Modré stíny

Diametrálně odlišné než předchozí případ. Zůstává sice obsazení a postavy, ovšem námět a celkové pojetí je jiné. Snaha o artové zpracování a přidání na stopáži paradoxně tomuto seriálu spíše škodí, jelikož se to celé míjí účinkem kvůli vyloženě amatérskému technickému zpracování (zvukař by zasloužil jednu po tlamě a okamžitý vyhazov) a otravně houpavé práci s kamerou. Případ totiž zdaleka není ani daleka tak zajímavý, jako minule a děj je velice často ředěn různými podzápletkami, které ale paradoxně jsou záživnější než samotné vyšetřování. Hrstka detektivů tvoří příjemnou partu, která se sice někdy chová krajně neprofesionálně a nerealisticky a co víc, herci často vyloženě přehrávají, ale divák s nimi vcelku soucítí. Příště bych ale vyměnil režiséra a kameramana, kteří svou snahou o uměleckou seberealizaci kazí jinak docela dobrou krimi. Slabší 3*. (18.10.2016)

Zatím nehodnotím celek hvězdičkami, jen konstatuji. Zvuk je příšerný. Herci huhňají, v chrámu s ozvěnou tomu není vůbec rozumět. Krobot si mele cosi nesrozumitelného pod fousy, a týká se to ostatně všech. Herci, copak jste se na Damu neučili jasné a srozumitelné výslovnosti? Asi ne, co? Jo, kdysi, ... to se dělal dodatečný dabing nebo alespoň se mikrofon podsunul herci co nejblíže, vy všichni tvůrci, ... a zvuk byl perfektní, ale dnes? Asi bych to natočil stejně (ne)kvalitně svým chytrým telefonem. Co více k tomu napsat? Vždyť i v předcházejícím seriálu Případ pro exorcistu to bylo totéž. A ta kamera? To by snad stačilo jen barvoslepému, ale JÁ ROZLIŠUJI PLNOU ŠKÁLU LIDSKY ROZEZNATELNÝCH BAREVNÝCH ODSTÍNŮ. Proč mě okrádáte, a ještě tak neuměle rozmazaně žlutě? S tímto jdete na trh? Jo, ... a troufalko, nemusím čekat na konec seriálu, když je mi jasné, že zvuk se nezlepší a barvy budou stále na úrovni nočního vidění speciálním přístrojem. A to mám FULL HD TV. Neboj troufalko, dokážu ohodnotit opravdu dobré, ale dokážu i po právu kritizovat. Když mi někdo nabídne zvukově nesrozumitelné dílo, je to jako by mi někdo podsunul knihu, kde chybí celé věty či dokonce celé textové stránky a navíc natištěnou na jakémsi zamlženém žlutém papíru. (04.03.2016)

Pro samou živou debatu nad nestravitelností formy či naopak svěží vodě v zatuchlých veřejnoprávních vodách se poněkud zapomnělo na to, zda je to vůbec forma odpovídající látce. Což není. Sýkorovy kriminálky jsou kvalitní tuctové žánrové řemeslo, které po přečtení pouštíte z hlavy jakmile v knihovně jeho titul vracíte a naslepo mezi stovkami krimi vytáhnete nemlich tu samou jen s jiným zasazením a jmény. Na to naroubovat mrtě svébytnou "éterickou" estetiku (od snímání, svícení, vedení herců, výstavby, rámování obrazu, prací se zvukem), která je důsledná ve svém záměru, to je jako jít na mravence se silnou lupou s těmi nejlepšími úmysly se na něj podívat zblízka, ale neuvědomit si, že jste pod přímým odpoledním sluncem čili mu žádnou službu rozhodně neprokazujete. Velký problém je, že předloha o nějakých čtyři sta stranách neutáhne stopáž blížící se pěti hodinám. Navíc to trpí syndromem NPC, kdy mnoho postav se vyskytuje jen na jednom místě jako by neměli žádný život, vždy k dispozici a bez práce, se stejným oblečením napříč několika dny. Vedle toho rozhašená časová posloupnost před finále, závěrečná střela, která je čistou popravou, navíc mířenou ve směru kolegů, klíčovou informaci si Výrová jak z blesk z čistého nebe vyvodí mimo obraz, není toho málo. Nemalé problémy plynou i z předlohy (všichni svorně tvrdí, že zavražděný měl jednu vlastnost, která ho definovala a kterou proti sobě poštvával kde koho, jeden již i tak z jiných důvodů podezřelý o zavražděném tvrdí něco v přímém rozporu s tímto a nikdo to nereflektuje, nikdo se na to nezeptá, prostě nic). Dále se to snaží po vzoru moderních kriminálek o přesahové adresování tuzemských kostlivců ve skříni, zde konkrétně STBáci po revoluci a korupční svět vyšší politiky (nejen) devadesátkového "kompra řeší vše, na každého se něco najde a já na bráchu brácha na mě". Ovšem je to příliš na první dobrou a nic moc z toho krom dvou či tří silných scén. Nad vodou to drží detektivní parta a nejedno lehké dilema vycházející z vyšetřování dotýkajících se jich osobně. Dále většina výkonů, opakuji většina (aneb kdo Taušovi povolil obsadit sebe sama je na vyhazov, točit umí, hrát opravdu ne). Ve výsledku je to nesporně zajímavé pozornost budící formou (ať už ji skousnete či nikoli), bohužel nikoli i (ne)žánrovými kvalitami. (06.02.2021)

Po prvním dílu, kdy kromě natahovaného děje zaujal nejen diváky, ale i autory neskutečně nepovedený zvuk, jsem si říkal, zda má vůbec cenu tuto sérii dokoukat. Nicméně vytrval jsem do konce a nelitoval. Sice mi přišel ještě třetí díl jako úlet totálně mimo téma a tvůrci mohli tento příběh natočit jako zvláštní film, ale závěrečný díl pokažený dojem opět napravil. Nechápu sice "umění" záběrů na stropy a stromy, ale asi měl tento způsob natáčení poněkud odosobnit příběh (?). Příběh byl tak komplikovaný, že si nejsem dosud zcela jist, kdo vlastně byl ten zlý a kdo hodný, ale obávám se, že i přes některé své kvality nebudu možná chtít rozplétat tento komplikovaný případ podruhé. Co mě ale obrovsky potěšilo, byly postavy. Pro mě téměř neznámá Klára Melíšková je konečně policistka, která nepůsobí směšně, ani když křičí (na rozdíl od Atentátové kožené rádoby drsňačky) a David Novotný ukázal, že umí i nejen jako komediant. Zajímavá série. (20.03.2016)

Deklarovaný pokus o quality tv zůstal tak nějak na půli cesty. Pozitivní je, že Sýkora jako znalec detektivek pochopil, že "severské" propojení murder mystery s politikou a osobními vztahy hlavních postav je nejen trendy, ale taky funkční model. Zatímco však nordická detektivka linii vztahů používá jako další rovinu vyprávění, která má zpravidla nějaký vztah ke zločinu, zde jde o nádstavbu, která za a) není rozvinutá (dcera S. Majera) nebo za b) nemá pro příběh žádný zásadní význam (vztah Krobot / Melíšková). Ozvláštnění vyprávěcí struktury vcelku oceňuju, ale zase jde o určité nepochopení konceptu. Je fajn, že Pechlátova postava se na čas jeví jako oběť komplotu své hysterické manželky, aby se posléze v retrospektivě ukázalo, že všechno je jinak, problém je v tom, že tento vypravěčský trik na diváka funguje jen deset minut (než retrospektiva přijde). Zručnější západní tvůrce by z toho vytěžil nejistotu aspoň přes dva díly. Podobné je to se stylovými hrátkami, které někde působí (na české poměry) objevně a slouží evokaci napětí nebo jinak pomáhají vyprávění (využití zvuku, hudby...), jindy je ale jejich přínos přinejmenším diskutabilní (práce se světlem, kontrastem). V každém případě vypadají Modré stíny "jinak" než většina produkce nejen ČT, to se musí nechat - ale pokud by to znamenalo zároveň zcela "funkčně", byl bych ještě raději. Uměřený herecký projev některých aktérů (Huba, Lábus, Majer) je jistě na pochvalu, naopak zbytečně hysterické pasáže (Melíšková, Voříšková, Pechlát) působí v lepším případě divadelně, v horším úplně přepáleně. Závěrem - nelituju sledování coby promarněného času, ale až se filmařská odvaha skloubí s racionálnější úvahou, budu rozhodně šťastnější. (10.05.2016)