidkému a přežvýkanému příběhu, který je stylizován tak, aby byl "user friendly" pro západní publikum. Naprostá umělost prostředí by nebyla tak důležitá, kdyby právě před / po srpnová atmosféra nehrála v předloze tak důležitou roli. Kaufman evokuje atmosféru hjako klasický nezasvěcenec – všude vypichuje emblémy češství – vlajku, hymnu, Pražský hrad, ale pouhý pohled odhalí, že ve skutečnosti je vše umělé, nepochopené, překroucené. Vrcholem je závěr filmu, kdy je český venkov s nechtěnou ironií zobrazen jako na sorelových obrázcích z 50. let. Dalším problémem (alespoň pro mne) jsou herecké výkony, zejména prachmizerné vystoupení Daniela Day-Lewise, jehož Tomáš je naprosto bez jakéhokoli vnitřního napětí literární předlohy a vystačí si s jedním svůdným pohledem – přičemž únava, skepse a vnitřní exil se kamsi vytrácejí. A do třetice výtka – scénář se narozdíl od vyrovnané a mistrovsky stylizované předlohy zasekává na značné nesourodosti každodenní mluvy a hlubších myšlenek. Vyznívá to v důsledku neobyčejně pateticky a neorganicky. Pochvalu si tak zaslouží několik skvěle natočených okamžiků (vyzdvihnul bych zejména fotografování Sabininých aktů a pak působivě nastříhaný a ozvučený závěr), které mě však v žádném případě nepřesvědčily, že Kaufman natočil soudržný film, hodný Kunderova románu. Nebýt předlohy, byl bych asi shovívavější, ale tenhle film se zkrátka příliš nepovedl. (22.08.2004)

V ten páteční večer jsem měl za sebou už dva filmy, perný pracovní týden a „na krku“ třetí hodinu ranní. Netušil jsem však, že Kaufmanovým zpracováním Kunderova románu NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ budu natolik pohlcen, že po následující (bezmála) tři hodiny nebudu mít na spánek ani pomyšlení. Snímek se vedle tématu složitosti a tíhy života s člověkem, který bere život „nesnesitelně lehce“, a strachu v „diktatuře proletariátu“ dotýká také problémů života v exilu. Poznámka: snímek - nabývající na síle také díky filmovým sekvencím z dokumentu Jana Němce ORATORIUM PRO PRAHU (zachycující pohnuté srpnové dny roku 1968) - byl v roce 1988 nominován na Oscara, a to ve 2 kategoriích - kamera a scénář. (04.09.2003)

Velmi příjemné podání slavného románu...i když zrovna tenhle jsem nečetla, Kundera je i z filmu naprosto zřejmý. Vůbec mi nevadila ani délka, na Daniela Day-Lewise bych se dokázala dívat i mnohem dýl. A moc se mi líbilo zpracování politických motivů. Ale musím souhlasit s golfistou, erotických scén bylo opravdu až přespříliš. (29.11.2008)

Těžko říct ,jak by film působil pokud bych neznala knižní předlohu. Takhle jsem si projektovala do postav všechno ,co o nich z knihy vím a myslím si ,že jsem jim díky tomu více rozumněla. Možná až tolik ,že oni to ani nehráli :-). Ale je pravdou ,že třeba Tomáše jsem si představovala jinak a ne jako "honícího se uslintaného psa" a taky nějak mi úplně neseděla zpočátku naivní až "blbá" Tereza. No když o tom tak přemýšlím v žádném případě nedosahuje film kvalit nádherného Kunderova díla ,ale přesto je to snímek velmi dobrý a ač trvá tři hodiny ,já si ani na chvilku nevydechla. A to je co říct a také je to možná díky skvělé Nykvistově kameře. (11.12.2008)

Tuzemská Sophiina volba za časů Československa od pražského jara do normalizace. Hlavní genialita příběhu spočívá v samotném názvu "Nesnesitelná lehkost bytí", který vydá za celý román, protože vystihuje podstatu vnímání světa moderního nehladovějícího sentimentálního či romantického intelektuála, jenž hodně ví a uvědomuje si, ale příliš pozdě chápe. Bohužel nemůžu porovnat film s knihou, ale svůj osobitý charakter a obraz tento film určitě má, i když je pořád divné vidět Američany v roli Čechů. (04.08.2012)