Nemilovaní

Chladné, kruté, pravdivé. Ruského režiséra Andreje Zvjaginceva zajímá vztah manželů, kteří spolu jen dožívají. Jdou od sebe, každý má jiný vztah, nesnášejí se, pohrdají jeden druhým, roky fungovali bez lásky, pojí je pouze dvanáctiletý syn, kterého vlastně ani nemají rádi, a dávají nevybíravě najevo, že je momentálně špatně řešitelnou přítěží. Jenže pak se kluk ztratí. Je to nekompromisní, ale zatraceně pravdivé. Stačí se kolikrát rozhlédnout kolem sebe. Lidé se vrhají do vztahů, neumí spolu mluvit, rozcházejí se kvůli malichernostem, vstupují do manželství a hypoték, aniž by se pořádně znali. A milovali. A respektovali. A chtěli si rozumnět. Tvůrci to do nás perou, poukazují na neúčelnost institucí, na děsivě pochroumané vztahy, na sociálně-politické problémy současného Ruska. Lhostejnost vztahů podporuje i zimní počasí. Brzy pochopíme, že odcizení se předává z generace na generaci, že společnost je nesmírně konzumní, že dospělé zajímá zejména uspokojování vlastních materiálních a sexuálních potřeb. Zvjagincev se doslova vyžívá v dlouhých statických záběrech, přesto diváka drží v napětí a donutí ho sakra přemýšlet nad tím, co právě sleduje. (08.02.2018)

Několikrát jsem při filmu usnul, ale nebylo to vždycky jen kvůli nudnosti filmu, nýbrž únavou. Nemám moc rád filmy, kde se nic nevyřeší a zbytečně diváka hodinu napíná a snaží se vytvářet nějaký příběh. Velmi zajímavá je zde ústřední dvojice. To jsou opravdu rodiče, které bych nikomu nepřál. Nejlepší scéna je ta, když fotřík Boris "uklidí" svého synka do postýlky, protože ho ruší při zprávách, absence jakéhokoliv citu je tu neskutečná. (24.07.2018)

"Nelyubov" je rozhodne jeden z najlepších filmov roku 2017. Myslím si, že málokedy sa nájde tak dobre spracovaný film, než je tento. A veľmi dobre sú tu vyprofilované postavy a má to absolútne strhujúci záver. Neviem čo by som vlastne mohol povedať o tomto filme, Pretože nechcem zachádzať moc do spoilerov. Ale skúsim to. Naši dvaja hlavní hrdinovia sú so svojim manželstvom na konci. Ani jeden z nich nechce svojho dvanásťročného syna a počas jedného večera povedia pár skutočne škaredých vecí, ktoré si Aljoša vypočuje. Na druhý deň ide ako klasicky do školy. Rodičia si užívajú so svojimi novými milencami, a na druhý deň zistia, že nie je doma a počas dvoch dní nebol v škole. A náhle sa všetko zmení a rozhodnú sa svojho syna nájsť. V prvom rade poviem, že ten film je vynikajúco natočený. Vyzerá skutočne vynikajúco. Každý záber vo filme je nádherný, efektný a veľmi dobre buduje atmosféru. A v kombinácii s hudbou to vyplýva skvele. Hlavní hrdinovia sú nám od začiatku nesympatickí. Ani nie tak samí o sebe, skôr ako vnímajú svojho syna a ako by sa ho obaja najradšej zbavili a nemali vo svojom živote. A najmä tento odpor pociťujem voči matke, ktorá bude mať pred milencom ohromné monológy o tom, ako svojho syna nenávidí, lebo v ňom vidí svojho manžela a ako sa na neho nedokáže ani pozrieť, no potom zmizne a všetko sa v jej svete otočí a nikdy nebola tou, ktorá ho nechcela. Je to podľa mňa veľmi pokrytecké. Ale časom, keď oboch hrdinov vidíme a ako sa zžívajú s novou situáciou, dokážeme ich viac pochopiť, dokážeme nájsť možno trošku súcitu. Lenže je to trošku ťažké, keď povedali tie veci, ktoré mal možnosť Aljoša počuť. Úprimne poviem, že tím ľudí, ktorí sa ho snažia nájsť majú v mojich očiach väčšie sympatie než rodičia. Lebo bolo skutočne na nich vidieť, že robia maximum a pochopia veľmi rýchlo, prečo chlapec odišiel. Sú tu vynikajúce scénky, a plus človek absolútne netuší, kam film nakoniec dospeje. Nie je tu moment, kde by sa človek nudil a neustále je maximálne ponorený do príbehu. A dúfa, že sa nakoniec chlapec nájde a existuje nádej. Lenže nie vždy veci musia skončiť happyendom. Jediné čo nám preto ostáva je nádej. A držíme sa jej. Lebo je to to jediné čo máme ako diváci spolu s rodičmi. A čo je ešte na filme vynikajúce, ale skutočne vynikajúce je jeho posledných 5 minút. Nepoviem o nich nič, len fakt, že to skutočne dokazuje, že môžeme si myslieť aké šťastie nájdeme v inom náručí, no skutočnosť taká vôbec byť nemusí. Neviem čo viac povedať, iba aby ste si film pozreli. Rozhodne stojí za to. Hodnotenie: A+ (20.11.2017)

Největším problémem všech těhle jakože civilních dramat je jejich zběsilé tempo. Obzvláště, když je navíc natočí nějaký hyperaktivní komsomolec, co si ve volných letech ze všeho nejvíce libuje v depilování si předloktí pinzetou a pokud mu v tom fofru ještě zůstane nějaký ten měsíc, zbožňuje freneticky pozorovat, jak mu tvrdne chleba. To se pak takhle v úvodní půlhodině ani nestihnete pořádně pokochat zcela nedostatečně dlouhým záběrem na mrtvé stromy a najednou vžuuuuum, už sledujete fracka na cestě ze školy. No, je to cukulet jaxviňa, má to domů pouhých pět kilometrů, takže se tam jen tak na dvacet minut bleskově mihne, přičemž zaseklý stativ v těch pomíjivých okamžicích neuroticky švenkuje mezi vchodem do vzdělávacího institutu a moc pěknými kořeny parkových dřevin. Pokaždé na pouhopouhých deset minut!!! Absolutně to dění nestíháte sledovat, srdce vám buší tím přívalem adrenalinu jako o závod a dřív, než byste stihli tisíckrát říct „Kurvacojetozasezanarkoleptickoupičovinu“, počítáte půl hoďky zrnka prachu na stole ve frackově pokojíčku a věnujete se důkladné realitní prohlídce průměrné ruské třijedničky, a to včetně až příliš spěšného popisu výhod nemovitosti a výčtu čtverečních metrů, tudíž absolutně nemáte nejmenší šanci se adekvátně rozhodnout, jestli byste byt nakonec koupili, nebo ne. A takhle zběsile to letí celou dobu, takže onen zcela nepodstatný, poměrně silný příběh v pozadí o tom, jak šeredný táta pojebe flundru, slizká máma z toho chytne hysterák a motorový pekáč, fracka nikdo nechce a tak se zařídí po svém, vás v kontrastu se vší tou ultrahektickou filmovou nádherou nakonec pěkně otráví, neboť si ani nestihnete pořádně vychutnat třeba tu klíčově podstatnou bábu, která patnáct minut důkladně utírá tabuli a pečlivě zamyká učebnu, či jiné veledůležité dějové kudrlinky! Dvě hodiny prostě uběhly jako cévkování ostnatým drátem a dvojka by měla mít aspoň pět, aby si divák řádně užil totálně znekrotizovanou prdel a ochrnutou páteř z kina na hraně v Kině na hranici. (02.05.2018)

Uznávaný režisér Andrej Zvjagincev natočil syrově drsnou a nekompromisní výpověď o povrchní době, v níž žijeme. Kdyby milenecké páry nelepily vztahy dětmi a pořídily si je až po důkladné rozvaze a opravdu z lásky, nemuselo by tak často docházet k úděsným situacím, které popisuje tento film. Přitom nejde pouze o vhled do problematiky ruské společnosti, ale k podobným vztahovým blamážím dochází všude na světě, ani naše země není žádnou výjimkou. Kromě velmi sebejisté režie a vtahující kamery snímek zaujme i nadmíru přesvědčivými výkony typově skvěle obsazených představitelů stěžejních rolí a nesmírně intenzivní hudbou. (85%) (15.01.2023)