Děvče ze sirkárny

Už úvodní montáž prakticky automatizované výroby sirek je fascinující. Následuje film bez dialogů (postavy spolu nekomunikují a když už promluví, tak nemluví spolu, ale na ostatní) u kterého by se střídavě dalo smát, plakat, a mnohdy obojí zároveň. Ale celé by to bylo "jen" velmi dobré, nebýt hodně překvapivého zvratu, který hlavní hrdince, do té doby jen zmítané rozmary druhých, dá sílu uchopit svůj osud do vlastních rukou. (26.05.2023)

Chudák Kati (vlastně Iris) je v tom úplně sama - bylo mi jí líto a nečekal jsem tak tragický konec - moc smutný film i v porovnání s ostatními Kaurismäkiho snímky. Z některých scén v závěru mi běhal mráz po zádech. Zajímavé byly i drobnosti jako dárek k narozeninám v podobě laciné knížky, pomeranč v nemocnici, vypečené kuřátko a pozvání "přítele" na kávičku se slavnostně oblečenými rodiči....... smutné,šedé, mlčenlivé, občas i tragicky vtipné....... (22.10.2012)

Tento tradične mĺkvy príspevok do Kaurismäkiho Proletárskej trilógie ma dostal asi najmenej (vrcholom je pre mňa Ariel, možno i preto že som ho videl ako prvý), asi najmä pre najmenšie množstvo životného optimizmu medzi riadkami. Ten mám na Kaurismäkiho tvorbe najradšej - vieru že aj keď je život napiču, všetko v závere nejak zapadne na miesto. Naproti tomu dievča zo zápalkárne je esteticky i obsahovo síce rovnako sugestívne, avšak chladnejšie, krutejšie, pripomínajúce skôr antickú tragédiu. 3,5* (18.04.2019)

Jako kdyby se člověk díval na porevolučního Chauna, ovlivněného prvními filmy Jima Jarmusche. Ale je tam ještě něco jiného..výběr extrémně nesympatických postav, omlácená omítka na domech (jako v devadesátým nás!), skromné interiéry, traumatizující komunikace to všechno vytváří tak pesimistický dojem, že by se za něj nemusel stydět undergroundový film z nějakého sibiřského socialistického městečka Tahle součást Kaurismakiho "proletářské trilogie" by se jako reklama na výhody kapitalismu začátkem devadesátých let použít asi nedala:). Dokonale odosobněné drama osobní vzpoury proti životu, který není k žití.V pouhých 68 minutách řekl Kaurismaki všechno, co chtěl a řekl to nálehavě. (14.10.2017)

Slibný námět s postavou mladé hrdinky v obklopení dusivě autoritativní rodiny a tragedie z navázání prvního vztahu má v sobě působivé momenty, ale podle mě i mnohem větší potenciál k psychologickému dramatu, na poli kterého se toho dalo rozehrát určitě hodně, což se zde naplnilo jen zčásti. Ten film na mě působí dojem čehosi velmi slibného i silného, avšak ve svém nitru jen lehce načrtlého, krátce rozehraného, nedořečeného, nerozvinutého a mimo obdivuhodného výkonu herečky Kati Outinen vlastně i málo výrazného. Aki Kaurismäki si opět libuje v podivném stylu s hrou na vysoké umění ve stylu dlouhých, tichých i statických scén, z nichž některé dokážou být působivé, jiné mě trochu nudily. Kaurismäkiho experiment s vyřazením očekávaných dialogů na mě fungoval podobně: např. ve scénách, kde se Iris pohybuje v odtažitých vztazích kolem svých rodičů, mlčenlivost dodává na působivosti, jindy však ono vynucené mlčení všech protagonistů ve mě spíše budilo rozpaky, než realistický dojem. Třeba ve scéně, kde Iris přichází za svým osudovým mužem, který jí sám pustí dovnitř svého bytu (navzdory tomu, že s ní nechce mít nic společného) a po celou dobu neřekne ani slovo? No dobrá, asi s ní nechce mluvit, proč jí pak ale pustil do svého bytu? Podobně jsem v tak zkratkovitém podání nedokázal úplně uvěřit tak náhlé proměně drobné „šedé myšky“ na velkou krysu zabíjející přímo krysím jedem... Nemám vůbec problém přidat se k těm, kteří tvrdí, že Děvče ze sirkárny patří k tomu nejlepšímu z tvorby Akiho Kaurismäkiho. Je to již sedmý film, který jsem po čase od tohoto finského režiséra zhlédl, nicméně první, který ve mě v jistých scénách vyvolal jisté emoce. Ty 3 hvězdičky, které patří především zmíněné Kati Outinen, však i tady napovídají, že s tímto panem režisérem si moc nerozumím. Film se mi celkem líbil, ale zdejší cinefilní nadšení z něj sdílet nedokážu. Vychvalovaný černý humor jsem v něm nepostřehl už vůbec. [70%] (08.04.2022)