Thelma

Norské lesbičky miluju, ale zrovna Thelmě bych se do kalhotek dostávat nechtěla, mohla bych si pak na loďce hrát na živou pochodeň nebo tančit jak píská, nebo spíš jak se škube. Thelma a její záchvaty, kdy vypadala, že dostala paralyzérem do prdele, jsou sice celkem kominické ale buddha ví jaká švanda to zase neni. Lesbických scén je ukrutně málo a ukáže se toho ještě míň, vlastně když nepočítám Thelminy kůzlata tak neuvidíme ani piču. A zrovna na tu jsem se těšila. Hlavně že tam po cigaretě kouří hada...Film není takovej průser jak se může zdát, dokonce je celkem fajn, jenže to tempo. To se nevleče to se táhne jak smrad z hajzlu na rybářský lodi. Než se něco začne dít ve více než náznacích, tak je skoro konec filmu a já zjistila, že místo našlápnutý pecky, co sliboval trailer, jsem dostala div ne komorní lesbo dráma. A to nasere (11.01.2018)

Není Trier jako Trier aneb v Norsku otevřeli první sexshop pro křesťany. Jablko z Ráje tam sice nemají, ale hada-pokušitele seženete v pohodě. Mladá a (překvapivě depilovaná) křesťansky založená slečna Thelma má záchvaty, podobné epileptickým, z toho, že své kamarádce nemůže vyhovět v sexuální oblasti. Podobenství hada a ptáka má psychickou inklinaci k mužskému pohlavnímu orgánu. Pořádné nadpřirození by tedy vyřešilo její nadpřirozené výjevy. S tím ale zásadně nesouhlasí režisér a dvě únavné hodiny hledá, jak by diváka oslnil. Co ho vedlo k natočení této nebetyčné píčoviny, je celkem zjevné: a) viděl Carrie, b) miluje filmy Darrena Aronofskyho, c) psychicky se na něm podepsaly nedělní bohoslužby. To von Trier by naservíroval přinejmenším explicitní cestu do dívčího klínu, Joachim servíruje modlitby, snůšku paranesmyslů a nudu. A ke vší škodě tlumí sexappeal hlavní herečky, neb Eili Harboe je materiál, se kterým se dá pracovat. Takže tenhle norský výjev pomateného tvůrce a obdivovatele biblických dějin můžete s klidem vynechat. O horor se to sotva otře, na psychologický film je to nepůsobivé. Solidně nasnímané a herečka v hlavní roli se snaží. Víc nic. Ke všemu protivně náboženské. 2/10 (05.08.2018)

V podstatě takové guilty pleasure. Thelma je tím druhem živelného ženského thrilleru, na který je hrozně zábavné se koukat a o kterém je lepší příliš nepřemýšlet. Všechny ty významové roviny by totiž mohly přestat dávat smysl. Nicméně Eili Harboe perfektně ztělesňuje provinilou hříšnost hlavní postavy a celý film tak příjemně graduje až do zábavného konce. V rámci severské kinematografie je tak Thelma až překvapivě popcornová záležitost. 7/10 (15.02.2018)

Film měl, dle mého, určitě na víc. Krásná forma (obal) a skoro prázdný vnitřek, který od určitých scén nelze brát moc vážně. Pro mě povrchní, určeno spíše pro teenagery, možná festivalové teenagery, nicméně vše na mě působilo rozmělněně. Příběh má sice povedené retrospektivní vyprávění (dovětky), celkově ovšem nemá příliš pevnou strukturu, která by mě více vtáhla do rozpolceného nitra Thelmy, děvčete satanovo, jež si plní každé přání. Zažívá své vyhnání z ráje, nechybí had, hříšné myšlenky i peklo plné plamenů. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (24.01.2018)

Jedna lesbická láska, jedna depresivní famílie a jedno nemilé tajemství. Ujetí Norové experimentují. První polovina je velmi svěží a působivá, úvodní sekvence dokonale zamrazí. Nakonec se ale mladá katolička přeci jen dočká univerzity, na jejíž půdě začne poznávat skutečný život se všemi vrcholy i pády. Postupně zároveň odhalujeme jedno (nadpřirozené) rodinné tajemství, které bude souviset právě se znepokojivým objevováním dívčiny vlastní osobnosti a sexuality. Podmanivé pojetí sešněrované náboženskými mantinely začne víc prostupovat k nahánění rodinných kostlivců, což sice přinese několik netriviálních témat k zamyšlení, ale rovněž rozmělní i to zajímavé, co jsme předchozí desítky minut sledovali. A solidně zamotá hlavu. Prostě první polovina je vizuálně je seversky odtažitá, příběhově přitažlivá a nepřeplácaná, druhá rovněž, ale už to prostě (možná nakombinováním dalších prvků) místy drhne. Co dodává na podmanivosti celého snímku je naprosto přesvědčivá Eili Harboe. Když si skládá střípky svého dětství, diváka mrazí, když se nejistě usmívá nad hloupými otázkami svých vrstevníků, znovu z toho mrazí. Potěší i debutující „něco mezi Alicií Vikander a Rosarií Dawson“ Kaya Wilkins nebo představitelé hrdinčiných rodičů. Ponuré i křehké zároveň. Ale něco mi tam nakonec (k těm čtyřem hvězdám) chybělo. (26.12.2017)