Stíny v ráji

Na prvý pohľad možno trocha jednoduchší milostný príbeh, no páčilo sa mi, ako tu autor narába s prostredím. Je tu krásne ukázané, aký dopad na atmosféru môže mať exteriér. Ale je tu toho omnoho viac. V neposlednom rade si tu možno všimnúť napríklad šikovne vloženú satiru na vyložene gýčové romantické situácie a ich prekrútenie do akejsi absurdnej srandy. A tá ma bavila najviac. Nadpriemer. 75/100 (27.06.2019)

Tento Kaurismäki ma (ako jeden zmála) úplne nechytil. Z časti je to aj moja chyba - tie filmy bývajú hodne pocitové a ja som asi nebol naladený na správnej vlne (tesne po dopozeraní Suspírie). A nechcem mu jeho kvality nejako uberať, ale na takých Leningradských kovbojov, alebo Pidä huivista kiinni Tatjana sa pobavím vždy, aj keby som ich pozeral trikrát po sebe a toto je proste o niečo menej príjemné. Takže skryté kvality, ktoré som pri sledovaní neobjavil hladať nemienim a dám tam rovno tie štyri hviezdy, ktoré si to aj tak bez diskusie zaslúži. (30.01.2013)

filmy z ranné éry Kaurismäkiho mi přijdou hrozně syrové a jeho typický absurdní humor je teprve plenkách. I když věřím, že pro někoho je skvělé, jak jsou role zahrány apaticky a bez emocí - tak mně to u této "romance" vůbec nesedlo. Dávám jen slabé 3 hvězdičky a těším se spíš už jen na jeho filmy z devadesátých let. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (13.08.2013)

Môj piaty pokus zistiť, čo ostatní užívatelia na filmoch Kaurismäkiho vidia. A opäť neúspešný. Nedokázal som nájsť autorov zámer v tom, že ukazuje čudných ľudí, ktorí vedú čudné dialógy a žijú čudné životy. A okrem toho hovoria čudnou rečou :-). Neprehliadnuteľný bol aj kapitálový podiel tabakových koncernov na rozpočte filmu. Je veľmi pravdepodobné, že sa týmto pokusom rozlúčim s Kaurismäkiho tvorbou a prijmem myšlienku, že s niektorí tvorcovia tvoria pre iných divákov. (04.08.2020)

Kaurismäkiho filmová apoteóza příslušníků dělnické třídy, jejich obyčejných životů a osudů. Opravdoví dělňasové by se možná tímhle filmem mohli cítit dotčení, mohli by mít pocit, že je intoši přehnaně karikují a dělají si z nich šoufky, ale mně (taky dělňasovi) tenhle film přijde moc milý. Kati Outinen a Matti Pellonpää poprvé spolu a nemohlo to dopadnout o mnoho lépe. Nejvíc se mi líbí scéna, ve které sedí otrávená Ilona se svým šéfem ve snobské restauraci, a po chvíli mlčení zádumčivě pronese: "Tak sem nás s Nikanderem nepustili". "A proč jste nezavolali ředitele?" "Kdo, my?" A chvíli nato její a Nikanderova společná jízda popelářským taxíkem do přístavu k sovětskému trajektu do Tallinnu, kterým společně odplouvají vstříc světlým (nepochybně) zítřkům... Severská tragikomická lovestory jak má být. (11.02.2015)