Čertoviny

A teď jednu hezkou, milou, jihočeskou...čerto(píčo)vinu. A nebudu Troška(ř). Tak už si tak nějak divák zvykl na Zdendovy nezbedné reparáty, kdy se náhle umělecký tvor zklidní, má to své pojednání méně uřvané a více provoněné senem, loukami a lesy. Náhlá absence fluidovitých žvatlajících čertíků i Luciperů se Slavíkem v hrdle je vítána. Když ovšem pohádka pozbývá nápady, omílá postavy, kterých je v pohádkových érách nepřeberné množství, čerti i triky spadají svojí úrovní do dob normalizace, je prostě něco na Troškově opravné zkoušce špatně. Na začátku z pekla pláchne hříšná duše, ne, není to žádný zkorumpovaný politik, frnkl jen Holub, konkrétně Radek, průsvitně vyvedený. Neuhlídali ho dva mladí a nezkušení čerti, Prachař s Benediktem, kterým je uložen pekelný trest od Lucipera. Mají se vydat do světa a přivést do pekla hříšníky. Nápad to je, sice zavání Andělem Páně, ale můžeme být za něj ještě rádi, neb je na dlouhý zbytek pohádky tím jediným, zábavným. Usuzuji, že pohádky jsou nadále primárně určené dětem, tudíž naprosto netuším, co by ve zdlouhavých devadesáti minutách trvání mělo přitáhnout jejich divácký zájem, co by jim mělo připadat atraktivní a kouzelné. Většina děje je soustředěna do fádní vesnice, na fádní statek, případně do obyčejných okolních hvozdů. Ve filmu pořád svítí slunce a vládne jedno parné počasí. Do děje po pár minutách vstoupí dvě zásadní záporné postavy, zlý a hamižný pantáta, který po všech ustavičně řve, ano, chcete-li někoho uřvaného, obsaďte Oldřicha Navrátila (chválím), a zlý Kopyto, příslušně zlý Míra Nosek (chválím), který je nejbohatším sedlákem a zároveň největším gamblerem v celém širém okolí. Nikoho nezaskočí, že pantáta má dceru (Sára Sandeva), která už u sebe objevila klitoris a že jediný čeledín Jenda to s ním umí, až holčina trucovitě odolává návrhům jak sedláka, tak i tajemného hraběte (David Gránský). To samé se týká čeledína, na toho je nasazena zámožná kněžna (Jana Bernášková). Po vteřině je každému jasné, kdo na zamilovanou dvojici tajemné a bohaté postavy, které mají prověřit jejich neskonalou lásku, tak zněla v druhém kole sázka mezi vyslanými čerty a Luciperem, jinak z nich bude uhlí, nasadil/narafičil. Jen Troška má dojem, že jeho scénář je patřičně neprůhledný a sofistikovaný. Divák může být zaskočen jen hustým počtem nesmyslů, které se do filmu vloudily, namátkou můžu uvést to, že když postava A se promění v postavu B, neměly by se tyhle postavy nikdy spolu setkat ve společné scéně, k čemuž došlo. Když chci uštknout někoho hadem, neměl by tento exemplář budit dojem, že pláchl chovateli z terária. A triky? Je jich Troška, polínka, která se sama pohybují, to snad nikoho nevzruší. Luciper Karla Dobrého má děsnou paruku, ta jeho solidní projev celkem dehonestuje. Čerti i peklo, do kterého nahlédneme sporadicky, to prostě nemá kvalitu. A na um se dere i otázka, kde Troška pořád bere ty jinochy, kteří mu patrně ochotně skáčou z postele rovnou do pohádky, v důvěru jejich hlas už tolik nemá, neb postsynchrony jsou věčné. Chválím hudební doprovod, Krkoška nezklamal. Většina kladných postav nemá charisma, je to rozvleklé, technicky zaostalé, pohádka bez kouzla nemá naději na věčný evergrýn. Jednou se vidět určitě dá. Prostě Troška reparát zvládl, rozhodně ale ne nějak čertovsky výsostně. 5/10 (12.05.2018) (méně) (více)