Děvče ze sirkárny

Výrazným významovým prvkem tohoto filmu je absence nediegetické hudby a minimum replik. Postavy se tak pohybují v hutném a téměř neprostupném mlčení. Nejčastěji je ticho prolomeno nasládlými písněmi o lásce, jež se hrdince vnucují ze všech možných reproduktorů, a rytmem továrních strojů, v němž se odehrává stereotypní život hrdinky. Zobrazením každodenních rituálů, stejně jako práce strojů, je vyvolán dojem věčného opakování. (Umocněné tím, že je zobrazena pouze přítomnost - neznáme minulost postav, všechno se zdá být odvěké.) Hrdinčina naděje na změnu je zničena a ona se rozhodne pomstít se. Všem a za všechno. V poslední scéně je stejně odevzdaná, jako byla předtím, než se vypořádala se svým okolím. Jako by jí bylo jasné, že případný život ve vězení nebude o mnoho jiný než její dosavadní život na „svobodě“. Film je o (neúspěšné?) snaze vymanit se; porouchat stroj, na jehož pásech se vezou lidé, křehcí, stejní a zaškatulkovaní. (05.06.2010)

Tento tradične mĺkvy príspevok do Kaurismäkiho Proletárskej trilógie ma dostal asi najmenej (vrcholom je pre mňa Ariel, možno i preto že som ho videl ako prvý), asi najmä pre najmenšie množstvo životného optimizmu medzi riadkami. Ten mám na Kaurismäkiho tvorbe najradšej - vieru že aj keď je život napiču, všetko v závere nejak zapadne na miesto. Naproti tomu dievča zo zápalkárne je esteticky i obsahovo síce rovnako sugestívne, avšak chladnejšie, krutejšie, pripomínajúce skôr antickú tragédiu. 3,5* (18.04.2019)

Chudák Kati (vlastně Iris) je v tom úplně sama - bylo mi jí líto a nečekal jsem tak tragický konec - moc smutný film i v porovnání s ostatními Kaurismäkiho snímky. Z některých scén v závěru mi běhal mráz po zádech. Zajímavé byly i drobnosti jako dárek k narozeninám v podobě laciné knížky, pomeranč v nemocnici, vypečené kuřátko a pozvání "přítele" na kávičku se slavnostně oblečenými rodiči....... smutné,šedé, mlčenlivé, občas i tragicky vtipné....... (22.10.2012)

Jako kdyby se člověk díval na porevolučního Chauna, ovlivněného prvními filmy Jima Jarmusche. Ale je tam ještě něco jiného..výběr extrémně nesympatických postav, omlácená omítka na domech (jako v devadesátým nás!), skromné interiéry, traumatizující komunikace to všechno vytváří tak pesimistický dojem, že by se za něj nemusel stydět undergroundový film z nějakého sibiřského socialistického městečka Tahle součást Kaurismakiho "proletářské trilogie" by se jako reklama na výhody kapitalismu začátkem devadesátých let použít asi nedala:). Dokonale odosobněné drama osobní vzpoury proti životu, který není k žití.V pouhých 68 minutách řekl Kaurismaki všechno, co chtěl a řekl to nálehavě. (14.10.2017)

Keď som si v júni tohto roku pozrel tretí Kaurismäkiho film, ktorý mi potvrdil, že s týmto pánom nenájdem spoločnú reč napísal som, že je pre mňa synonymom dopravnej značky: Stoj, daj prednosť iným režisérom! Neviem, či ma zlákalo 81 % alebo fóbia väčšiny užívateľov ČSFD z toho, že keď vidia film, ktorý sa im vyložene nepáči, neosloví ich, tak hľadajú chybu v sebe, lebo režisér je slávny, percent má film hodne, tak iba diváci môžu byť čudní, nechápaví. Dievča zo zápalkárne je podľa môjho dojmu všetkým iným než tým, čo sa píše v obsahu a väčšine komentárov. Na ďalší Kaurismäkiho film ma už nenaláka ani ponuka práce v zápalkárni. (27.10.2018)