Volume 1: The Devil (E01)

Zatím, se nemůžu rozhodnout, kdo komu škodí víc: jestli Refn, pro kterého je hlemýždí rychlost alfou a omegou, zpomaluje tempo dialogů, Eda Brubakera (velkého fanouška hard boiled kriminálek, jen tak mimochodem) natolik výrazně, že nepůsobí ani zdaleka tak důrazně, jak by měli. Nebo autor Criminalu a Fatale, jedněch z nejlepších, tištěných noirů, pokud přistoupí na Refnovu vyprávěcí pomalost, ztratí hodně ze svého šarmu. Prozatím, zůstanu v opatrném očekávaní, minimálně pro tu mistrovskou práci s mizanscénou, tam Refnovi, nejde vytknout, takřka nic (24.06.2019)

Tohle nepochybně JE režijní "onanie". Takhle extrémně odtažité, pomalé a na-ta-ho-va-né scény a dialogy by totiž snad nikdo svéprávný NEZÁMĚRNĚ nemohl natočit. Otázkou je, zda té onanii podlehnete, nebo vás unudí k smrti - právě na takovýchto kontroverzních počinech se nejlépe demonstruje nemožnost objektivního hodnocení. Osobně jsem zatím spíše na té první straně (líbí se mi Khondjiho pochmurný městský vizuál, Martinezův synťákový podkres i směřování příběhu), ale ta neustálá okázalá snaha o vnitřní tenzi/mrtvolnost je někdy opravdu na hraně ne/snesitelnosti. Působí to na mě dojmem, že by se Refn rád stal tvůrcem, jehož styl v sobě kombinuje prvky Lynche. Tarantina a (trochu) Leoneho. TOtDY vypadá na těžkotonážní autorský projekt (a to i na poměry současné quality TV), což je mi samo o sobě velice sympatické, ale po dlouhé době si nejsem ani trochu jistý, zda budu mít sílu rozkoukaný seriál/minisérii dojet do konce... (21.08.2019)

Kdo četl Brubakerův Kriminál bude jako doma. Mozaika složená z pochybných charakterů v nezáviděnihodných situacích se pomalu rozplétá. Velmi pomalu. Refn nabízí rozvláčnost v uspěchaném světě. Pomalé dialogy, dlouhé pauzy i klidné jízdy autem za doprovodu Martinezových syntezátorů by běžný režisér nechal na podlaze střižny, aby mohl překotně šokovat z prstu vycucaným zvratem. Zde je síla v tichu a nehybném obraze. Teller jako Martin je zajímavě odtažitý a nepřístupný, přesto se s ním dá v určitých pasážích zatím snadno ztotožnit. Začátek třináctihodinového filmu. (18.06.2019)

Refn se vrácí zpátky v DRIVE stylu, aby zároveň ještě více utahal už tak nervy mrskající napínání zpomalenými nedialogy a záběry do prázdna. Působí to jak směs DRIVE, NEON DEMON a 3. série TWIN PEAKS, kterou jsem dodnes nezvládl dokoukat právě pro onu až příliš narcistickou do děje nevtahující formu. Tenhle prolog jsem dal na třetí pokus, kdy jsem musel zpětně skočit na začátek, abych pobral, co se stalo/nestalo. Doufejme jen, že s příštími díly se tempo a gradace aspoň o několik se(kund) zrychlí. Jinak Khondji za kamerou a Martinez ze studia válí! (28.07.2019)

// Člověk skoro aby začal doceňovat druhou sérii True Detective. Refn si v TOTDY zase honí formu, kterou má jeho nový seriál parádní, ale co má sakra být ta póza? Odříkat tři repliky na parkovišti fakt nemusí zabrat 10 minut, tohle rádoby artový machrování jsem vždycky nenáviděl, Refn tady sice nepředvádí ta samá zvěrstva co Lynch, otravný to je ale zhruba stejně. Na druhou stranu v sexu, násilí a využití Cliffa Martineze je to dost silný, až vtahující, takže chce člověk víc. Minimálně jednu další epizodu tomu ještě věnuji, očekávání ale držím pro jistotu u země. (16.06.2019)