Nemilovaní

Vynášeno do nebes a papírově perfektní film. Těšil jsem se a to jsem neměl dělat, ve výsledku jde o "obsahově" nevyužitý potenciál, který i přes syrovost a reálnost prostředí schází mnohé. Zásadní problém vidím v nedostatečně prokresleném otci, jeho nevěře i občas uměle vloženému prvku závislosti na sociálních médiích, která nemá tu potřebnou pointu. (22.01.2018)

Dovolím si zdánlivě nemístné srovnání a prohlásím, že Nemilovaní jsou evropskou festivalovou verzí Villeneuvovo Zmizení. A právě značná odlišnost mezi oběma snímky podle mě ukazuje (nejen) současný zcela rozdílný přístup k tématům a jejich zpracování. Zatímco Zmizení je příběh vyprávěný řekněme klasickým hollywoodským způsobem, tedy s důrazem na jednotlivé hlavní postavy, vykreslení jejich pocitů, emocí a poznání jejich vnitřních démonů, Zvjagincev jede podle současného evropského festivalového trendu (normální život normálních lidí naruší násilná událost - kolikrát jsme to za poslední roky u výrazných festivalových snímků viděli) a za pomoci základního rozestavení dané situace zkoumá a pozoruje jednotlivé účastníky, aby tak zobrazil problémy celkové společnosti a odhalil tak démony spíše všeobecné. Oba přístupy mají něco do sebe, já asi navždy zůstanu spíše přívržencem klasického filmového vyprávění, ale to nic neubírá na tom, že jsou Nemilovaní výborným filmem, který každou minutou utahuje a utahuje a může se stát, že se katarze dočkáte až třeba druhý den po filmu. 8/10 (14.03.2018)

I když místy prosvitne filmem něco jako naděje, stejně máte pocit, že nad postavami se neustále vznáší spíše něco temného a deprese. A nad divákem taky. Jako kdyby bylo všechno, co postavy dělají, tak nějak špatně, a nebylo možné z té smyčky za žádných okolností vypadnout. Ale stejně chcete sledovat až do konce. (27.03.2018)

Zde není láska, ani v sebemenším náznaku. Osvobození EGA a nastalo peklo na zemi. Mrazivě chladný, depresivní film, jehož název by se měl do češtiny překládat věrně podle původního, totiž NELÁSKA. Je mnohem výstižnější. Film je depresivní v tom, že tu není žádná naděje, není tu Bůh (který člověka miluje), proto mu nelze dát plný počet. Není zde však ani žádný milující člověk. Film je však umělecky velmi dobře podaný a úmyslně (či neúmyslně) může být pro mnohého diváka varováním, či podnětem k zamyšlení. Připomíná mi některé neúprosné depresivní mrazivky rumunské (např. 4 měsíce..., Úterý po Vánocích aj.). Nejsem si jist, zda jsem správně pochopil závěrečnou scénu z nové domácnosti Borise, ale zdálo se mi, že říká: a znovu totéž v bleděmodrém... (21.07.2020)

Velmi dobře vystihnutá nenávist mezi hlavní dvojicí, pro mne film nespasila. Od zmizení syna mi přišlo, že se děj zastavil. Ano, hledání bylo vyobrazeno velmi podrobně, ale naprosto bez emocí. Vyznělo to do ztracena a jestli to byla symbolika k zobrazení prázdnoty "mobilové" společnosti budiž, ale zábavné to nebylo. (01.07.2018)