Juha

Na samém konci dvacátého století se Aki Kaurismäki, po stránce filmové, vrací na jeho počátek. Němá, naivně romantická groteska i drsné drama o boji skutečné lásky s tou vyumělkovanou, zabalenou do lákavého obalu, pod kterým se nakonec skrývají jen zoufale prázdné pohledy, mimochodem excelentně nasnímané. Originálně a skvěle odvyprávěný milostný příběh. (15.04.2017)

Kaurismäki pojal Juhu opravdu po svém a dokázal jej natočit tak obdivuhodně, že divák chvílemi upadá v domnění, že sleduje skutečně nějaký starý němý film. Samotný přímočaře a černobíle (nejen vizuálně, ale i dějově) natočený příběh by ale nedokázal vyvolat u diváka správné dojmy a emoce, nebýt fantastické, dokonale přesné hudby. Ta u tohoto díla skutečně tvoří minimálně polovinu konečného výsledku. (10.02.2003)

Dodnes som nevidel žiaden film od Akiho Kaurismäkiho, ale videl som hodne veľmi dobrých nemých filmov. Pobavilo ma označenie filmu Juha za "poctu nemému filmu". Vizuálom Juha naozaj pripomína množstvo nemých filmov, unikol mi však zmysel nakrútenia filmu v roku 1999. Koho má osloviť, akej cieľovej skupine je určený? Myslím, že v určitých prípadoch je vhodné aj v súčasnosti zvoliť čiernobiely materiál, dokonca ojedinele aj vynechať dialógy, ale týmto prípadom Juha nie je. Dve hviezdičky v tomto prípade, okrem obvyklého zmyslu, vyjadrujú aj nádej, že sa v budúcnosti stretnem aj s výrazne lepšími dielami vychýreného fínskeho režiséra. (03.04.2017)

Páni, tak tomuto říkám úctyhodně vzdaný hold němému a černobílému filmu. Krásně a minimalisticky zpracované, myšlenkově hluboké, perfektně zahrané. Kaurismäkiho snímek JUHA je pro diváka dostatečně "průhledný", nikoli však automaticky lehce stravitelný. Realističnost mnoha scén je do značné míry potlačena a snímek tak více vyznívá jako hluboké a citlivé podobenství/poselství o leckdy zvláštním světě či o životě a životních hodnotách leckterých lidí. Za zmínku stojí také vynikající, typicky "prkenné" herecké výkony "dvorních herců" Aki Kaurismäkiho - nemohu nezmínit alespoň Kati Outinen či Markku Peltola. (22.12.2003)

Čiernobiela nemá dráma s občasnými reálnymi zvukmi či spevom prináša šestákový baladický príbeh vidieckeho páru, ktorého jednoduché šťastie naruší bonviván z mesta s pokazeným autom. Na opravu motora postačí ozrutný šroubovák, no na opravu srdca je nabrúsená sekera slabou náplasťou. Ústrednú dvojicu a okolité postavy stvárnené osvedčenou partiou hercov, vyjadrujúcich emócie strnulými pohľadmi a zaťatými päsťami, ktorých poznáme aj z ďalších Kaurismäkiho diel. Dej sa odohráva akoby v minulosti, no niektoré reálie uvedú diváka do prítomnosti. Zdanlivá naivita umožňuje priezračne vypozorovať základné ľudské postoje, všetko v sprievode skvelej hudby. (03.08.2006)