Modré stíny

Opět se ukázal zlý duch čsfd - po první dílu přišli jako první hodnotit odsuzovači jakékoliv současné české tvorby, nasázeli odpady a jednohvězdičkové hodnocení. Opět mě fascinuje snaha hodnotil čtyřdílnou minisérii hned po prvním díle a vnímám to jako systémovou chybu. Já si s komentářem i hodnocením počkám, až po titulcích čtvrtého dílu. (29.02.2016)

Dekupáž i rakurzy jsou naprosto perverzní, ornamentální, sebepředvádivé. Uvádí postavy i diváka do naprostého chaosu. I rozhovor na lavičce před barákem se mění v jakési halucinované cvičení nespojitého střihu, divného vázání záběrů a vypouklých úhlů kamery + plus ty podivně středové kompozice. Tím je to vlastně zajímavé. A navíc ta přesvětlená tonalita. Prostě, je to lázeň :-) Ale jen na chvíli. [...] Podíval jsem se na předchozí dva díly a musím říct, že jsem byl dost příjemně překvapený. Je to vlastně opravdu dobré. Je to dost deziluzívní zúčtování s gründerskou dobou devadesátek. To k předloze Michala Sýkory, které prosvítá pod scénářem. Krom zmíněného stylu, mě dost překvapili i některé opravdu soustředěné hercké akce - k nim patří i postava, kterou hraje Tauš samotný, který je velmi přirozený. Potom Melíšková samozřejmě. A podivný humor. Zbytek po posledním dílu. (14.03.2016)

Koukám, že se tady zase melou ho*na. Znalci opět v akci. Uznávám, že kamera se hejbe víc než je zdrávo, trošku se mi z toho motala hlava, ale ten zvuk tak tragicky nevidím. Já jsem se bavila a těším se na další díl. Natruc těm kritikům tady. Viktore, dobrá práce zatím! Edit po 4. díle: po zásluze jasných 5*. (29.02.2016)

"modré stíny" nás budú doprevádzať ( prenasledovať) ešte veeeľmi dlho. Seriál poukazuje na dedičstvo minulosti prehnitosť systému, spoluprácu, uplatkárstvo a korupciu, . Domnievam sa , že je to tak vo všetkých krajinách kde bol odstránený režim jednej vládnucej strany. Nielen v Čechách ale aj .... veď viete .... ;) (15.08.2020)

Spisovatel Michal Sýkora je odvážný kritik poměrů a nebojí se literární hyperboly- trochu přitlačit, aby si toho neřádu kolem nás všimli i ti nejzabedněnější, ideálně všichni. V této svojí předloze zúčtoval s jedním filutou, jemuž coby Olomoučák viděl roky do karet. Ivana Gelnara nám příkladně Xaver Veselý před nedávnem v jednom ze svých orálně rektálních rozhovorů představil div ne jako svědomí tohoto národa. Jsem rád, že alespoň umělecká díla zůstanou nositeli jeho skutečného odkazu. Gelnar nevraždil, jen šulil a to není fikce, ale holý fakt. (16.03.2016)