120 BPM

Asi příliš tvrdé hodnocení, ale nemohu jinak. Moc jsem se na tenhle snímek těšil, ale bylo to utrpení. S tou komunitou lidí jsem se vůbec nedokázal ztotožnit. I kdyby mi nezbývalo moc času tak bych si ten zbytek života chtěl užít co nejlépe a ne bojovat tím, že vše budu jen vše ničit a kopat kolem sebe. Dle hodnocení asi můj problém. Rozhodně to, ale není problém filmu s gay tématikou. Taková Philadelphia, Dej mi své jméno, nebo Pride to je jiná emoční podívaná. Tahle chladná a neskutečně dlouhá podívaná je za 3/10. (13.07.2018)

Co s popelem? xxx chtěl svůj pohřeb zpolitizovat. Chtěl, abychom jeho popel hodili na pojišťováky. S tím vyvstává otázka, jak jeho popel získáme... Už dlouho se mi po filmu nechtělo prcat tak málo jako tentokrát. Film začíná demonstrací, pokračuje schůzí, aby se diváka i protagonisty vrátil rychle zpět do auly. Schůze, schůze, Gay Pride, schůze, nějaký ten devadesátkový rave, svodky z denního tisku a citáty od Baudrillarda, prcačky při decentním osvětlení (škodolibě divácky nevděčně výhradně mužské páry) a v poslední třetině i kapačky a další happeningy. Od Okresu na severu se 120BPM liší tím, že někdo kvůli poklesu červených krvinek občas spadne ze židle, jak dobře je to natočené, absencí detailních záběrů tváří věkovitých funkcionářů a vitalitou, s níž Moučka neuměl ani běhat, natož vést dialog. Nemohl jsem si v této souvislosti nevzpomenout na politováníhodný výrok Jana Němce, který je čarovným mostem k odpovědi na otázku, proč je na tom naše společnost tak jak je. 120BPM lze brát jako výkladní skříň prvotřídního francouzského aktivismu, který se nahlíží s narcistním zalíbením ze schopnosti dokonalé organizace, kreativity, zápalu a úzkostlivého dodržování demokratických principů. Nebo jako manuálu, jak jde dokonale čas, který zbývá, řečeno s Francoisem Ozonem, efektivně zavraždit. Hodně záleží na tom, jak moc jste duchem z fatalistické poloviny Evropy, která ví, že bojovat proti jistým soupeřům (HIV, prezident, farmaceutické společnosti a hlouposti) nemá smysl. ACTION=VIE, SILENCE=MORT (22.11.2020)

-2* na to, že tu má film aktuální hodnocení 75%, tak mě hodně zklamal. Sice herecky i režijně není zase tak špatný, ale nízkou známku dávám hlavně díky natahované nudě, jakou jsem při jeho sledování prožíval. Sice je dle skutečného příběhu, ale polodokumentární styl mi tu vůbec nesedl. A rozhodně Klub poslední naděje - film s podobným námětem, mi přišel zpracovaný mnohem záživněji - a ten určitě doporučuji víc než tento. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 0 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.11.2018)

V žádném případě se nejedná o divácky atraktivní snímek, ale svou nepopiratelnou hodnotu určitě má. Poměrně velké množství dialogů mezi aktivisty z pařížské pobočky hnutí ACT UP na téma AIDS může spoustu lidí odradit hned na začátku od dalšího sledování, stejně tak i nepříliš vábné sexuální scény. Sama jsem s tím vším měla trochu problém, ale jsem ráda, že jsem to nevzdala a film dokoukala. 120 BPM přináší ucelený pohled na stav francouzské společnosti v devadesátých letech minulého století a bez přílišného citového vydírání ukazuje trpký konec jednoho milostného gay vztahu na pozadí protestů za práva LGBT, s nimiž se dodnes HIV pozitivita nejčastěji pojí. Vedle vcelku kvalitního scénáře mě zaujaly zejména herecké výkony hlavních protagonistů této neveselé podívané a výtečný dobový soundtrack. Jedním z opravdu silných momentů filmu je záběr na řeku zbarvenou do ruda, která zřejmě symbolizuje krevní řečiště, prokládaný těžkým dechem bolestmi ztrápeného Seana. Dále mi v paměti utkvěl obraz masy těl ležících protestujících s transparentními kříži na hrudích. (80%) (06.09.2020)